Když psal včera Honza Trávníček, že pořadatelé Colours Of Ostrava jsou k nám schopni dostat umělce, kteří jsou aktuálně na vzestupu, myslel tím především Burna Boye, ale on do této skupiny patří i Jacob Collier.

Jakmile někteří uviděli jeho jméno mezi headlinery typu OneRepublic nebo Ellie Goulding, museli si ho hledat na YouTube a dalších službách. Ačkoli má na svém kontě už pět cen Grammy, spolupracuje s ním v podstatě kdokoli, na koho si ukáže, včetně Coldplay, přece jen se vám v souvislosti s ním nejčastěji dostane otázky: "A to je kdo?"

Věřte ovšem, že se našli i takoví, pro něž se Collier stal tou největší hvězdou festivalu a rázem ostravské přehlídce dali nálepku "Účast nutná". Patřili mezi ně ti, kteří měli to štěstí dostat se na jeho loňský, totálně vyprodaný koncert v Brně, ti, kteří se na něj tehdy nedostali, a hlavně ti, kteří už pět minut před začátkem jeho setu v Dolní oblasti Vítkovice rozezpívávali publikum v Collier stylu.

Svého vystoupení se zřejmě nemohl dočkat ani sám Jacob, protože zatímco jiní přicházejí klidně nějakou tu chvíli po oficiálním začátku, on vtrhl na pódium ještě o několik momentů dřív. I ono slovo vtrhl ovšem jednoznačně neodpovídá tomu, jak to ve skutečnosti vypadalo, protože se v první chvíli zdálo, že s tím rozběhem skončí někde mezi osvětlovacími věžemi. Naštěstí včas zabrzdil a ještě stačil poprvé rozezpívat fanoušky. Tentokrát jen nakrátko, protože hned nato spustila jeho kapela první song "With The Love In My Heart".

Byly doby, kdy Jacob Collier utáhl celý koncert sám, ale zapojit další muzikanty se ukázalo skvělou volbou. Přizval si k sobě bubeníka, kytaristu a tři krásné dámy, které zpívaly, ale také hrály na kytaru, perkuse a klávesy. Když si vezmete, že on sám obsluhoval všechny zmíněné nástroje také a do toho všeho ještě přidával svůj tak signifikantní hlas, jenž má snad tisíce zabarvení, poloh a neskutečný rozsah, vznikl z toho navrstvený zvuk, jaký známe z desek. Ty představil všechny a ještě něco navíc.

Z debutu "In My Room" zazněla například skvělá "Hideaway", ovšem hlavní místo v setlistu mělo to nejlepší ze série "Djesse". Pochopitelně tou největší peckou byl asi jeho největší hit "All I Need", v níž Mahalii nepostřehnutelně nahradila zpěvačka Alita Moses, nicméně mezi své songy vkládal i nově převzaté hity, které tak dostaly zbrusu novou podobu. Po "Flinstones" od B52's, "All Night Long" Lionela Richieho nebo třeba "Here Comes The Sun" George Harrisona v Ostravě přebarvil Elvisovu "Can't Help Falling In Love" a především "Somebody To Love" od Queen. On už originál je exkluzivní stadionovou chorálovkou, kterou ovšem Jacob Collier společně s diváky dokázal povýšit na novou úroveň.

"Somebody To Love" ovšem nebylo tou jedinou chvílí, kdy obecenstvo zapojilo svůj hlas. Jak už známe z videí z jiných open-airů včetně monstrózního Glastonbury, i v moravskoslezské metropoli Jacob s davem prováděl hlasové cvičení. Rozdělil si ho na třetiny a pak je dirigoval s entuziasmem sobě vlastním. Co ale bylo asi největším překvapením celého koncertu, byla zbrusu nová písnička "WELLLL".

Soudě podle ní se rodák z Londýna bude po folku, bluegrassu, r'n'b, soulu a hiphopu tentokrát věnovat rocku. Čerstvý song má skoro takový beatlesovský nádech, feeling a k tomu neskutečnou energii a drajv. A naživo vyzněl naprosto luxuně.

Jacob Collier se s Ostravou rozloučil nadupanou "Sleeping On My Dreams", při níž už před pódiem pařili a tancovali snad úplně všichni, a tak nezbývá než doufat, že jeho rozloučení "See you soon" nebude pouze frází a opravdu se uvidíme brzo.

Pro ty z nás, kteří mají tohoto neanglicky živelného anglického hudebníka v top 10 už nějaký ten rok, byla ta hodinka zatraceně málo a chceme prostě víc. A pro ty, kteří jej dosud neznali a šli se na něj podívat především proto, že to musí být někdo, když hraje na hlavní scéně, se snad zařadil mezi nové objevy typu Zaz, Jamie Cullum nebo Mika.