Scházíme se, protože si připomínáme čtyři dekády od vydání vaší první studiovky "Box". Pro někoho je to klenot českého bigbeatu, symbol Abraxasu, legendární a kultovní dílo. Co znamená pro vás?

Něco podobného, byla to naše první deska. Předtím jsme měli nějaké písničky, ale v té době nám nebylo zrovna moc přáno. Takže se to podařilo až po sedmi letech existence skupiny. Určitě jsme nečekali, že to bude mít takový úspěch.

Jak už bylo zmíněno, album vzniklo až po sedmi letech fungování. Proč to tak dlouho trvalo? Byla dlouhá čekačka na ediční plán?

Spíš nebyla vůle. Navíc jsme byli trošku na hraně undergroundu. Nikdy jsme nebyli političtí, ale celkovou prezentací to někdy budilo takový dojem. Byli jsme mladí a divocí.

Jak vzpomínáte na období kolem desky, jejích příprav? Jaká v sestavě panovala nálada?

Tenkrát jsme hodně zkoušeli, měli jsme zkušebnu na Skalce ve sklepení jedné školy. Byli jsme tam dlouho, ale vyhodili nás, protože se tam srocovaly děti a chodily nás poslouchat.

Co vás vedlo z přechodu z art rocku do zjednodušeného stylu, takzvané nové vlny? Byli jste někým třeba tlačeni? Mnozí vám to měli za zlé…

Líbilo se nám to. Když je člověk mladý, je otevřený všemu novému. Také kapela se zmenšila. Původně jsme měli ještě varhaníka a druhého kytaristu Ivana Sekyru, který už asi před 10 lety umřel. Vláďa s námi nehrál moc dlouho.

A letošní znovuvydání vzešlo na popud labelu, nebo vás?

Zavolal mi Karel Deniš se Supraphonu a víceméně mně to oznámil. Samozřejmě jsem za to byl rád.

Čím je reedice speciální?

Kvalitou. Záleží na gramáži desky, proto vinyly z této doby byly tenčí a nedalo se na ně nahrát tolik, anebo to bylo na úkor kvality.

Reedice obsahuje vnitřní sáček s fotografiemi. Co na nich uvidíme? Dobové fotky, které byly v tiskové zprávě?

V tom prostředním pytlíku na tu desku jsou nějaký fotky, které dosud nevyšly. Na zadní straně je taky nějaká odchylka.

S texty bývala spojená cenzura. Jak vás ještě postihla?

Před natáčením jsme něco vyměnili, jak nám nařídili, ale ani to jsme nedodrželi všecko. Co se týká další cenzury, tak se nemohlo hrát třeba v džínách, byl to symbol Západu. Teď jsme na druhé straně, a ono se to moc neliší. Nutili nás do komponovaného pořadu, který měl scénář. Přišel režisér a choreograf. Nebylo to jenom špatný, ukázalo se, že některý věci byly dobře. Ty děláme dodnes.

Co třeba?

Stoupneme si s kytarami a děláme pomalý, houpavý pohyby.

Jak to bylo s obalem?

My jsme si nechali udělat takzvaný nabídkový list. Dělal ho náš zvukař, který byl vystudovaný grafik a je zároveň autorem áčka v logu. Nesměly se prodávat ani plakáty a tak. Občas jsme to dělali, ale bylo to nelegální. Fanoušci si vyráběli placky ze zátek od piva, naletovali k tomu špendlík a nastříkali na to naše áčko. Dnes jde všechno přes reklamu, to tenkrát nebylo - šlo to mimo, což samozřejmě soudruhy děsilo. Taky jsme se dostali do televize. Z dnešního pohledu jsme tam byli vlastně často, i když nám to nepřišlo.

A ten obal soudruhům nevadil? Nebyl problém, že je tam slečna v průsvitném tričku a je jí vidět bradavka?

