Český Brod už je dnes v hudebním Česku pojmem. Právem a zaslouženě, i když samozřejmě ne jaksi samovolně. Za jeho dnešní slávou a téměř všeobecnou známostí stojí tři lidé - Michal Thomes, Petr Fořt a Ludmila "Dydla" Minaříková, což jsou hlavní postavy agentury Ameba promotion, která ve zmíněném městečku na východ od Prahy už pěkných pár let pořádá jeden z největších open-air festivalů v České republice nazvaný Rock For People.

Jeho již deváté pokračování proběhlo minulý víkend a obohatilo tak festivalové prázdniny o pár pěkných a kvalitních kousků. Oproti létům minulým se Ameba letos rozhodla akci natáhnout na plné čtyři dny, což bylo možná i pro věrné festivalové fanoušky trochu moc, ale každá zkušenost se počítá. Osobně jsem do Brodu díky plnému pracovnímu nasazení dorazila až v pátek, tedy na druhý den, a přišla jsem tak například o jedno z mála koncertních vystoupení české rockové stálice, kapely Kabát. Co naplat, jedeme dál. Dopolední hodiny všech zbylých tří dnů patřily již tradičně menším začínajícím souborům, které se buď účastnily soutěže "Udělej si svůj festival" na webových stránkách pořádající agentury, nebo prostě ještě nemají na to být ani "poloheadlinery". I mezi nimi se ovšem najdou vynikající a velmi nadějné partičky, za všechny jmenuji například funk-rockové Slot & Shade nebo příbramskou hardcoreovou smršť The Switch.

Ale protože věnovat se všem účinkujícím ani při nejlepší vůli nelze - letos jich bylo na 140 - vypíchnu vystoupení nejočekávanější a nejzdařilejší. Mezi ta prvně jmenovaná patřila rozhodně show americké hip-hopové legendy Cypress Hill. Sám fakt, že se pořadatelům podařilo na festival tyhle rozzlobené rapující černochy dostat, hovoří za vše. Kromě rodných Států a západní Evropy snad Cypress Hill kývli na Východ jen Amebě. Leckde se o tomto husarském kousku mluví jako o zlomovém bodě v historii Rock For People a dle nadšené reakce návštěvníků tomu tak zřejmě opravdu je. Já osobně si spíše poslechnu "živější" muziku s o něco méně nakrknutými lídry, ale pravda je, že jsem na ně nebyla zvědavá o nic míň než ostatní. A že jsou to hvězdy, o tom nemá cenu diskutovat. A že do Brodu přivedli nové návštěvníky, kteří se rozhodně příští rok vrátí, je určitě také pravda a navíc správný produkční tah. Cypress Hill byli samozřejmě zlatým hřebem pátečního večera, ale ani kapely, které se ukázaly před nimi, se rozhodně nenechaly zahanbit. Výborné bylo hraní kapely Hraczki, ještě donedávna opomíjené a stylově těžko zařaditelné formace. Od podzimu tomu bude jinak, na kapelu si brousí zuby EMI, takže se můžeme těšit, že se na pultech music-shopů objeví další dobrá věc. Strhující byla také stále úspěšnější pardubická "popunková" čtyřka Vypsaná fiXa v čele s charismatickým Márdim nebo Wohnouti - promiňte - myslím samozřejmě bratry Homoly a jejich kapelu Wohnout.

Na vedlejším pódiu (mimochodem, abych nezasvěcené uvedla do prostoru, na festivalu bylo tentokrát pět scén, hlavní hudební scény, kvalitativně řekla bych rovnocenné, byly nazvané podle dvou našich největších hudebních periodik - tedy Report Stage a Rock & Pop Stage, dále tu byl menší zastřešený prostor - Ultramix Stage, chilloutová zóna - Algidance Stage a konečně Divadelní scéna) excelovali Tata Bojs, Mig 21 a hlavně tady v podvečerních hodinách proběhlo po několika letech jediné vystoupení kapely Circus Praha s americkým zpěvákem Bradley Strattonem. Ten tu mimochodem další den představil i svoji druhou dávno zapomenutou partu Snake Eaters. Večer zakončil holandský Junkie XL, který byl možná pro pravověrné rockery a hip-hopery poněkud rozčarováním - jeho vystoupení možná bylo tak trochu navíc.

Třetí den, který se nesl ve znamení deště, bláta a konstantně zamračené oblohy, přinesl například slovenské skáčkaře Polemic, pub-rockové Tři sestry, i nadále roztomilého Petra Fialu a jeho Mňágu a Žďorp, funkovou smršť Monkey Bussines, reaggující Švihadlo, taneční Skyline, ale hlavně hvězdu večera - britské The Levellers. Kdo tuhle poloakustickou rockovou formaci se znatelnými folklórními rysy na Brodě vynechal nebo prostě prošvihl, udělal obrovskou chybu. Útěchou snad zůstává, že The Levellers jsou v Čechách poměrně častými návštěvníky a že se s nimi tedy na tuzemských pódiích snad zase brzy setkáme.

Čtvrtý, poslední den, návštěva trochu opadla, alespoň v odpoledních hodinách se tomu tak zdálo. Po třech nabušených dnech, z čehož jeden byl mimořádně ubahněný, zřejmě návštěvníci cítili potřebu se z areálu na chvíli vzdálit. Etno náladu ten den nastolila skvělá Ida Kelarová se svojí romskou kapelou Romano Rat, přitvrdili Kurtizány z 25. Avenue, kapelu Secretion do Brodu přivezla rebelka Lenka Dusilová, nový projekt uvedl také Michal Pavlíček. Pod názvem Michal Pavlíček & One Season Band se u bicích představil také jeho syn - Michal Pavlíček mladší. U mikrofonu dodával štávu a patřičné lídrovství zpěvák Krucipüsku - mistr Hájíček. Tak tvrdý sound a tolik energie u rodinného dua Pavlíčků určitě mnohé překvapilo. Nutno dodat, že velice příjemně. Každopádně nejnetrpělivěji se čekalo na irské Therapy?, kteří svým hvězdným vystoupením rozhodně nikoho nezklamali a všem dokázali, že "čím déle zrají, tím lepší jsou" - to je replika použitá z festivalového průvodce a nelze k ní než dodat, že je to stoprocentní pravda. Vědět o sobě poslední festivalový den dali rovněž němečtí nu-metaloví 4Lynn či hardcoroví Madball z USA.

Za zmínku stojí skvělé organizační zvládnutí celého festivalu, pochvala patří kvantu občerstvovacích stánků bez zbytečných front (byť poslední večer už byl sortiment lehce omezený), vodnímu fotbálku, stánku s velice hodnotnou literaturou a jeden velký dík patří pořadatelům za to, že něco jako Rock For People existuje. Amebo - co nám přichystáš na desátý, jubilejní ročník?

Rock For People, Český Brod, 3. - 6.7.2003