Nejúspěšnějším českým tribute bandem britské skupiny Queen jsou jednoznačně Queenie, kteří se z klubů propracovali až na velká pódia a úspěchy slaví i v zahraničí. V Česku je zatím jejich nejvyšší bod kariéry spojován s trojitým vyprodáním O2 areny. Tuto skutečnost dodnes mnozí nemohou tomuto revivalu odpustit už z principu, že nejde o jeho vlastní skladby. Formace se letos v květnu do největší české haly vrátila a program opět sliboval velkolepou hudební i světelnou show, propracovanou stage a projekce. To všechno dva večery po sobě. Jak dopadl ten první?

Koncert uvedl mluveným slovem Peter Freestone, bývalý komorník Freddieho Mercuryho, který ve zpěvákově blízkosti strávil dvanáct let a shodou okolností se před pár lety stal českým občanem. Po Freestonově úvodu nastoupil Michael Kluch, zpěvák Queenie, v Mercuryho roli. S veškerým zápalem přiběhl na pódium podle své předlohy.

Navzdory energičnosti otvíráku "One Vision" či hitů "I Want To Break Free" a "Living On My Own" se ale návštěvníci události projevovali většinou chladně. Zpočátku měl člověk pocit, že královské písně byly tím jediným, co show drželo pohromadě. Jako by hlavním úkolem Queenie bylo pouze věrohodně napodobit své vzory pěvecky, pohybově i šatníkem, ale zásadně neuhnout ani o krok dál a ukázat i kus sebe. To bránilo autenticitě a fanoušci museli chtě nechtě nabýt dojmu, že přišli spíše na hrané divadelní představení než na koncert.

Rozpačitý dojem občas rozbilo zařazení neobvyklých kousků, které Queen hráli živě zřídka nebo vůbec, namátkou filmovou skladbu "Flash" nebo singly "The Invisible Man" a "Headlong". Ke zlepšení celkového dojmu v průběhu vystoupení výrazně přispěl host v zastoupení Davida Bowieho Ondřej Ruml, jehož civilnost ve společné hitovce "Under Pressure" působila daleko přirozeněji než u hlavního aktéra.

Kluchovo maximální nasazení a vžití do role bylo po zhruba hodině vystřídáno spoluhráči, kteří dostali svůj prostor. Bubeník předvedl svůj um na bicí nástroje, což publikum konečně výrazně ocenilo bouřlivými ovacemi. Rozprouděné publikum poté mohlo znovu přivítat zpěváka, který se vrátil s vypalovačkou "Now I'm Here" a v závěsu s dosud neslyšeným songem "Let Me". Novinka slušně zafungovala a běžný návštěvník by si možná ani nevšiml, že se nejedná o skladbu Queen, kdyby Kluch posléze neprozradil, že jde o jeho autorský příspěvek. Ačkoli to rozpačitý úvod již nezachránilo, právě tímto okamžikem začal koncert gradovat.

Tesklivá "Too Much Love Will Kill You" v publiku značně zarezonovala a hala se prosvětlila prostřednictvím světel z mobilních telefonů příchozích fanoušků. V duetu "Barcelona" s operní pěvkyní Petrou Alvarez, v zastoupení zesnulé Montserrat Caballé, zpěvák předvedl strhující pěvecký výkon. K opernímu duetu si přivedl i sbor, který zůstal ještě na "Let Me Live", další dosud naživo nehranou skladbu z repertoáru britské legendy.

K pomyslné tečce vystoupení už scházela jen očekávaná hymna "Bohemian Rhapsody", po níž se skupina na chvíli odmlčela, aby byla vzápětí bouřlivě přivolána na tradičně očekávané přídavky "We Will Rock You", "Don't Stop Me Now", "We Are The Champions" a "Who Wants to Live Forever".

Program "QUEEN RELIVED by Queenie" obsáhl zásadní hudební momenty skupiny Queen, ale i jejich méně známé počiny, což je hodné ocenění. Nabídl také věrnou imitaci pěvecké i pódiové prezentace frontmana Freddieho Mercuryho. Ta ovšem místy působila jako divadelní představení a vyvolávala minimálně v první polovině rozpačité dojmy. Michaela Klucha jeho role tak pohltila, že zapomněl dát do projevu i kus sebe.