Za fotkou stojí Adam Hofmeister. Bylo to živelný, přišli jsme k němu, dal nám návrh s popisem. Ze začátku jsme mysleli, že tam bude naše fotka, obzvláště když šlo o náš debut, ale nějak jsme to přijali. Měl tam ale svoji holku, oblíkl ji do nějaké té košilky, kterou namočili. Domaloval k tomu áčko, rty a to bylo celý. Doba byla velice inspirativní. I když jsme byli za železnou oponou, v hudbě to žilo, furt se něco dělo. Tehdy byl každý rok rozdíl, muzika se vyvíjela. Nyní stagnuje dvacet let. Proto je tolik revivalů. Dneska vymyslet něco originálního není jen tak. Přestože muzikanti jsou lepší technicky, mají školy, co jsme neměli, nebo se učí z internetu. Tehdy nebylo nic.

Základem bylo vždy vymyslet riff, na kterým se skladba postavila. Když byl silný, tak to utáhl. Poté vznikal text. Na "Boxu" je autorem především Pavel Zeman.

Album obsahuje i dvě instrumentálky. To ho nic nenapadlo, nebo jste je chtěli záměrně?

Ani nevím. Měli jsme písničky, ale ty byly v předchozím žánru. Nových jsme moc neměli, tak možná z toho důvodu. A možná byl i problém s textem - tehdy byly textové komise. Naštěstí nám celkem pomohli Hannig s Frantou Horáčkem a taky fakt, že jsem pomáhal točit pro Haniga v rozhlase. Domluvili jsme se, že něco natočíme v rádiu, byly to nakonec čtyři písničky. To už byla snazší cesta obhájit to na Pantonu. Pak se do toho opřel Franta Horáček z Melodie. Ještě před deskou šla kapela nahoru.

V písni "King Kong" zpíváte: "Do jedu na moč, oštěp a šíp," což se dá číst i jinak, jak už bylo xkrát zmiňováno. Ale nevím, jestli v té souvislosti zaznělo, zda to měl být dvojsmysl...?

Asi ano, protože Pavel Zeman měl samé takové texty. Na tu dobu měl neotřelé rýmy a spojení. Čeština je výborný jazyk. Ne že bych byl nějaký lingvista, ale když to srovnám s angličtinou, těch výrazů máme víc a na tom je postavený humor, který je mnohdy nepřeložitelný.

Za komančů byla sranda, když to srovnám s dnešní dobou. Kultura jako celek byla daleko více podporovaná než dnes. Dnes se vše točí jenom kolem peněz. Komouši prachy měli, však všechno bylo jejich, fabriky, tak nebyl problém něco podpořit. Pravda je, že v rádiu jely české věci.

Z desky máte nejraději píseň "Každý den je to jinak". Na jejím začátku je talking box, hlasový efekt, který byl v té době neobvyklý a vy jste byli jedni z prvních i ve světovém měřítku, kdo ho uměl používat. Od koho jste to odkoukali nebo jak jste na to přišli?

Byl to dobrý nápad a snadný efekt na začátek. Troufám si říci, tak u nás na to nikdo mluvit neuměl nikdy. Ve světě znám dva kytaristy - jsou to Jeff Beck a Peter Framton. A další, co to používali, tak jen filtrovali. Odkoukal jsem to, respektive odposlouchal jsem to právě od Jeffa Becka. Nebylo vůbec jednoduché se to naučit. Dokonce Roman Holý ze mě tahal rozumy, jak na to. Nakonec to stejně nedal.

Když jsme u toho Romana Holého, tak jeho skupina J.A.R. zpívá v písni "Sentimentu záchvat", jestli je lepší Abraxas, či Pražský výběr. Víte o tom? Bylo to vždy dilema jako The Beatles a The Rolling Stones převedené na české poměry?

O té písni nevím, vím ale, že to furt řešili. Být druhý nebyla ostuda. Roman to interpretoval tak, že když šli na Výběr, tak říkali: "Výběr je nejlepší," a naopak, když šli na Abraxas.

A vy sami jste chodili na Výběr?

