Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Colours Of Ostrava, 4. den, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019

Finální den Colours Of Ostrava patřil The Cure, Rosalía předčila všechna očekávání

Vydáno: 21.07.2019 22:54 v sekci Naživo - David Böhm

Colours Of Ostrava jsou pro letošek u konce. Uteklo to rychle, vzpomínky, a to především na povedená vystoupení, zůstanou však napořád. I z posledního dne přinášíme reportáž, ve které se podíváme samozřejmě na legendární The Cure, excelentní Rosalíu, ale i spoustu dalších.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    

Live: Colours Of Ostrava 2019, čtvrtý den

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
datum: 20. července 2019
vystoupili: The Cure, I Love You Honey Bunny, Khoiba, Rosalía, Stifled, Vítkovo kvarteto Zaz a další
setlist The Cure: Shake Dog Shake, Burn, Fascination Street, Never Enough, Push, In Between Days, Just Like Heaven, Last Dance, From The Edge Of The Deep Green Sea, A Strange Day, Just One Kiss, Lovesong, Pictures Of You, High, A Night Like This, Play For Today, A Forest, Primary, 39, One Hundred Years, Lullaby, The Caterpillar, The Walk, Friday I'm In Love, Close To Me, Why Can't I Be You?, Boys Don't Cry
Fotogalerie Marie Trávníčkové
Fotogalerie Tomáše Parkana

Bert & Friends, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Marie Trávníčková
Finální den Barev, co se týče zvučných jmen, trochu pokulhával. V takových případech nastává ideální příležitost dát šanci těm menším nebo zcela neznámým. Od Bert & Friends jsem znal jen "Plody moří" a zbytek tvorby jsem očekával v podobně trhlém duchu. Ona se však dá brát i trochu vážně! Smysl v textech typu "haleluja, haleluja, zpívá duha" radši příliš nehledejme, zpěvák se svou tříčlennou doprovodnou kapelou ale podal opravdu solidní výkon, někdy okořeněný pískáním, jindy foukací harmonikou nebo rybou. Šlo také asi o jediného interpreta, který se během vystoupení převlékl, a to dokonce dvakrát. Bylo to zkrátka supr čupr! Snad časem na ty internety přistane více písní.

Letem světem aneb Čtvrtý den očima Hanky Bukáčkové

Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Marie Trávníčková
Závěrečný festivalový den byl ve znamení reggae, Zaz, The Cure a statistik. Kdo neměl dost Ventolina z nočního programu, mohl si jít poslechnout diskuzi s tímto milovníkem disco science do Reflex stanu. Tam tento muzikant mimo jiné prozradil, jak vznikl klip pojmenovaný po tomto žánru, kde se vzala jeho přezdívka, jak staré má brýle a zda jeho studenti chodí na jeho sety. Velmi příjemné a místy hodně vtipné povídání. Podobně podnětná byla přednáška Meltingpotu na čím dál více ožehavé téma "Boj proti dezinformacím a trollingu", kde byl hostem například youtuber Kovy.

Druhou stage odstartoval Cocoman s MessenJah se svou reggae show, která byla ideální pro dobití poslední energie. Na hlavní scéně to rozjelo australské bratrské duo Pierce Brothers. Na festivalu nehráli poprvé. Před dvěma roky pobláznili návštěvníky Drive stage, loni pak diváky v pražském prostoru Altenburg 1964. Kdo živočišný set buskerů nestihl, a neviděl tak spontánní vystoupení, během něhož bubeník bubnoval paličkami o zem pódia či udělal během hraní kotrmelec, má druhou šanci letos v září v pražském Lucerna Music Baru.

Na Drive stagei došlo k časovému posunu - závěreční The Eskies totiž vypadli. Čeští rockeři Time Shifters, kteří byli pro mě zatím neznámou, neudělali ostudu a otevřeli na tomto pódiu program, který o pár hodin později korunoval jamajský reggae veterán Winston McAnuff s Fixim a celou kapelou. Velmi povedené reggae s jižanskými rytmy, které rozhoupaly nejeden bok.
Zaz, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Marie Trávníčková
Pro milovníky Biffy Clyro bylo určené vystoupení cenami ověnčených australských rockerů Gang Of Youths. Na poklidnější notu pak zahrál písničkář Charlie Cunnigham, který svou melancholií vybízel spíš k relaxu a k rozjímání.

