Kimbra není žádná has been. Na desce "A Reckoning" předkládá prvotřídní art pop

06.03.2023 00:00 - David Věžník | foto: Michael Donovan

V roce 2011 si ji Gotye pozval do své hitovky "Somebody That I Used to Know" a pak se slehla zem po obou. Kimbra ale třeba mezitím vydala čtyři sólovky, tu poslední, "A Reckoning", letos koncem ledna. Desítka songů, natočených za vydatného přispění Ryana Lotta ze Son Lux, vytahuje tuhle divoženku ze smetiště dějin.
9/10

Kimbra - A Reckoning

Skladby: save me, replay!, gun, the way we were, new habit, GLT, la type, foolish thinking, personal space, i don't want to fight
Vydáno: 27.1.2023
Celkový čas: 40:51
Vydavatel: self-released
Už jste otevřeli ten šuplík s nápisem "has been" a vytáhli z něj Kimbru? Pokud ano, pak vás následující řádky příliš nepřekvapí. Pokud ne, v klidu si odkazovaný článek přečtěte a pak se vraťte sem. Budeme mít všichni stejnou výchozí pozici. Tu pozici charakterizuje jednoduchá věta: "A Reckoning" je jednou z desek roku.

Pokud jste tuhle Novozélanďanku z toho šuplíku vytahovat nemuseli, protože jste ji tam ani nikdy nezavřeli a jste jejími věrnými příznivci, víte, že vlastně nikdy prvoplánově nemířila do mainstreamu. Možná i proto její tvorba stála tak trochu na okraji zájmu. Čtvrtá řadovka má velké šance to změnit.

Obrovský podíl na tom má v tomto případě její producent. I Ryan Lott má se svými Son Lux na kontě jeden výrazný, vynikající hit, který se mu už asi nepovede překonat. Alba jeho projektu se navíc čím dál víc vzdalují přístupnosti a zaplouvají do vod experimentální elektroniky.

Spolupráce s Kimbrou je ale něčím, co by se dalo nazvat dokonalou symbiózou. Ona do songů dává svou charakteristickou divoženskost, on jim pak nasazuje neméně charakteristický zvuk, který ona možná chtěla mít i na předchozích studiovkách, avšak až na té letošní se jí ho právě díky němu podařilo dosáhnout.

Tady si to prostě všecko sedlo. "A Reckoning" překvapuje od první sekundy - "save me" je na otvírák poměrně pomalou a zádumčivou skladbou, na druhou stranu skvěle naznačuje, co posluchače v příštích čtyřiceti minutách čeká. Naznačuje, neprozrazuje. Další překvapení totiž budou následovat.

Těmi nejvýraznějšími jsou rapové vložky v písních "GLT" a "la type". Hostující Erick the Architect v první zmíněné a Tommy Raps a Pink Siifu ve druhé (ze které skoro až jakoby dýchá Prince) jsou nečekaným osvěžením už tak pestré nahrávky. Sám Lott pak svým vokálem přispěje v následující "foolish thinking", která asi nejvíc nese jeho producentský rukopis.

Na té desce se pořád něco děje. Z takové "replay!" se na vás vysype tolik nápadů, kolik jich někdy nemá celé album. A to vlastně platí prakticky o každé položce tracklistu. Tam něco cinkne, tady něco zavrčí, jednou je zpěvaččin hlas zahalený do ozvěn a efektů, jindy vám krystalicky čistě zapěje nebo rovnou zakřičí přímo před hlavou. Tohle je art pop. Tohle je jedno z překvapení roku a jeden z nejlepších počinů, které letos vyšly.

P. S.: V úvodu odkazovaný cover "Break My Soul" od Beyoncé je od minulého týdne oficiálně k poslechu na Spotify. To výjimečnou formu divoženky jménem Kimbra Lee Johnson jen dokazuje.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY