Festival Sziget (čti "siget", nikoliv "šiget"), konající se s covidovou přestávkou už od roku 1993, láká do centra Budapešti lidi z celého světa. Tradičně si tady levnou dovolenou užívají tisíce Britů, Irů a Nizozemců, ale snad jen Glastonbury je podobně srovnatelné, co se týče zastoupení národností. Výjimkou nejsou fanoušci s vlajkami z Izraele, Brazílie nebo Austrálie.

A není se co divit - poměr cena/kvalita hraje jednoznačně ve prospěch kvality a nic na tom nemění ani inflace, která je kvůli vládnutí Viktora Orbána rekordní, a tak třeba za porci gulášovky dnes v areálu dáte v přepočtu 280 Kč, což v předchozích letech rozhodně nebývalo zvykem.

Také je třeba říct, že i ročník 2023 pokračuje v trendu nastaveném už loni. Tedy zatímco headlineři jsou stále prvotřídní, tak kvalitních, středně velkých jmen i letos ubylo, a tak je třeba objevovat trochu více než v dobách předpandemických.

To ale není tak úplně chyba organizátorů. Za touto situací je faktorů více a už jsme o nich informovali dříve - covid, válka, inflace, snahy o zelenou logistiku a z toho všeho vyplývající skutečnost, že v posledních dvou letech se do Evropy na turné vypravuje stále menší počet kapel, protože si to jednoduše nemohou dovolit. Ostatně při pohledu na počet středních a velkých koncertů na podzim a na jaře příštího roku se zdá, že se situace nebude lepšit ani v nejbližších měsících.

Všechny chmury reálného ale rychle zažene pohled na ikonický most s tentokrát trochu pozměněným logem Szigetu. Jste zase tady. A bude to bžunda.

A hned první kapela na hlavní scéně výše zmíněné podporuje. Son Mieux je sedmičlenná formace z Nizozemska a ze všeho nejdříve vás na ní upoutají outfity jejích členů. Tolik flitrů a lesklých svršků, u nichž není vždy zřejmé, kterému pohlaví daný kousek oblečení původně náleží, nenajdete snad u žádné jiné skupiny.

Skvělí jsou i hudebně - pop s příměsí sedmdesátek a disca připomene roztančené Crystal Fighters, všemocný internet je vhodně nabízí i jako alternativu k takovým Chef’s Special. Kdyby přijeli na Colours Of Ostrava, dost možná by ho ovládli.

Jako další se na hlavní stagei ukázali Foals, které čtenářům musicserveru určitě není třeba představovat. Vítězoslavné "To se mi líbí!" ale zahlásil i opodál stojící kamarád, který o nich nikdy dříve neslyšel, jakmile dohráli "Mountain At My Gates".

"Něco vám řeknu. Teď jsme byli pět týdnů v Americe a včera jsme se vrátili do Evropy. Není jiné místo, kde bych teď chtěl bych být víc než právě teď s vámi tady na Szigetu. Navíc je teprve den jedna, takže ještě jste čerství, co?" řekl v úvodu svého setu Yannis Philippakis, oblečený v bílé košili s papoušky.

Co tím myslel? Toť otázka, protože za oceánem o ně zájem určitě je, letos v létě hráli v halách o velikosti naší O2 areny. Možná doufali, že budou ještě větší, těžko říct. To by ale museli dělat další chytlavé hity jako "My Number" nebo výše zmíněnou singlovou ukázku z oceňované desky "What Went Down". Oni ale řekli mainstreamu "Ne!" a místo toho fanoušky drtí například vybuchujícími obrazy na projekcích při refrénu "Inhaler" a při svých setech pravidelně přitvrzují. Složitější jsou kompozice, jde se víc na dřeň a skáče se k publiku. A my je za to milujeme. Čím dál tím víc.

U Los Bitchos hrajících ve stanu Freedome Mastercard (dříve známém jako A38) byste vzhledem k jejich psychedelické, instrumentální latino hudbě hodící se k filmovým westernům asi netipovali britský původ. Právě odtamtud ale kvarteto muzikantek pochází. Velká stage jim ale zatím nesvědčí, podobné spolky běžně na Szigetu hrávají na menších pódiích.

