Není to tak dávno, co se o Gorillaz Damona Albarna mluvilo především jako o jeho bokovce, experimentu, platformě, na níž se může bez zábran vyřádit. Jenže od vzniku virtuální kapelky uplynulo neuvěřitelných dvacet let, a o nějaké bokovce už tak těžko může být řeč. Blur momentálně hibernují, což Damonovi dává šanci plně se věnovat Gorillaz (a překvapivě si našel čas i na The Good, The Bad & The Queen, jejichž nová deska je údajně hotová). Po loňském albu "Humanz" a nabité koncertní šňůře, která zdaleka nekončí, nyní vychází šestá řadovka opičího projektu s názvem "The Now Now".

Vraťme se ale ještě k loňské nahrávce "Humanz". Ta si své příznivce sice našla, ale snesla se na ni značná vlna kritiky. Pokud fanoušky něco popudilo, tak to byla nižší přítomnost Damonových vokálů a důraz na hostovačky. Jiní albu vytýkali roztříštěnost. Přesto naživo většina skladeb fungovala bezvadně (o čemž se koneckonců přesvědčili i čeští fanoušci) a dala Damonovi kreativní impuls, který měl podobný efekt jako před lety na turné k albu "Plastic Beach". Jenže tam, kde "The Fall" zůstal na cestě zajímavého experimentu, je "The Now Now" dotažená kolekce. Navíc byla vyslyšena přání fanoušků a v centru pozornosti stojí Damon "2-D" Albarn.

Pokud vám vrtá hlavou, jak je možné, že satanistický basák Murdoc něco takového dovolil, pak vězte, že je momentálně ve vězení a na jeho místo byl dosazen Ace. Tahle postavička asi většině z vás nic neřekne, pokud jste tedy náhodou nevyrůstali s animovaným seriálem "The Powerpuff Girls", v němž Ace představoval jednoho ze záporáků. Jak a proč se přimotal ke Gorillaz, zatím jasné není, ale je dost možné, že otázky zodpoví chystaný desetidílný seriál. Ten momentálně připravuje Jamie Hewlett, který stojí za všemi gorilími vizuály, a měli bychom se jej dočkat ještě letos.

Ale zpátky k hudbě. Ta je na "The Now Now" ze značné části melancholická a zamyšlená. Damon se v jednotlivých písních vyzpívává ze svých úzkostí - život na turné jej sice na jedné straně nabíjí, jenže zároveň také značně emocionálně vyčerpává. Víc než k předchozím deskám Gorillaz se dá album přirovnat k jeho introspektivní sólovce. Výjimkou je pouze skladba "Hollywood", která z kolekce vybočuje a spíše by se hodila na "Humanz". Jamie Principle i Snoop Dogg se snaží, seč můžou, syňtáky pulzují, ale nelze se zbavit pocitu, že jde spíše o dříve odhozený nápad.

Zbytek alba je na tom ale mnohem lépe. Především je tady "Humility", snad nejlepší singl od "On Melancholy Hill" s hostujícím jazzovým kytaristou Georgem Bensonem (nejspíše budete znát "Breezin'"). Jde o parádní letní hitovku, která se sice tváří strašně pohodově (čemuž pomáhají Bensonovy vyhrávky), ale text je o osamělosti, izolaci ("I don't want this isolation / See the state I'm in now?"). Skladby "Idaho" and "One Percent" bych pak spíše čekal na desce The Good, The Bad & The Queen. "The Now Now" si rozhodně zaslouží nálepku nejzamyšlenějšího alba Gorillaz. Snad jen ještě téměř instrumentální disco "Lake Zurich" desku trochu odlehčí a dá vzpomenout na rozvernější skladby projektu.

Když vezmeme v potaz, že novinka byla připravena především proto, aby kapela měla co hrát na turné (a nemusela se při tom tolik spoléhat na hosty), a byla nachystána v rekordně krátkém čase, drží pospolu jako snad dosud žádná jiná nahrávka Gorillaz. Snad za to může producentský dohled Jamese Forda ze Simian Mobile Disco, snad za to může momentální rozpoložení Damona a jeho party, "The Now Now" potvrzuje, že kapele Gorillaz můžeme přiřadit stejnou důležitost jako Blur. A to je sakra velká poklona.