Papírově asi nejslabší headliner sice dle očekávání přilákal nejméně lidí, ale s tím se počítalo. Je to skupina, kterou si nejvíc užijete, pokud rostete spolu s ní. Rádia ji navzdory její líbivosti skoro nehrají a spousta lidí její existenci zaznamenala teprve před pár měsíci. To když stránky bulváru znovu zaplnila Taylor Swift.

Ta se rozešla se svým dlouholetým přítelem, a jen co se začalo mluvit o jejím románku s Fernandem Alonsem, objevily se fotky, na kterých držela za ruku frontmana The 1975 Mattyho Healyho. Její fanouškovská základna tak znovu explodovala nadšením a jala se pátrat po tom, kým její nový boyfriend vlastně je. Pár ale nestihl tyto spekulace ani oficiálně potvrdit a zhruba po dvou měsících bylo po pohádce. Nárůst popularity Healyho kapely byl ale nezpochybnitelný a budeme si muset asi počkat na další řadovku americké hvězdy, abychom z textů vyčetli, co podle ní její dnes už bývalý partner pokazil tentokrát.

Někdejší pop rock a indie rock už je nejen v jejich tvorbě, ale i při koncertech takřka neznatelný, zatímco osmdesátkový synth pop, lehoučký jak pírko, nabírá na síle čím dál tím víc. The 1975 navíc přijeli se svou pátou deskou "Being Funny In A Foreign Language", dle kritiků i posluchačů jednou z jejich nejlepších. Ostatně nominace na nejprestižnější kategorii Album roku při letošních Brit Awards jen potvrdila výše řečené.

Ale zpět k té opilosti. Když se zpěvák objevil na scéně v lékařském plášti a s velkými hlavovými sluchátky na uších, zapálil si cigáro a ležérně vzal do ruky flašku vína, nepřipraveným divákům se nejspíš protočily panenky. Za mikrofonem se svíjel, jako by stát rovně byla ta vůbec nejtěžší věc na světě, a když se bezcílně procházel po molu, motal nohu přes nohu.

Bylo vidět, že kdo je nebo není pod pódiem, je mu absolutně jedno. Většinu koncertu odzpíval se zavřenýma očima a s útrpným výrazem ve tváři, mimiku a emoce v jeho tvářích jste mohli číst převážně díky jeho hustému, tvary měnícímu obočí. Působil kvůli tomu všemu nevychovaně, neurvale, neuctivě, možná až trochu vulgárně. A když se při třetí skladbě "Oh Caroline" zhroutil do křesla a vypadalo to, že už se nezvedne, byli s ním možná mnozí rychle soudící návštěvníci hned hotoví.

Ale teď přichází ten twist. Bylo to celé jen na oko. Byla to v jeho mysli jen jakási divadelní hra. Role, do které se Matt vystoupení co vystoupení snaží sám sebe napasovat. On je totiž takový vždycky. A slovo "Atpoaim", které se rozsvítilo na úplném konci, budiž klíčovým vysvětlením. Je to totiž zkratka "A Theatrical Performance Of An Intimate Moment", v překladu tedy něco jako "divadelní představení intimního okamžiku". A jeho záměrem je ukázat věci, které při běžné show neuvidíte.

Když sedá do křesla, snaží se tím vyvolat dojem terepeutické session u cvokaře. To hraní spočívá i v tom, že když se jmenujete Matty Healy, s nikým zrovna nechodíte a strávíte kvůli covidu přes rok sami doma jen s internetem, tak vám z toho hrábne. Frontman se proto v úvodní části představení noc co noc snaží ukázat, co vlastně znamená sláva. Jak falešná a pomíjivá je.

"Celým smyslem této performance je vypadat trochu divně, protože je to důležitá sebereflexe. Ta postava v úvodu jsem já sám. A to představení je o tom, že jsem člověkem, který dělá chyby a který dělá špatné věci. Dříve jsem byl hodně nezodpovědný a pravdou je, že nejsem rád, že jsem slavný. Proto se snažím dělat si z toho srandu a sám sebe takto před spoustou lidí často úmyslně zesměšňuju, ale tak to prostě je," nechal se nedávno slyšet čtyřiatřicetiletý zpěvák, který se vždy poté, co sundá plášť a vymění ho za sako, se svou rozevlátostí trochu umírní.