Na místo skupinových párty s vlaječkami, řehtačkami a barvami letos organizátoři opět přichystali trochu odlišné představení, než známe z let minulých, a tak si zhruba patnáctiminutovou performance na hlavní scéně střihl ukrajinský akrobat Dima Malakhov, který se pod heslem "Make Art Not War" snažil nejen na lanech ukázat, co všechno je možné provádět s lidským tělem.

Sam Fender měl na Szigetu hrát už loni, ostatně těžko mu odpustit, že propásl jedinečnou příležitost zazpívat v Budapešti "Seventeen Going Under" společně s Holly Humberstone. Britský zpěvák vzývající ve své tvorbě tradiční americkou hudbu ve stylu Bruce Springsteena je v zahraničí obrovskou hvězdou, přivézt ho do Česka by ale byl asi dost velký risk. Tím spíš je skvělé, že si ho fanoušci mohli užít alespoň v nedalekém Maďarsku. Je totiž fenomenální!

Někdejší nominant na prestižní hudební cenu BBC Sound Of se v silném ročníku 2018 utkal s Billie Eilish, IAMDBB, Khalidem, Lewisem Capaldim, Superorganism, Rex Orange County nebo Tomem Walkerem, ti všichni ale nakonec zůstali ve stínu tehdejší vítězky Sigrid. Kdo si ale cenu odnese, v této anketě nikdy není zásadní. Podstatné je se do úzkého výběru dostat a potom co nejdříve začít vydávat. Jak ukazují předchozí roky, žádná jiná anketa na světě není takovým ukazatelem kvalitní hudby a zároveň katapultem ke slávě jako právě tato.

Ale zpátky ke koncertu - ten byl totiž plný ryzího muzikantského výkonu jeho i celé doprovodné kapely, v níž byl i trumpetista se saxofonistou. Zapomeňte na playbackové babráky, Fender zpívá naživo a dělá to krásně. Svému tenoru dokáže dodat krásně patetický, v dobrém slova smyslu plačtivý podtón, stejně tak ale umí pořádně potrápit svého Fendera Stratocastera a rockovat za výstřelů plamenů jako ti největší tvrďáci.

Rozumět jeho promluvám sice kvůli silnému přízvuku zvanému Geordie, který pochází ze severovýchodní Anglie, mnoho nebylo, ale bylo vidět, že se na festivalu dobře bavil. Ať už zpíval citlivě procítěnou skladbu "Dead Boys" o rodném městě, nebo šel v "Get You Down" takzvaně do plných, bylo z toho cítit, že ten hype, který se kolem jeho jména vytvořil, není náhodný.

Tu sílu hudby, která z něj i jeho kapely naživo leze, na studiových nahrávkách zachytit nelze. A když se pustil do coveru svého učitele The Bosse, zpívali s ním snad všichni. Na finále s dvojicí největších hitů lidi začali přibíhat i od vzdálenějších stageí, lezli si na ramena a zpívali z plna hrdla. Stejně jako on. Že bychom tady měli nejsilnější vystoupení letošního ročníku už v jeho prvním dni?

Florence And The Machine se na Sziget jako headliner vrátila po čtyřech letech, jako by to ale bylo včera, kdy tady zpívala naposledy. Zdánlivě se totiž nic nezměnilo a to je největší výtka, kterou lze k jejímu setu mít.

Pokud jste totiž tuto Britku viděli naživo už kdykoliv dříve, pak vězte, že i na aktuálním turné zůstává mnoho věcí při starém. Zrzavá zpěvačka i nadále běhá bosky a po špičkách v dlouhých, růžových šatech s volánky a jako víla se snaží získat si fanoušky svým snadno zapamatovatelným hlasem. Za zády má u toho různé křesťanské křížky a zdobené lampy, které mají za cíl vyvolat dojem, že jste se právě přenesli do nějakého opuštěného zámku. Po stranách pódia naleznete sboristky, zpívající většinu refrénů, nebo třeba harfu.

