V pátek byla před divadlem Hybernia nebývale zvýšená koncentrace kytaristů. Důvod byl prostý. Tommy Emmanuel, nepochybně pro většinu z nich vzor, opět zavítal do Prahy a před vystoupením byla možnost prohodit s tímhle australským sympaťákem pár slov, nechat nástroj podepsat nebo na něm nechat spočinout božské ruce Mistrovy.

A pak kytary zmizely v šatně a zůstaly jenom dvě - ty na stojanu vedle mikrofonu, odposlechů, stolečku a barové židle na jinak prázdném pódiu. Jakkoliv z různých stran slýchám názory, že "celý koncert s jediným nástrojem bych asi nezvládl/a", Emmanuel už roky dokazuje pravý opak.

Společně s takovými jako Paco De Lucia nebo Al Di Meola, ač je každý z těchto kytaristů z úplně jiného hudebního těsta, dokázal sólovou akustickou kytaru vymanit z okovů klasiky a základních uměleckých škol a jen sám se svou show vyprodávat podstatně větší prostory, než je zmíněné divadlo. Vystačil si jen sám sebou, se svými rychlými prsty a trochou zpěvu.

A hlavně s přirozeným showmanstvím. Svým způsobem to byla taková stand-up show, jen v hlavní roli nebyla slova a vtípky všelijaké úrovně, ale muzika podávaná s nadhledem, radostí v každé sekundě a v technicky brilantní formě, jež ovšem nebyla dávána na odiv - a přesto uchvacovala. Klasické hity - něžné "Over The Rainbow" i "What A Wonderful World", "Lady Madonna" zahraná s plynovým pedálem na podlaze v rámci "The Beatles Medley", - country klasika "Nine Pound Hammer", bluesovky, vlastní repertoár i písně kamarádů (Martin Taylor) a vzorů (Chet Atkins).

A na slibovanou přestávku se zapomnělo. Těžko říct, jestli to byla chyba v komunikaci, anebo se hlavní hvězda rozjela natolik, že se jí tu nechtělo tu skvělou atmosféru v polovině bořit. Nakonec z toho byly téměř dvě hodiny, během kterých skoro nezůstal prostor na nádech. I na ovace vestoje došlo - oprávněně.

Celkově vzato odehrál Tommy Emmanuel lehkonohý koncert, na kterém se plnými hrstmi rozdávala radost. Technicky precizní, hravý, zábavný, lechtající popkulturní paměť předělávkami slavných písní a udivující nekonečnou řadou momentů v duchu "jak to sakra dělá?". Zážitek zaručen, dobrá nálada a úsměv na tváři při odchodu rovněž.