S blížícím se vydáním přepracované (a notné kontroverze vzbuzující) úpravy "Dark Side Of The Moon", které si pod svá křídla vzal bývalý basák Pink Floyd Roger Waters, je čas na další ukázku. Po klipem vybavené "Money" autor sáhl po dalším zásadním kusu z alba, písni "Time". To je skladba, která je výrazně prosycena muzikantstvím Davida Gilmoura: postaral se tady o hlavní vokál a nahrál skvělé kytarové sólo.

A právě jeho příspěvek Waters, z dobře známých důvodů, z nové verze úplně vyšoupnul. V jiných kulisách se tu tak opakuje příběh již dříve předělané písně, "Comfortably Numb" z kolekce "The Wall". I tehdy Gilmourův hlas i legendární sólo zmizely. Ostatně obě úpravy mají ve svém pojetí celou řadu styčných bodů.

Jako by se devětasedmdesátiletý hudebník na stará kolena zhlédnul v intimním vypravěčství Leonarda Cohena. Po krátkém přidaném mluveném úvodu se zde postupně vynořuje původní melodie. Interpret ji zpívá uměřeně, s ohledem na svůj věk někde mezi zpěvem a recitací. Na rozdíl od "Comfortably Numb", kterou kupředu nesly hutné elektronické plochy, se tu ale může opřít o akustické kytary, přihrávající hammondky a střídmé bicí. Místo, kde mělo nastoupit kytarové sólo, přebírají vokalistky, později se - možná trochu nadbytečně - přidávají i smyčce a zahušťují patos či přidávají drama tam, kde není potřeba.

Uzemněná verze "Time" začíná postupně vyjevovat cesty, jakými se chce Waters na své "Dark Side Of The Moon: Redux" ubírat. S otevřenou myslí a nelpěním na originálu to nakonec nemusí být úplně špatné. Přesvědčit se budeme moci 6. října tohoto roku, kdy album ve všech dostupných formátech vyjde.

7/10