Jedinou změnou tak zůstává složení skladeb, které se logicky zaměřilo na novinku "Dance Fever", a to hned v osmi kouscích. Z nich se jako naživo nejsilněji působící ukázal singl "King" a také éterická "My Love". I nadále ale platí, že všichni stejně chtějí slyšet hlavně cover "You've Got The Love".

Hned na tři písně se ale Florence vydala k prvním řadám a zde je třeba fanouškům přidat malý tip: chcete-li, aby se u vás zastavila a třeba i vzala do rukou vaši tvář a zpívala vám přímo obličeje, pak máte největší šanci, když si na hlavu dáte květinový věneček a sami se za vílu převlečete. A pak už se stačí jen procpat do první řady a mít trochu štěstí.

Ovšem štěstí, to je velmi vrtkavá veličina. Své by o tom mohl vykládat mladík na vozíčku, kterého si na Szigetu 2019 na jeviště pozvali samotní Foo Fighters. V reportáži z tehdejšího ročníku dojemný příběh stále najdete - dnes už virální video z incidentu s rozmlácenou kytarou, které rozplakalo celý svět, od té doby obletělo zeměkouli.

Zmíněný mladík na vozíčku v tričku s nápisem "Wheels Of Madness" a oranžovou kšiltovkou na hlavě se ale stejnou hudební přehlídku rozhodl navštívit i letos a na koncert Florence And The Machine nešel na nějakou vyvýšenou platformu pro vozíčkáře kdesi na druhé straně areálu, ale přidal se ke svým dvěma kamarádkám přímo do kotle, a to jen pár řad před nás. Mohlo by se tak zdát, že z vystoupení mnoho neměl, vysokých lidí kolem sebe měl spoustu a na obrazovky tak mohl vidět jen stěží.

Jenže jakmile začala hrát skladba, u které Florence Welsch tradičně žádná všechny o schování mobilních telefonů, tak si na sedačku svého vozíčku v rámci možností stoupl a zatímco se rukama přidržoval ramen svých kamarádek, které ho podpíraly, tak s tím svým nezapomenutelným úsměvem zpíval z plna hrdla refrén songu "Dog Days Are Over". A těm příhodně zvoleným slovům tak snad alespoň na chvíli doopravdy věřil.

A jestli ještě pořád nemáte na krajíčku, tak hned v další písni "Cosmic Love" zpěvačka vyzvala fanoušky, ať zase mobily vytáhnou a svítí jí jako hvězdy. Zmíněný mladík se ale opět zařídil po svém. Ze svého vozíčku sundal kola, zvedl je nad hlavu a mával s nimi. Blikající odrazky totiž měl přidělané na jeho jehlicích. Neuvěřitelný pohled.

Koncert to byl hezký, ale ve finále na něm nezáleží. Nějaká rádoby víla z pódia se může jít zahrabat. Tohle byl zážitek. Co na tom, že ten mikropříběh tentokrát davy diváků neuvidí. To mu na síle neubírá. Síla hudby a lidského ducha nezná hranic.

Europe stage se pro tento rok přestěhovala, nově se nachází na místě, kde se dříve prezentovala tzv. world music. A kromě mnoha dalších se na ní představili i Amber Run. Ty si možná ještě pamatujete z Colours Of Ostrava 2019, někdejší předskokani Kensington na jejich vystoupení v Amsterdamu si už léta píglují ten svůj indie rock.

A i když je dávno jasné, že na stadiony to s ním nikdy nedotáhnou, jako solidní dělníci žánru fungují stále spolehlivě a zdaleka nejen britské publikum jim před půlnocí viselo na rtech. "Těšili jsme se na to hraní tady celé léto!" poznamenal frontman. My taky, pane Keoghu, my taky.

Pro noční držáky se ještě ve stanu představil producent, DJ a muzikant Bonobo, pálivou příchuť Mexika dali ochutnat taky třeba už i v Česku známější Son Rompe Pera. A to ani zdaleka nebylo všechno.

Druhý festivalový den se bude nejvíce mluvit o Imagine Dragons nebo Yungbludovi, pokud se ale v Budapešti nacházíte taktéž, určitě si dejte pozor i na jména jako Easy Life nebo Yungr, která rovněž slibují velké věci.