Jedním z vrcholů posledního dne byla francouzská písnička Zaz, která si Česko oblíbila a ráda se sem vrací. A Česko ji má rádo díky její bezprostřednosti, živelnosti a nádhernému zpěvu a sexy (a stále tak trochu ještě exotické) francouzštině. Jen pro příště bych vsadila na neokoukanější kartu. Ale i kultovní The Cure vystoupili v dobré kondici. Přestože mají za sebou čtyři desítky let hraní, jejich nadčasové hity nestárnou. Dvouhodinová show Smithovy party se stala pomyslným zlatým hřebem Colours. Syrovost, naléhavost, spojení basové linky s melodickými klávesami - to všechno udělalo za ta léta z The Cure jednu z nejzásadnějších kapel hudební historie. V Ostravě to bylo všechno.

Komu se zdál set britských legend dlouhý, mohl se vypravit na menší scény, kde to taky žilo. Milovníci houpavého reggae se našli v polském objevu Messajah s doprovodnou kapelou a vokalistkami. Program uzavírali na Fresh stagei Glass Museum, což byl tak trochu souboj klavíristky s bubeníkem. Měnily se melodie, tempa a set měl obrovskou dynamiku i přes to, že se obešel bez zpívaného či mluveného slova.

Stifled, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Marie Trávníčková
REC.stage nabídla asi nejpovedenější program ze všech dní. Své štěstí zaujmout tu zkusili Stifled, kteří byli jednou z několika předkapel červnového koncertu Sum 41, a Where Are We Now. Počátky pražské emo punkové party Stifled nemají dlouhého trvání, jsou tomu totiž dva roky, kdy započalo nahrávání debutu "Overcome". Během vystoupení zpěvák Filip Procházka převedl i svůj sólový projekt zakládající se na emo rapu a bohatém samplingu. Where Are We Now se svým názvem inspirovali v singlu Davida Bowieho. Mísí chytlavé kytarové melodie s prvky funku a soulu díky projevu charismatického nigerijského frontmana a pořádného kusu chlapa Luckyho, což dokazuje i letos vydaný debut "Ride Away".

Pro návštěvníky nevšedních setů přišlo o půlnoci překvapení - předem neoznámené vystoupení v Reflex stanu obstaralo Vítkovo kvarteto. Milovníci hip-hopu si přišli na své, když to v Hidden stage, o které neměl nikdo až na pár zasvěcených ani ponětí, rozbalil Vladimir 518. Den předtím tam mimochodem zahrála Aneta Langerová, což nám uniklo, škoda.

Nejlepší českou partou závěrečného dne pro mě jednoznačně byli mladíci z indierockových I Love You Honey Bunny. Tihle kluci znějí, jako by ani nebyli z Česka a i díky tomu před sebou mají jistě slibnou budoucnost jako Mydy Rabycad či The Atavists. V loňském roce přišli po pěti letech od vzniku s povedeným debutem "Cosmic Background Radiation". Stejně jako pro Rock For People si připravili speciální set obohacený o smyčce a jedny bicí. Vystoupení mělo dynamiku, atmosféru, kterou by jim mohly závidět leckteré mnohem déle hrající formace. Došlo i na mosh pit, který se na ostravském festivalu jen tak nevidí (oproti již zmíněnému hradeckému, kde se bez něho naopak žádný set naopak neobešel). Vivat!

Kdybych měla zhodnotit celý festival, tak z toho, co jsem měla možnost vidět, mě nejvíce okouzlila vystoupení charismatického hlasu a osobnosti Rag'n'Bone Mana, živočišnou , písničkáře Toma Walkera, DJ set pohotového beatboxera SARO, inovátory Glass Museum a indie rockery I Love You Honey Bunny.

Amber Run si se svým indie rockem propůjčili glo Fresh stage, a prostor kolem ní dokonce přeplnili. Upřímně se ale do úst dere označení mnoho povyku pro nic. V živém podání zmizela elektronika a naopak přibylo těžkopádnosti. Šlo zkrátka o dobře odehraný a odzpívaný koncert, na který se ale vzpomínat nebude. Přirovnání k alt-J bylo zcela mimo. Jednou stačilo.