Párkrát jsme s nimi hráli. Rivalita byla vždy, ale zdravá. Každý chtěl být ten nejlepší. Teď se na to s odstupem času člověk dívá jinak. Pamatuju si, jak přišel bedňák, který dělal v pohřebním ústavu, a říkal: "Hele, nechcete rakev?" … že bychom v ní přivezli Imricha a on vstal z rakve a zpíval. Říkal jsem si, co na to soudruzi, a on: "Když to nechcete, tak to dám Výběru." V tu chvíli nebylo co řešit. Vzali jsme to. Samozřejmě že z toho byl průser. Z různých důvodů jsem byl třikrát na policii, z toho že jsme v Gongu promítali diapozitivy s náboženskou tematikou, což se tenkrát nesmělo, nebo když někdo napsal na silnici protistátní hesla a k tomu napsal Abraxas. Měli jsme zakázáno hrát na Praze 9, v Bruntále a Severočeském kraji, což byla škoda. Některým lidem vadilo jen nás vidět.

V rozhovoru pro ČTK jste uvedl, že znovu vydanou desku pokřtíte na Ostravsku, že to pro vás byla vždy stěžejní oblast. Čím to?

Co se týká našeho druhu muziky, tak Ostravsko je po Praze druhé nejkulturnější město. Hodně lidí tam chodí na rock. Průmyslová města s námi více rezonovala. Naopak ve venkovských oblastech tomu tak nebylo a poslouchali něco jiného, doznívaly dechovky a pop music. Venkov byl usedlejší.

František Horáček o vás řekl: "Čím je Abraxas pro český rock? Dospělým dítětem, které stále ještě neztratilo chuť si hrát." Platí to stále? Tvoříte nové věci?

Pochopitelně v těch sedmdesáti je to už trošku někde jinde. Udělali jsme větší změnu v playlistu. Jestli ještě uděláme něco nového, tak to nevím. Možná uděláme, ale teď mě to netáhne, doba je taková divná.

Setlist jste překopali kvůli další, loňské personální obměně? Na post bubeníka nastoupila nová tvář Zbyněk Husa. Jak jste s ním spokojeni?

Kapelu pozdvihuje, a to nejen svým hraním - stará se o různé věci. V rámci obměny playlistu jsme sáhli do desky "Sado-maso" a hrajeme především z ní. Dále jsem měl písničky, které nikdy nevyšly na deskách. Repertoáru je dost, není ani důvod se z toho plašit… Navíc doba, kdy lidí chodili a ptali se, zda máme něco nového, je pryč. Teď se shánějí po tom, zda budeme hrát to starý. Když jsme začínali, lidi seděli a poslouchali muziku. Teď se nechodí poslouchat muzika, ale pařit. Na většině koncertů se stojí a zapojují se jiné vjemy.

S původní sestavou jste se kdysi dal ještě jednou dohromady. Platí zde pořekadlo "Do stejné vody nevstoupíš dvakrát"?

S Pelíškem to bylo tak, že si zlomil prst. Po sundání sádry jeho úroveň hraní postupně klesala. Chtěl jsem, aby se rozehrál a dostal se do toho. On se urazil, že hraje 30 let a nepotřebuje cvičit. Mrzí mě to dodnes, ale asi to nešlo jinak řešit. Imrich odešel zničehonic v roce 2015. Z toho jsem měl těžkou hlavu. Už jsem s tím nepočítal, myslel jsem si, že to spolu doklepeme.

Předchozí bubeník Eda, který byl o generaci mladší, zestárnul, a proto jste ho vyměnili? Nebo co bylo důvodem jeho odchodu?

Eda začal mít kapelu Černou, do toho hraje s Noidem a dalšími, tak to nestíhal. V létě část koncertů hrál, část nehrál, měl za ně záskoky. Trvalo to několik let, ale postupně se to zesilovalo. Zbyněk je jeden ze záskoků. Tady je vidět, jak je nebezpečný za sebe někoho posílat.