Je fascinující sledovat kariéru Damona Albarna, který ani po více než třech produktivních dekádách neztrácí energii a servíruje nám jeden úspěšný projekt za druhým. Mezi ten nejúspěšnější patří bezesporu skupina Gorillaz, s níž si jej mladší generace bude pravděpodobně spojovat častěji než s Blur. Kdysi bokovka se přece jen přehoupla v něco víc - letos nám opičky servírují již svou osmou řadovku "Cracker Island" (čímž hlavní mozek co do počtu vydaných desek dorovnává svou druhou kapelu).

Gorillaz o sobě naposledy dali vědět, když během pandemie dotáhli do konce první sezónu "Song Machine", aktivity, v níž více než kdy předtím šlo o spolupráce s rozličnými umělci. První sérii zakončilo album, a když jej Damon propagoval, sliboval, že na druhou sezónu nebudeme muset čekat dlouho.

Vzápětí byl také potvrzen vysněný filmový projekt pro Netflix. Kdo má ale trochu přehled o současné situaci na streamovacích službách, nebude zřejmě moc překvapen faktem, že vše bylo nakonec zrušeno. Důvod? Vedení společnosti se rozhodlo víceméně odvrátit od animované tvorby a celkově začalo více šetřit.

A tak se někde mezi přípravami druhé série "Song Machine" a počátečními pracemi na snímku zrodila deska "Cracker Island", na které je po delší době opět ucelenější příběhová složka. Mimochodem po "Demon Days" a "Plastic Beach" jde už o třetí kolekci stojící na nápadech připravených pro film, který nikdy nevznikl (snad se ho pánové ještě někdy dočkají).

A o čem tedy novinka vypráví? Čtveřice virtuálních muzikantů (2-D, Murdoc Niccals, Noodle a Russel Hobbs) se přestěhovala do Los Angeles. Zde se zapojila do místního temného podhoubí kultů, okultismu a hledání slávy a úspěchu ve jménu osobního obohacení. V digitální éře možná neexistuje lepší místo vyžívající se v deziluzi než město andělů. Jako kulisa pro všechny pocity rozčarování, které zaplavují ostrov "Cracker", funguje perfektně. Je to neúspěšný ráj, jak ostatně naznačuje titulní skladba.

Damon Albarn si konečně udělal řidičák a dny strávené v LA chystáním netflixáckého snímku si obohacoval jednak projížďkami po městě, jednak prací s hvězdným producentem Gregem Kurstinem (například Adele, Foo Fighters, Sia, Paul McCartney a mnoho dalších). A v krátkém čase s ním připravil pro gorilí universum asi nejcelistvější nahrávku od "Plastic Beach".

A při délce nepřekračující třicet osm minut také zatím nejkratší, což je ale v tomto případě jedině plus - vaty je zde poskrovnu a od začátku do konce se dočkáme velice příjemného výletu na Sunset Boulevard. Podobně jako na "The Now Now" stojí v popředí hlavně 2-D, respektive sám Damon (Murdoc byl pravděpodobně silně vytížen kultem, a nechal svého parťáka, ať si dělá, co chce).

Výjimkou jsou pouze skladby "New Gold" s Tame Impala a rapperem Bootie Brownem a reggaetonová "Tormenta", v níž hostuje portorická hvězda Bad Bunny - obě byly ale původně natočeny pro pokračování "Song Machine". Druhá zmíněná pravděpodobně vybočuje nejvíc a je sympatickým připomenutím toho, že Gorillaz se nebojí vstoupit do jiných žánrů (funguje zde podobně jako "Latin Simone (¿Qué Pasa Contigo?)" na debutu).

Zbývající hosté se drží spíše v pozadí, vyloženě sólové věci pak patří k těm nejsilnějším. "Skinny Ape" možná zpočátku zní jako píseň od Simona a Garfunkela, je z ní cítit zranitelnost a trýznivost (navzdory skutečnosti, že přichází z perspektivy nadějného vůdce kultu), ale nakonec se přehoupne do rozjetého electra, které bude pod pódiem vyvolávat pogo šílenství.

Pak je tady nádherná balada "Baby Queen". Inspirací k jejímu vzniku byla návštěva thajské princezny na koncertě Blur a je to přesně ten typ melancholie, který by si Damon mohl klidně nechat patentovat (viz třeba "Broken" nebo "Busted And Blue"). Příjemná, nostalgická atmosféra se ostatně táhne celou nahrávkou, a jakkoliv je "Cracker Island" z velké části kritikou současné digitální doby, je z něj cítit naděje.

Ta se nejvíce zrcadlí v závěrečné "Possesion Island", která dá vzpomenout na projekt The Good, The Bad And The Queen. Damonův 2-D se zde drží kolem ramen s Beckem a společně naznačují, že přes vše špatné, co nám internetová kultura způsobila, nás vlastně kolektivně svedla dohromady. "Jsme v tom společně až do konce."

Ilustrátor Jamie Hewlett se nechal slyšet, že "Cracker Island" je podle něj pouze další album jejich projektu. Nemá prý pocit, že by mělo jít o něco převratného. Možná jen cítí vyhoření (jako již mnohokrát předtím) a možná nás opět čeká delší pauza, ale za sebe můžu říct, že Gorillaz opět natočili výbornou desku. A doufám, že jim svěží energie ještě několik let vydrží. Jejich barvený svět má totiž stále co nabídnout.