Čtvrtý den Colours pohledem Jana Trávníčka

Amber Run, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Marie Trávníčková
Jak jsme byli s Davidem dosud docela ve shodě, v názoru na poslední den se rozcházíme. Amber Run je mnoho povyku pro nic? Safra, tak nádherně procítěné vokály na letošním ročníku předvedl málokdo! Souhlasím ale s tím, že s Alt-J, Coldplay ani Royal Blood, jak radil popisek ve festivalové aplikaci, toho opravdu mnoho společného nemají. To už bych spíše zamířil k Silversun Pickups, The Boxer Rebellion nebo Glass Animals. Vždycky podle toho, jestli spíše stavěli na klavírní baladě s jemnou elektronikou, nebo hrábli do kytar a rozduněli škopky. Pokud už kvůli něčemu povyk dělat, pojďme se ještě pobavit o glo Fresh stagei. Poprvé jsem k ní zavítal právě až na Amber Run a nestačil jsem se divit - co měla znamenat ta kavárna Mafra Café? Od Agrofertu už se tedy distancujeme, ale Mafra nám nevadí? To není ok. Sorry jako.

A že byl finální den chudší na velká jména? No tak to pardon, ona snad na českém festivalu někdy hrála věhlasnější hvězda s tak bohatým odkazem a víc než čtyři dekády trvající kariérou, jejíž tvorba ovlivnila tolik muzikantů, že by k jejich sepsání nestačila ani na ostravských toi toikách věčně chybějící role toaletního papíru? Jedna z nejdůležitějších kapel celé hudební historie, která po právu patří na první příčku na festivalovém plakátu a zdaleka to není jen proto, že je tak šíleně drahá, prostě JE tahák jako blázen. To ať se na mě nikdo nezlobí.

The Cure, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Ale chápu, že někteří lidi to prostě nepochopí. Zvlášť v Česku. Zatímco se totiž na diblíkovskou Zaz hrající i na theremin a prezentující skvělou novou desku přišlo podívat nejvíce lidí z celého festivalu (a zaslouženě, byla opět moc fajn), legendární muzikanti měli pod pódiem plno pouze v úvodu. The Cure jsem před Ostravou viděl dvakrát, v obou případech na festivalech a vždy byl průběh stejný jako na Colours - po první půlhodině je začali opouštět náhodní kolemjdoucí s přístupem tak se ukaž, ty nádhero. Po hodině a čtvrt to začali vzdávat ti, kteří toho chtěli ten večer vidět co nejvíc. Po hodině a tři čtvrtě už odpadávali i největší držáci, protože jim došly síly. A celou tu dobu Robert Smith & spol. hráli a hráli. Od zasněných poloh s větším důrazem na klávesy přes rockovější fláky nepostrádající patřičnou razanci až po velké finále plné největších hitů, kterých se dočkali jen vyvolení. Setlist je výše, pokochejte se.

Koncerty rodáků z anglického Crawley jsou prosté jakékoli show, Smith během toho ostravského promluvil snad pětkrát (a to nás ještě označil za Československo), a kdo si je dostatečně nenaposlouchal předem, pochopitelně je vyhodnotil jako jednotvárné a nudné. To a mnoho dalších adjektiv jsme se mohli dočíst v příspěvcích na Facebooku od mladší generace, která je zvyklá na jasně odlišitelné a přeprodukované singly Katy Perry. S tím ale atmosféričtí The Cure nic nenadělají. Patří do jiné doby. Budiž proto pochváleni ti návštěvníci, jejichž znalosti nekončí u "Friday I'm In Love" a kteří i v závěru vystoupení vytvořili pěknou atmosféru. A milí dramaturgové - díky za ně. Viditelně hráli s velkou chutí.

Xavier Rudd, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Marie Trávníčková
Co se ještě dělo? Tajné koncerty s interprety dříve neanoncovanými už u nás známe, ale víte, co je hidden stage? Koncept, který na Glastonbury znamená, že někoho potkáte, ten vás provede neznámou části areálu a nakonec třeba vylezete z roury a ocitnete se v malém baru, kde Keith Richards z The Rolling Stones hraje na klavír staré hity pro třicet lidí. Nebo kouzelná toi toika na Szigetu, která slouží jako průchod k tajnému pódiu a soukromé párty s vybranými hvězdami. Tak už to máme i u nás. Pokud jste potkali vousatého pána s visačkou hidden stage entry, mohli jste se dostat do tajného prostranství, jehož lokalitu vám neprozradíme, abyste si tu radost z objevování mohli zažít i příští rok. Já to našel i bez pána, a i když ten prostor na koncerty viditelně nebyl uzpůsoben, neboť nazvučení bylo hrozné, na Vladimira 518 hrajícího asi pro čtyřicet lidí, z nichž jeden po něm hodil mobilem, dlouho nezapomenu.