Vysvětluje tím tak i téma, na kterém se jeho fanoušci dodnes nemohou shodnout, a sice, zda v připravené placatce má whisky, nebo jen vodu. A úplně stejné je to i s tou flaškou červeného vína. Snahou je ukázat se jako zhýralý osmdesátkový rocker, a dělat si tak srandu sám ze sebe, ale také z celého toho pozlátka kolem něj. A i když to on sám nikde neříká naplno, nejednou dá svým výkonem vzpomenout na nejlepší léta George Michaela.

Pokud se vám to i nadále zdá neuvěřitelné, pak si možná vzpomenete na moment, kdy se Matt otočil publiku zády a ukázal prstem na jednoho z kolegů v celkem osmičlenném souboru. Přichytil jej totiž při drobné muzikantské chybě a krátce se tomu oba zasmáli. To proto, že ač na to nevypadá, velmi dobře ví, co se kolem něj děje. A on sám přes to všechno, co ze sebe na scéně dělá, nepřestává být vynikajícím frontmanem - zpívá vždy maximálně přesně, množství kytar střídající se v průběhu setu v jeho rukou taktéž nechá rozeznít přesně to množství not, které je předepsáno. To prostě v opilosti neuděláte.

Sestava kolem něj v Hradci Králové hrála jednu vyšperkovanou píseň za druhou - jednou tam byly krásně slyšet synťáky, jindy dobarvil nástrojově bohatou skladbu klavír, vůbec nejvděčnější ale byl jakýkoliv tón zahraný na saxofon. Publikum v tu chvíli propukalo v bezuzdnou euforii a tančilo tolik, kolik mu to zatím žádný jiný bod programu na letošním Rock For People neumožnil. Songy The 1975 totiž mají fantastický groove, a v obecenstvu tak byli vidět metalisti, kteří přijeli na Slipknot, nakonec ale rozhýbali boky právě na skupinu, na kterou by jinak v životě nevyrazili. Tak moc byli ostrované strhující.

Prim v setlistu tvořily pochopitelně ukázky z nové desky, výborná byla například radostná "Hapiness" v úvodu nebo táhlá balada "About You", při které si nejeden pár romanticky zaploužil. Ani starší věci neztrácely na síle - "Me & You Together Song", houpavá "Somebody Else" nebo dávný hit "Sex".

Vůbec největší ohlas ale vyvolal jako vždy singl "The Sound". A to nejen proto, že je to naprostá esence toho nejlepšího, co tahle parta zatím vytvořila, ale také proto, že to byl nečekaný bonus i pro dlouholeté příznivce - pánové ji totiž i přes její nespornou popularitu v poslední době hrají naživo jen výjimečně. A vzhledem k jejich rostoucí popularitě je nasnadě, že je u nás naživo uvidíme čím dál tím méně - chtějí je totiž vidět hudební fanoušci ve stále větších halách po celém světě.

"Pardon, že jsem moc nemluvil, ale věřte mi, je to pro vás takto lepší," vrátil se v závěru po skvěle rozhoupané písni "Love It If We Made It" Healy znovu do role. A víte co? Třeba i přes to všechno už do sebe nějaký ten panák obrátil. Sám v minulosti přiznal, že to s alkoholem v začátcích kariéry přeháněl, i proto ale teď dělá právě to, co jsme na hradeckém letišti měli možnost vidět. Jenže po tom všem, co na pódiu předvedl - záleží na tom vůbec?

Koncert The 1975 se na Rock For People opět skvěle hodil a snadno se stal jedním z nejsilnějších zážitků roku 2023. Úžasně totiž zapadl do slunného počasí v teplém létě. Byl vzdušný, lehký a šťavnatý.

Byl jako to pomyslné paraplíčko, které jako finální tečku vhodíte do čerstvě připraveného míchaného drinku a pak se z něj s velkou chutí poprvé napijete. A po polknutí uděláte spokojené "Áááách". A když je po všem, požádáte barmana o přídavek.