Každé začátky jsou těžké. Třeba když jako Marcell odpálíte první písničku svého prvního plnohodnotného sólového turné a hned na prvním koncertě ji musíte po prvním refrénu restartovat, protože vám vypadne proud. Natěšený dav to trochu rozladí, navíc chvíli trvá, než se povede všechny kabely vrátit do provozu a znovu nahodit řetěz. Ale jak se zpívá právě v úvodní písni "Přestávám chápat", evidentně "né všechny cesty maj' společnej cíl".

Ještě než se ale Rock Café mohlo těšit ze zhruba hodinového setu někdejšího frontmana No Distance Paradise, který skladby mateřské formace pro tento večer záměrně vynechal, zahráli jako předskokani Good Times Only. Pražská skupina, které před lety pomohla výhra v soutěži Startér, má na svém kontě první desku "Pěkný chvíle" a svůj hudební styl popisuje jako post-pop. Jestliže jste o ní přesto nikdy dříve neslyšeli, nevěšte hlavu, i pro nás to bylo první setkání a to jsme v muzice ponoření od rána do noci.

Jejich sound je postavený na příjemně lehkých funky rytmech a letních synťácích a místy připomněl Foals, nebo dokonce Jungle. Škoda jen, že zvukař trochu upozadil pěveckou linku, takže kdykoliv hrála kapela naplno, nebylo zpěvákovi dostatečně zřetelně rozumět. A tak jsme si ty texty skládali v hlavě jen po částech.

Pokud bychom mohli dát dvě nevyžádané rady, první by byla: změňte si jméno. Kapelám zpívajícím česky anglický název zbytečně ubírá posluchače, masové publikum se k nim tak snadno nedostane. Navíc spojení slov Good Times Only je dost generické a v paměti dlouho neutkví.

Druhá rada by zněla: soustřeďte se na rozmáchlejší pěvecké linky. Skupina se zatím prezentuje spíše takovým povídavým zpěvem a ten v posluchačích mnoho emocí nevyvolá, byť mohou být texty a hudba sebelepší. Třeba "Letní třešně bývají nejsladší" nebo "Tak jsme tu" jsou ale jinak sympatické singly, potenciál Good Times Only určitě mají. Držíme palce, ať jim na dalších koncertech skáče euforicky více lidí než jen jejich nadšený osvětlovač.

Ale zpátky k Marcellovi. Ten se může za léta praxe pochlubit celou řádkou kontaktů z branže, a v zaplněném klubu jste tak mohli potkat například jeho kamarádku Annabelle, s níž spolupracoval na jejím singlu "Running Out Of Fucking Time", kytaristu Lukáše Chromka, moderátory Honzu Dědka, Naomi Adachi nebo podcastera Čestmíra Strakatého s manželkou, která prý nedávno také trochu propadla aktuálnímu videohernímu hitu "Hogwarts Legacy".

Především tam ale byli jeho nejbližší kolegové - na kytaru Ondřej Fiedler a na bicí Matyáš Vorda. Snad jich časem bude stát na pódiu ještě víc, aby se co nejvíce eliminovaly předtočené doprovodné smyčky. A to i včetně pěveckých hostů, kteří kupodivu v Rock Café scházeli. Což ale pochopitelně nestojí jen na tom, že by si je tam protagonista přál, ale také na jejich časových možnostech.

Co se ale naopak povedlo, byla především Marcellova muzikálnost. Model co písnička, to jiný nástroj v ruce byl téměř dodržen. A tak se například v "Aspoň jednou", jednom z textových i energických highlightů večera, olomoucký hudebník představil s basovou kytarou. To u podobných umělců nebývá úplně běžné. Pokud si tedy neříkají třeba Sting.

Přes veškerou snahu se ale bohužel nepodařilo úplně prodat akustickou část, která je pro zpěváka velmi důležitá. Jak "Listí ve větru", tak singl "Jablko / skořice" byly přes sborový zpěv prvních řad přehlušeny hlasitými diváky z protilehlého baru, což je v Rock Café letitý problém skoro u každého vystoupení, které se na moment ztiší. Možná že kdyby je trio zařadilo do programu o trochu později, vyzněly by tyto jinak pěkné balady o poznání lépe. To už totiž Marcellovi diváci zobali z ruky jak psi, když jim nastavíte dlaň s granulemi.

Rozjetá "Sunshine na Bali" už byla tou pravou rockovou jízdou, kterou její interpret věnoval všem muzikantům, kteří právě na tento ostrov stále častěji jezdí vyčistit si hlavu. A zdálo se, že i z Marcella v tu chvíli úvodní nervozita konečně spadla a začal si to užívat podobně jako o chvíli dříve v "Aspoň jednou" Matyáš Vorda bubnování. Před už zavedený hit "Nevim", vzniklý i díky kampani od O2, se ještě vměstnal nejnovější singl "Sliby", který albu obrovsky pomohl a jehož čísla naznačují možné zlidovění.

A na konci základní části došlo ještě na "Tvůj svět", který byl sice bez Lucie Bílé, ale zato silnější než kdy jindy. Trio se totiž rozhodlo zahrát ho jinak, než jak ho znáte ze sólo podání na albu "Hovory domů". Začalo se intimně, pomalu a pak se do toho v jeden moment náhle všichni tři opřeli. Mělo to sílu. A byla to ta vůbec nejlepší verze této skladby, jakou jsme zatím mohli slyšet. Skvělá práce.

Pro přídavek se přidala skupina Good Times Only, a jelikož debutová deska vznikala v Londýně i díky spolupráci s Davidem Žbirkou (více se o tom můžete dočíst v našem dvoudílném rozhovoru), končilo se s písní "22 dní" od jeho zesnulého otce. A jakkoliv se tomu těžko věří, Marcell dokázal ve svém hlasovém rejstříku najít takovou polohu, že zněl úplně jako Meky.

Na první koncert to nebylo špatné. Zmiňované dětské nemoci se určitě ještě podaří vychytat, program by se do dalších měst snad mohl i trošku prodloužit (třeba o singly, které na desce nejsou) a pak už se dá očekávat, že to bude čím dál tím lepší.

Ačkoliv někdejší předskokan The 1975 nebo Kensington zdaleka není na scéně nováčkem, tak s (prozatím?) odhozenou minulostí si je jistě vědom toho, že příště už bude hrát ve větších klubech než jen v Rock Café. Nový začátek je tady. A Marcell se zdá být připraven.