Už jsem dlouhý, tak jen krátce - Pierce Brothers opět výborní a koncert v Praze je povinnost, jazzový varhaník Cory Henry & The Funk Apostels ke konci svého setu a sdělení o jednotě zamířili kromě zmíněných žánrů i do vod soulu a gospelu a Xavier Rudd zvládl bubnovat, hrát na didgeridoo a spíš než folkaře se svým reggae mířil na fanoušky Ziggyho Marleyho z loňska. "Follow The Sun" je ale folkový song par excellence. Z doslechu prý skvělého Charlieho Cunninghama si dám s chutí na podzim v Praze. Než to zapíchneme, tak ještě musím zmínit dvě věci.

Gang Of Youths, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Colours Of Ostrava obecně moc indie kytarovek nevozí, ale když už se nějaká zadaří, je to vždycky pecka. Gang Of Youths je kapela z Austrálie, jejíž frontman David Le'aupepe byl prvním cizincem, od něhož jsem slyšel, že "Czechia je v srdci střední Evropy". Drobnost, ale potěší. Hlavně je to ale kapela, která má setsakramentsky dobrou muziku. Sonické plochy, efekty prohnané kytary a úžasným způsobem vystavěné skladby působily jako afrodiziakum na všechny, kteří doceňují kvality The War On Drugs, The National a jim podobných. Svalnatý zpěvák při svých svůdných kreacích jistě potěšil oko nejedné fanynky, až byste nevěřili, že mu před pár lety zemřela žena na rakovinu. A on upadl do depresí, drog a málem se zabil.

Někdejší předskokani Foo Fighters už ale snad chmury hodili za hlavu a jejich česká premiéra byla velká radost. Klavírní balada prosezená na okraji pódia, samozřejmost, s jakou se přelazovala kytara během písně poté, co jedna struna praskla, nebo návštěva zvukařské věže, kam se principál v závěru show vydal. To vše doprovázené muzikou, která sílí s každým dalším poslechem. Snad se dočkáme i sólového koncertu.

Rosalía, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Marie Trávníčková
A pak je tady Rosalía. Rostoucí hvězda, která se den co den přibližuje k titulu globální megastar. Kombinace flamenca a electropopu je neslýchaná, výsostně originální a časté přirovnání k Shakiře kulhá na obě nohy. Ta je totiž z Kolumbie a o hip-hopové estetice, která je vlastní klipům mladší konkurentky, toho také mnoho neví.

Je obrovská škoda, že na ni v sobotu večer nevydrželo více lidí. Rozhodně by si to zasloužila. Její nástup se šesti tanečnicemi, čtyřmi vokalisty a vytleskávači rytmu a jedním DJem a bubeníkem v jedné osobě svou secvičenou choreografií v mnohém připomínal velké popové zpěvačky, přitom to ale byla perfektní ukázka toho, jak se dá udělat hodně muziky za málo peněz.

Rosalía, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2019
© Marie Trávníčková
Na projekcích vesměs problikávaly jen barvy doprovázející daný song, nikdo se nepřevlékal a tanečnice se jen průběžně objevovaly a zase mizely z pódia s vystouplým stupínkem dle daných potřeb. Největší show? Tanec s rudými stužkami. Rosalía navíc své parťačky neměla jen jako křoví, ale sama jim svými pohyby udávala tempo. A nadto ještě skvěle zpívala. A cappella verze "Catalina" budiž příkladem za všechny. Ten hlas. Ta vášeň. Ten temperament. Ani jsme nedutali. Rosalía byla přesná, soustředěná a přes svou srdečnost místy působila jako z jiného světa.

Oproti předchozím koncertům zkrácený a basově hodně přebuzený set ozvláštnila anglicky zpívaná "Barefoot In The Park", na níž spolupracovala s Jamesem Blakem, chybět nemohla "De Aquí No Sales" s odkazem na Justina Timberlakea nebo do reggaetonu mířící "Con Altura" a finální "Malamente". Člověk aby si nebyl jistý, jestli mu tam k dokonalosti chybí už jen Daddy Yankee nebo tři kníratí Španělé hrající v rozevláté rudé košili na kytary. Výlet do prvních řad se žádostí o zazpívání části textu skončil jen s fanouškem zvolajícím "Your songs are great!", ale to už je holt úděl všech, kteří jsou tak napřed, že jim hudební fanoušci v Ostravě nestačí. Poznala to Janelle Monáe, St. Vincent i Björk, teď se trochu napřed mohla cítit i Rosalía. Přesto anebo spíš právě proto to byl výborný koncert.

