Sam Smith byl housenkou, která se na předposlední řadovce "Love Goes" zakuklila a pohroužila se do niterností svých osobních problémů a tužeb. Na té aktuální, "Gloria", je již pestrobarevným motýlem, který rozpřahuje svoje blyštivá křídla a hlásá na všechny strany: "Jsem tady! Přesně takový, jakého mě pánbůh stvořil!"

Sam přesně ví, jaký chce být. Miluje okázalost, oslavuje sex a chtíč, dokáže otevřít své empatické srdce. Všechny tyto atributy zvolil jako hlavní nositele novinky. Hudebně získaly prvky taneční klubové scény, které se promíchávají s r'n'b. Tu a tam je všeobecná okázalost přerušena intimní baladou.

Na první poslech se vše může zdát jako zdivočelá jízda, která ani sama neví, kde je její cílová stanice. Opak je ale pravdou. Sebejistější a promyšlenější koncept jsme od britského zpěváka, který se identifikuje jako nebinární a v souvislosti se svou osobou upřednostňuje zájmeno they, ještě neslyšeli.

Už pilotní singl "Unholy", na kterém s ním spolupracovala Kim Petras, je onou výše zmíněnou šílenou nablýskanou jízdou. Ta hromada producentských vychytávek v podobě různých zvuků a pazvuků vytvořila patrně nejvíc sexy skladbu posledních let. A mocné refrénové chorály zas náležitě využili uživatelé TikToku, kteří na této síti singl ve velkém propagovali.

Je až s podivem, že druhou nejvíc sexy skladbu za poslední roky najdeme rovněž na "Glorii". Píseň "Gimme" se nese na vlně oplzlého chtíče, která sice v refrénu lehce ztrácí, ovšem v samotných slokách Sam nezapomíná na návykovou melodičnost.

V podobném duchu se nese i spolupráce s Calvinem Harrisem "I'm Not Here to Make Friends". Světoznámý producent a DJ využil více ze svého aktuálního funky období. Zajímavostí je i to, že v úvodu uslyšíme několik slavných výroků, včetně slavné RuPaulovy věty: "Když nedokážete milovat sami sebe, jak byste sakra mohli milovat někoho jiného?", která zazní v závěru každé řady jeho soutěže Drag Race.

I přes značnou účast hostů však jedno jméno o něco více vyčnívá - Ed Sheeran. A zde jako by se pokračovalo v sérii nepovedených spoluprací (viz Lana del Rey na poslední desce od Taylor Swift). Tady sice oblíbeného písničkáře slyšíme o něco více, tklivá balada "Who We Love" je ale přesto jasnou ukázkou nenaplněného potenciálu. Prostě další sheeranovka s nulovou snahou vytvořit něco jiného. Z pomalejších kousků mnohem více zaujme krásná "How To Cry", úvodní "Love Me More" nebo v r'n'b rytmech laděná "Perfect".

Velký prim na albu také zastupuje textařská stránka. Sam se tu především vypořádává s kolizí katolické výchovy a svou sexuální orientací, která je o to více zkomplikovaná hledáním skutečného já. Zpěvák tu vcelku nenásilně dává naději všem, kteří se svojí identitou bojují, a potlačují tím tak své sebevědomí a rozkvět. Se všemi těmito rozpory se vyrovnává v chorálové titulní skladbě.

Oslavou taneční klubové scény je song "Lose You" - pomyslný vrchol celé kolekce. Chytlavější vypalovačku Sam Smith snad ještě nenapsal, přitom se drží obecně zažitých postupů, které nejsou vesměs ničím zas tak výjimečné. Když k tomu ale přidáte famózně chytlavý refrén, který skvěle sedí do autorova falzetu, donutí vás to píseň naráz protočit alespoň pětkrát za sebou.

V kontextu tvorby Sama Smitha je "Gloria", kterou si můžete na CD i vinylu koupit v našem shopu, jeho prozatím nejlepším počinem. Konečně tu vystupuje jako sebevědomá bytost, která byla dlouho nucena potlačovat své touhy a přání. Jeho až extravagantní stylizace překonává veškerá tabu, která stále vyvolávají pozitivní i negativní vášně. Vášnivý je i celý půlhodinový poslech letošní nahrávky a je jen na nás, zda jí s jistou dávkou pokory a pochopení dokážeme naslouchat.