Zpěvák Peter Lipa má na české a slovenské jazzové scéně své místo pevně vybetonované. Mimo jiné se může pyšnit jedním z prvních domácích bluesových alb - "Blues z lipového dřeva" vzniklo ve spolupráci s kytaristou Lubošem Andrštem a dodnes platí za klasiku. A to je jen jeden highlight jeho bohaté tvorby, která nikdy nepodkročila vysoko nastavený kvalitativní standard. A platí to i pro aktuální desku "NOLA", jíž dala název zažitá zkratka pro New Orleans, Louisiana.

Samotným pojetím nahrávky autor trochu zariskoval. Když totiž půjdeme až do důsledků, na jednom nosiči máme dvě pětipísňová EP a jednu bonusovou skladbu. Prvních pět kusů vzniklo na Slovensku a ve slovenštině, zbývající pětice jsou ty samé songy, jen natočené právě v New Orleans a v angličtině. Což je, takhle napsáno, poněkud ošidný nápad. Každá z úprav však vznikala i v jiné sestavě muzikantů, přičemž ani jedni nevěděli, jak zní ta druhá. Jediný, kdo tak mohl už při natáčení vědomě pracovat s tou druhou verzí, byl sám Lipa.

"NOLA" je ukázkou toho, jak moc důležité je pro dojem ze skladby její aranžmá. Někdy jsou si obě úpravy docela podobné, jako v případě dvojice "Blíženec" a "Gemini", jinde neworleanská varianta zdůrazní temnotu a je mnohem nasáklejší atmosférou delty řeky Mississippi (tady mám na mysli výraznou "Somwhere I Read", respektive "Niekde som čítal").

Jinde pak Američané třeba výrazně změnili náladu songu: anglická verze "Sing It" prostě působí podstatně rozverněji a víc groovy než slovenská "Dobehnút čas". A opačně: "Burning Fever" působí mnohem introvertněji než svižná "Užitočný".

Spojovníkem této hříčky o dvou stranách (vyloženě si to říká o vinyl) je Peter Lipa. Osm křížků na krku neubírá jeho hlasu na tvárnosti. Naopak: odrážejí se v něm ty životní zkušenosti, schopnosti modulovat náladu písně, někde být mladicky hravý, jinde zase se životem smířený, skoro mentorský, ale zároveň ne stařecky depresivní. Ta jiskra v oku, humor a nadhled jsou tu jasně znát.

Všech jedenáct nových kousků - poslední "4 kone v NOLA" jsou přepracováním starší "Balady o štyroch koňoch" - je pevně usazených v lehkých jazzových náladách, v nichž je Lipa doma. Aranže jsou barvité, místy více klávesové, jindy výrazně ovlivněné právě jazzem z New Orleans s dominantními dechy. Obě podoby se dobře doplňují, a ačkoliv jsou slovenská a anglická část striktně oddělené, nemám pocit, že bych poslouchal dvakrát totéž, jen přeložené do jiného jazyka.

Peter Lipa stačil při příležitosti svého jubilea shrnout svou dlouhou kariéru - vydavatelství Opus mu vydalo obsáhlý výběr - a zároveň připsat dalšího kapitolu do svého životního příběhu. "NOLA" je spíše drobností. Skoro všechny písně jsou tu ve dvou variacích, přesto je to skvělé album. A očividně stvořené pro radost. Lipa si natáčením v New Orleans splnil dlouholetý sen a do nahraných skladeb se tu radost podařilo otisknout.