A toto bylo za mě pět nejlepších letošních vystoupení:
1. Rag'n'Bone Man, 2. Lewis Capaldi, 3. Rosalía, 4. Gang Of Youths, 5. Florence + The Machine

Do jiného, potemnělého vesmíru nechala přihlížející vtáhnout Khoiba. Permanentní mlha, skromné osvětlení a tklivý hlas Emy Brabcové přiváděly lid do zvláštního, smutného stavu. Chvílemi sice přece jen prosvitlo světlo, podivný, těžko popsatelný pocit ale zůstal v duši ještě dlouho po vystoupení. Povedl se zejména závěr, kdy jsme se se skladbou "Pathetic" vrátili do minulosti. I bez beatu fungovala píseň výborně, Emin hlas předváděl přesně to, co měl, a intenzivní blikání spokojenost jen prohlubovalo. Škoda jen toho ruchu z vedlejšího pódia, který dvojici hodně rozčílil.

O hodinu později na témže místě velmi příjemně překvapili I Love You Honey Bunny. To je tak, když někoho nejen že vidíte, ale i slyšíte úplně poprvé, a odejdete s novým oblíbencem. Kapela se smyčcovým triem, dvěma rozladěnými, maličkými televizemi a velmi živelnou hudbou připravila velmi zábavný set. Přišlo dokonce i hodně lidí, což frontmana vzhledem k silné konkurenci v podobě The Cure velmi potěšilo. Možná i proto se rozhodl diváky vyzvat k vytvoření k mosh pitu. Jeho samotného bylo na pódiu taky plno, asistoval i bubeníkovi na bicích. Trocha elektroniky jejich indie rocku slušela, jak ukázala "We Run". Ať se klukům daří i dál!

K Rosalíi ode mě ve stručnosti: byla skvělá. Tak skvělá, že si někteří mysleli, že zpívá na playback. Ono se vlastně ale není čemu divit, interpretka to se svými šesti tanečnicemi rozjížděla na pódiu tak, že to v kombinaci s jejím čistým projevem bralo dech. Sice jste nemuseli její tvorbě rozumět ani slovo, při a cappella verzi "Catalia" vám ale došlo všechno. Člověk jako by se na chvíli ocitl na mimořádně dramatickém divadelním představení. Největším zážitkem se staly nejznámější singly jako "Con Altura" nebo "Malamente". Vytkl bych snad jen zejména ze začátku hodně předuněný zvuk, v prvních řadách se do lidí dostávaly slušné otřesy. Nedivil bych se ale, kdyby šlo o záměr.

A máme to za sebou. Plnoleté Colours Of Ostrava nabídly vedle pestrého line-upu i pestré počasí a taky příjemný doprovodný program. Ponurá industriální část moravskoslezské metropole tak alespoň na pár dní fungovala jako místo krásných zážitků. Příští rok se bude festival konat od patnáctého do osmnáctého července. Uvidíme se!

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Robert Smith (Tomas, 22.07.2019 20:00) Reagovat

    Nebyl jsem tam, ale na The Cure jsem byl 3x a nikdy nas Robert neoznacil za Ceskoslovensko, takze mozna mluvil o tom kdy tady hrali poprve.

    • Re: Robert Smith (Jan, 24.07.2019 10:00) Reagovat

      Jo, říkal, že už je to 25 let, kdy tu byli poprvé. No, přitom tady hráli v roce 1990.

