Původně se měl letošní ročník odehrát v nitru stadionu Lužánky, jenže úřadům se to nepozdávalo, a tak se dění přesunulo vedle něj. Bojovat museli pořadatelé také s některými lokálními politiky, kteří se v místních novinách proti konání hudební akce vymezovali. Ti to ale zvládli na jedničku a heslo "Pop Messe bohužel bude" dokázali briskně a vtipně využít ve svůj prospěch a zahrnout ho do svého proma.

S čím se organizátoři rovněž báječně vypořádali, je lokace. Útulný areál ve stínu upadajícího industriálního monstra fotbalového stadionu Lužánky má velice působivou atmosféru. Venkovní plocha s hlavní stagí nabídla celou řadu odpočinkových míst pod stromy i mimo ně, pestrou nabídku jídel, včetně egyptské nebo indonéské kuchyně, i Soundsystem stage s téměř nonstop DJ setem.

Další část se skrývala v srdci komplexu Boby centra, což je multifunkční prostor, který překvapil svým pohodlím a osobitou atmosférou lehce evokující tu v hotelu Thermal na filmovém festivalu v Karlových Varech. Úkryt zde našla další dvě pódia nazvaná po brněnských klubech Fléda a Kabinet Múz.

Hudební program zahájila na hlavní stagi domácí zpěvačka a rapperka Annet X s doprovodnou kapelou Champion Sound, se kterou, jak během setu zmínila, spolupracuje od roku 2020. Annet X předvedla velice dobrý koncert, kterému chybělo jen více odvahy co do pódiové prezentace. Ta byla v jejím podání možná lehce bázlivá, ale vzhledem k jejím zkušenostem a věku není divu.

Po vokální stránce jí nelze vytknout vůbec nic. Hudebně ji zase skvěle vypomohli kluci z kapely, díky kterým znělo vystoupení živelně a energicky. Annet střídala české i anglické texty a v obou případech zněla přesvědčivě. Mateřština samozřejmě odhalila občasné zkratkovité rýmy nebo příliš všední jazyk, ale to k jejímu rukopisu patrně patří. Sympatickou skutečností také bylo, že ačkoliv celý program otevírala, přišlo ji podporovat poměrně početné publikum.

Nevšední zážitek přineslo spojení Václava Havelky a Kryštofa Kříčka z kapely Please The Trees s Islanďanem Panem Thorarensenem. Ti přivezli audiovizuální projekt, během něhož byl na obrazovkách Fléda stage promítán krátký dokument o nahrávání zvuků na osmi místech v Česku a na Islandu, kterou účastníci nazývají sonickou expedicí. Z projektu byl natočen film "Neviditelné krajiny", ze kterého byl sestříhán pro koncertní účely jen úryvek. Zvuky z expedice pak hudebníci ve své formaci Fyield zakomponovali do skladeb. Výsledek, propojující ekologická sdělení s minimalistickou hudbou, vyzněl dobře, jen se po energické Annet X musel divák přeladit na úplně jiné tempo a věnovat dění na pódiu větší pozornost.

Následně v programu vyvstalo první rozhodování, zda zajít na čerstvým Andělem ověnčeného Lazer Vikinga, nebo na náhradníka za odpadnuté Lankum - slovenského rappera Gleba. Zatímco se Jakub Kaifosz zabořil do svého pultíku a topil se ve vlastních zvukových variacích, Gleb podal na hlavní stagi sympatický a hodně precizní výkon. Publikum si získal v prvních minutách, a to když po první krátké písni slíbil, "že další track bude lepší", a s úsměvem za doprovodu DJe pálil jednu kulometnou skladbu za druhou. Dobrý výkon ale trochu podkopalo posledních patnáct minut setu, ze kterého rapper odešel a na pódiu nechal jen svého kolegu. To nevyznělo úplně nejlépe.

Vnitřní prostor si pro sebe uzmuli introverti Panda Bear (Animal Collective) a Sonic Boom (Spacemen 3). Společně se bez jakékoliv komunikace s diváky ponořili do svého elektronického světa plného silných, až euforických melodií. Pódium uvnitř jim slušelo, a pokud jim odpustím nulovou interakci, byl to jeden z nejpůsobivějších momentů dne.

"Hello", "last song" a "goodbye" - to byla jediná slova zpěváka Dara Kiely z irské party Gilla Band. Muzikanti tedy sice nemluvili, ale jejich set byla jedna velká explodující nálož. Post-punkový uragán z Dublinu roztančil a rozdováděl přítomné natolik, že jsme se hned první den dočkali na jinak v podstatě popovém festivalu slušného mosh-pitu. Ostré kytary se divákům ale líbily a kapelu poháněli výrazným potleskem. Kombinací syrové elektroniky a podladěných kytar vytvořil Gilla Band unikátní industriální diskotéku z dublinských doků.

Jihlavské trio 58G si přineslo na pódium alkohol a červené kombinézy a celý jejich set byl prostoupen gesty a opakováním jejich jména. Další Andělem ocenění hudebníci patří ke hvězdám současné hiphopové scény a k nejprodávanějším domácím umělcům vůbec. Jejich prezentace ale působila hlavně na efekt, než že by přinesla zásadní žánrovou výpověď. Přestože si jejich hodinové vystoupení nenechalo ujít mnoho fanoušků, významná část z nich se ale odebrala do přeplněného prostoru k běloruskému triu Dlina Volny nebo ven okusit něco ze zdejší nabídky jídel a pití a nasát poslední paprsky slunce.

Hlavní hvězdy dne Young Fathers dorazili v okleštěné podobě. Kayus Bankole se bohužel musel ze zdravotních důvodů omluvit, ale zbylá část sestavy jeho absenci doháněla, co mohla. První minuty jejich vystoupení trochu hatila paralelně hrající Soundsystem stage, ale zvukový třesk se postupem času zřejmě vyřešil jeho ztlumením. Skotská parta nabídla nesmírně muzikální koncert, během kterého nešlo netančit. Návykové rytmy a podmanivé vokály by snesly i delší než hodinový slot a velice těžko se s nimi loučilo.

Ještě za zvuků Young Fathers své umění rozehrál Christopher Stephen Clark, vystupující pod pseudonymem Clark. Elektronický mág z Velké Británie pod změtí kabelů vyzýval skrze svou hudbu k dalšímu tanci a soustředěně předkládal publiku průřez svou tvorbou.

Po ty vytrvalé zahráli ještě afričtí inovátoři KOKOKO!, australský beatmaker Skin On Skin nebo německá DJka a producentka Helena Hauff, která zakončila velice povedený první den, který nabídl hned několik silných momentů.

Další den Pop Messe přinese hvězdy Spiritualized, japonské rappery Dos Monos nebo domácí Kalle.