Přerod švédské formace Katatonia už je, zdá se, nezvratný. Těžko už si lze představit, že by se sestava kolem vokalisty Jonase Renskeho a kytaristy Anderse Nyströma vrátila zpět k death-doom metalu nebo dokonce blacku, z kterého vzešla. Deathmetalové vlivy postupně vymizely úplně, stejně tak i úkrok v devadesátkách modernímu gothic rocku. Skupina je na novém počinu "Sky Void Of Stars", který na CD i LP koupíte i v našem shopu, spíše darkrocková, s lehkými náběhy k rockové progresi a hlavně až nebezpečně chytlavá. Skoro až vykalkulovaně chytlavá...

Tento fakt vyplyne zejména v přímém porovnání se tři roky starým předchůdcem "City Burials", jakkoliv s odstupem času vcelku povedeným dílem, k němuž si posluchač hledal cestu nesnadno. Ponor do novinky je až příliš snadný. Deska v podstatě neklade odpor, jde po přímočarých melodiích - refrény skladeb "Birds" nebo "Atrium" chytají na první dobrou - a jasně strukturovaných písničkách, z nichž mnohé by sneslo nejedno mainstreamovější rádio s osvíceným dramaturgem.

Začátek in medias res, kdy Švédi odpálí úvodní "Austerity" rovnou s Renskeho vokálem a hutnými kytarami, bez jakýchkoliv úvodů a podobných atmosférických skopičinek, slibuje mnohé, očekávání ale nejsou úplně naplněna. "Sky Void Of Stars" až příliš hladí po srsti, nevyžaduje po posluchači zrovna mnoho aktivity, aby do jedenáctky nových songů (budeme-li počítat i bonusový kousek "Absconder" s téměř pinkfloydovskou střední částí) pronikl.

A zároveň se mu mnoho nedostane ani ze strany samotné muziky. Za tou spoustou příjemných melodií, solidně vystavěných riffů a synťákových atmosfér, všeho zahaleného úhledným plédem temnoty, se totiž skrývá na povrch vystupující únava hudebního materiálu a počínající skladatelská bezradnost.

Po třech dekádách na scéně se ale není čemu divit. Zároveň je Katatonia stále uskupením, které se nebálo svůj záběr rozšiřovat a některé přístupy ve své tvorbě zase utlumovat. Ono zpřístupnění zvuku na "Sky Void Of Stars" tak může značit další vývojovou fázi. Pokud ano, je tahle nahrávka vlastně jen ohledáváním terénu a nacházením cesty k větší přístupnosti způsobem, jak si pootevřít dveře k velkému, v současnosti spíše vysněnému opusu, jakým bylo "Into The Great Cold Distance", které chtě nechtě na některých místech na mysli vytane.

A nebude náhoda, že právě tyhle vzpomínky chce tahle kapela vyvolávat. Aktuálním snahám ale schází svěžest a naopak zde přebývá lacinost některých na desce zhmotněných nápadů. Přesto není "Sky Void Of Stars" propadákem, to rozhodně ne. Když ji budeme brát jako snadno přístupné temně rockové album, skladby na něm neselžou. Jen to razítko Katatonia na zelenkavém přebalu přece jen vyvolává očekávání poněkud jiného druhu.