  • Zvuk (Jan, 24.07.2019 09:58) Reagovat

    Rosalia bylo to nejhorší možné zakončení - a nejen výkonem. Zejména zvukař byl asi hluchý, protože takhle přebasovaný nebo přeboostovaný zvuk, kdy 100 m od pódia nebylo slyšet než dunivý kravál, normálnímu slyšiteli jenom zkazí zážitek.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
The Prodigy hlásí návrat do studia
The Prodigy hlásí návrat do studia Začátkem března paralyzovala celý hudební svět zpráva o smrti frontmana The Prodigy Keitha Flinta. Jeho spoluhráč Liam Howlett tehdy na svém instagramovém profilu deklaroval, že zpěvák si vzal život, avšak informace, kterou zveřejnil... čtěte zde
Vydáno: 22.08.2019 11:44 v sekci Novinky
6
Billie Eilish, O2 arena, Praha, 20.8.2019
Naživo: Vřískot v O2 areně: Minimalistická Billie Eilish zhypnotizovala davy teenagerů Svět nejopěvovanější teenagerky současnosti Billie Eilish je temný a úzkostný. A podobný byl i její pražský koncert, který se odehrál ve vyprodané O2 areně, i když se původně měl konat ve Foru Karlín. Fanoušci ale lístky... čtěte zde
Vydáno: 21.08.2019 09:56 v sekci Naživo
28
Pohled do českých hitparád - 32. týden 2019
Ed Sheeran a Justin Bieber s "I Don't Care" opanují český éter, Viktor Sheen se vrací na jedničku v albech Ed Sheeran sice prvenství v albové hitparádě po třech týdnech přepustil Viktorovi Sheenovi, urval ale zlato v singlovém žebříčku. Nejhranější písní v českém éteru se stal jeho duet s Justinem Bieberem "I Don't Care". Na novinky... čtěte zde
Vydáno: 20.08.2019 19:00 v sekci Novinky | České hitparády
1
Nové desky 33-34/2019 - od Slipknot přes The Regrettes po Lionela Richieho
Nové desky 33-34/2019 - od Slipknot přes The Regrettes po Lionela Richieho Před tím, než se opět otevřou stavidla přívalu hudebních novinek velkých hvězd, se nám s novými alby představí Slipknot, stále populárnější The Regrettes, irský objev The Murder Capital, dívčí industriální duo Bones UK či... čtěte zde
Vydáno: 20.08.2019 17:00 v sekci Novinky | Nové desky
0
Jen - Z angličtiny jsem se vrátil k češtině a moc mě to baví
Rozhovory: Jen - Z angličtiny jsem se vrátil k češtině a moc mě to baví "Konečně jsem našel svoji cestu, vím přesně, co chci dělat a co pro to musím obětovat," shrnuje posledních několik let zpěvák Jen. Kapelu Bek Ofis vyměnil za sólovou tvorbu, angličtinu za češtinu. Proč by si ho lidi měli... čtěte zde
Vydáno: 20.08.2019 08:01 v sekci Publicistika | Rozhovory
2
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Florence And The Machine šestý den Szigetu přilákali davy, Celeste Buckingham očarovala nejen domácí publikum (13.08.2019 14:32)
- Fotogalerie: Šestému dni Szigetu vévodily ženy v podání Florence And The Machine a Celeste Buckingham & King Shaolin (13.08.2019 14:12)
- Fotogalerie: Poslední den Colours Of Ostrava v obrazech (21.07.2019 16:16)
- Fotogalerie: Obrazový průvodce po finále ostravských Colours (21.07.2019 14:42)
- Soutěž Jednou ranou na Sziget vyhráli I Love You Honey Bunny (17.05.2019 13:38)
- Publicistika: Kdo se letos utká o REC.stage? Představujeme vám druhé trio nominovaných (14.05.2019 11:45)
- Björk vydá devět svých alb na barevných kazetách (17.03.2019 12:47)
- Naživo: Zaz vtáhla do malebných uliček Paříže. Nejlepší byla, když tančila (18.02.2019 01:49)
- Fotogalerie: Zaz řádila na pódiu Fora Karlín přes dvě hodiny (18.02.2019 01:30)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2018 podle musicserveru (10-1) (06.02.2019 13:15)

ALBUM TÝDNE 33/2019

Charlie Cunningham
Permanent Way

V soukromí je tento týpek spíše tichý a plachý, na koncertech však v plné míře předvádí své emoce z příběhů, které ve svých skladbách vypráví. Jeho druhé album "Permanent Way" je nečekaně velký grower, který má ten dar vás zcela pohltit. S každým poslechem Cunninghamovi čím dál více věříte vše, co do něj vložil.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 22.08.
Paul Kalkbrenner (DE) (Žluté lázně, Praha)
So 24.08.
JMSN (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 27.08.
Hozier (IRL) (Forum Karlín, Praha)
Út 03.09.
Helmet (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
St 04.09.
Ariana Grande (USA) (O2 Arena, Praha)
Čt 05.09.
Zebrahead (USA) (MeetFactory, Praha)
Čt 05.09.
Courtney Barnett (AUS) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 09.09.
Cassia (UK) (Cross Club, Praha)
Út 10.09.
Sean Koch (RSA) (Café V lese, Praha)
Út 17.09.
Michael Bublé (CAN) (O2 Arena, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lady Gaga Kryštof The Cure Coldplay Sia Rihanna Beyoncé Adele Madonna Ewa Farna Ed Sheeran AC/DC Ghost Rammstein Linkin Park Britney Spears Metallica Avicii Kylie Minogue Taylor Swift
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver