Lockdowny v roce 2022 skončily, byť často doznívaly v mnoha nahrávkách. Vyšla ale i jiná než takzvaná covidová alba. A my jsme vybrali ta nejlepší. Šestadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem 94 domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a prvních pět nejvyšších příček.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
5. Miro Žbirka - Posledné veci |
V roce 2021 opanovalo domácí scénu album "Dýchej" zesnulého
Davida Stypky, loni jsme se dočkali další výjimečné hudební rozlučky.
Miro Žbirka byl bezesporu legendou, která svou tvorbou a přístupem k ní ovlivnila několik generací. Svou poslední řadovku bohužel nestihl za života dokončit, o produkci rozpracovaného materiálu se proto postaral jeho syn David. K tomu si i zazpíval v singlu "Nejsi sám", jenž se na několik měsíců zabydlel mezi nejhranějšími v našem éteru, a dalo by se tedy říci, že touto deskou po otci tak trochu přebírá štafetu. "Posledné veci" ctí autorův charakteristický rukopis, přesto jsou zvukově odvážným a netuctovým počinem, který v kontextu Žbirkova odchodu dostává ještě mrazivější odstíny. Kolik Andělů si v dubnu asi odnese? (Josef Martínek)
Tip Davida Věžníka: Laokoon - Šperk
"Prostě nechceme jen sekat strojové beaty a říkat do toho sračky," říkají o své tvorbě
Laokoon.
S mým předchozím tipem lobbyboy&saab900turbo je spojuje mnohé. Taky je to rap, taky jsem je objevil díky Rapspotu (zdravím Karla a Děcáka!), taky je to dvojice (Mikuláš Hamerla a Jiří Machů) a taky na první poslech připomínají jinou legendu tuzemské žánrové scény (v tomhle případě
WWW). Jejich druhá deska "Šperk" plní jejich misi dokonale: místo strojových beatů tak dostanete nervní elektroniku s odkazy industrialu, místo sraček texty, které vás překvapí Hamerlovým intelektuálním rozhledem. A stejně jako v případě "EP Z lásky" a "Macochy" od zmíněných kolegyň je tohle album, které úplně ignoruje aktuální trendy v rapu. Jako by se nechumelilo. A právě proto mě tak fascinuje.
4. Lake Malawi - The Great Video Game Crush |
Albert Černý je výtečný muzikant, ohromný talent a fakt sympaťák. Přesto se mu ani s
Charlie Straight, ani s
Lake Malawi nepodařilo úplně naplnit potenciál, který obě kapely měly či mají. Je schopný dělat chytlavý a přitom stále inteligentní a vkusný (indie) pop s kytarami i synťáky. Jenže je to pořád kousek mimo tu velkou trefu. Jako by Albert byl vždy ve správný čas na špatném místě. Druhé album
Lake Malawi je přitom tak skvělé, má světový zvuk a produkci a obsahuje hity, jež by mohly být globální, kdyby… třeba kdyby je interpretovali
Coldplay nebo
The Weeknd. Perfektně se svezly na módní vlně estetiky 80. let minulého století. Možná kdyby je někdo nějak protlačil do nové řady "Stranger Things", tak by ten velký průlom konečně nastal. Už se staly i divnější věci. Do té doby Lake Malawi zůstanou výbornou kapelou lokálního významu. (Pavel Parikrupa)
3. David Pomahač - Neviditelný |
Druhé album Davida Pomahače ukazuje, jak moc se jeho autor posunul. Sice zachoval onen písničkářský kontext a potřebu ve svém výrazu zůstat ryze civilní, bez nutkání si na něco hrát a bez přetvářky. Změnil se ale hlavní přístup v hudební rovině. S tou vypomohl
Martin Tvrdý (neboli Martin Hůla /
Bonus). A tato kooperace je jeden propojený mechanismus: stačí náznak a protistrana ví. Díky tomu "Neviditelný" proplouvá křehkými pocity touhy po samotě, klidu, soucitu s outsidery, příběhy blízkých a odkazu H. G. Wellse. Přesto se zde objevuje jistá houževnatost - do popředí se dostává důmyslná práce s ruchy, samply, smyčkami atypických rytmů, echa, elementární zvukové zkratky a podobně.
"Neviditelný" tedy není tak přímočarý jako debut
"Do tmy je daleko", je ale ve výsledku uvěřitelnější. A to především díky tématům a poznatkům, které David lidským způsobem pozoruje a zaznamenává. (Dan Hájek)
Tip Dana Hájka: Lakeside X - Love Disappears
Přes dekádu trvalo, než se
Lakeside X rozhoupali k návratu. Společně našli novou řeč a nastartovali v sobě znovu objevený elán pro stvoření aktuálního materiálu. Nemalou měrou jim pomohl Daniel Myer (
Haujobb, Liebknecht,
Covenant,
Architect), který se stal producentem a rádcem v jedné osobě. Odvedl skutečně skvělou práci. Comebacková "Love Disappears" v mnohém překvapuje, je to návrat v nejlepší možné formě a s jasnou identifikací blíže k elektronickému, synthpopovému zvuku. Stejně tak se posunuly texty, Janne Marvannen dozrál a objevil v sobě nové způsoby, jak nahlížet na věci běžně neběžné. Celá kolekce působí kompaktně, a to i přesto, že můžete mít celkem problém se rozhodnout, zda dáte přednost jejím hybnějším částem (s velmi lehkými náznaky EBM prvků) nebo těm náladovějším a pomalejším. Závěr formovaný trojicí "Memory", "Siren Song" a "Inner Vision" poodhaluje, jak členitý zvukový obraz Lakeside X nyní prezentují. Čekání se zjevně vyplatilo, jedná se o skutečně hodně silné znovuzrození!
2. The Silver Spoons - Come and Get It |
Kapela
The Silver Spoons na domácí scénu rázně vtrhla v roce 2018 se skvělým singlem "He's Got My Money Now", který tehdy minul asi málokoho. Ne každý si ale k písni přiřadil českou skupinu. Mohla za to výtečná angličtina francouzského rodáka a zpěváka Augustina Dunna, stejně jako zvuk, který se kapele povedlo nahrát za oceánem. Naštěstí nezůstalo jen u jednoho hitu. Před rokem tahle parta vypustila debut "Come and Get It", který je napěchovaný sebevědomým kytarovým rockem s neuvěřitelně vycizelovanou produkcí světové úrovně.
Lžičky jsou navíc výtečnými instrumentalisty a neméně zdatnými skladateli. Z tohoto mixu pak nemohlo vzejít nic jiného než fantastické album, na které kvalitativně navázat bude oříšek. (Ondřej Hricko)
1. ADONXS - Age of Adonxs |
"Je to moja osobná, v niečom až intímna výpoveď a mám pocit, že skladby dokážu previesť poslúchača celou škálou emócií a pocitov," těmito slovy
ADONXS popisuje svou první (byť krátkou) prvotinu "Age of Adonxs". A není důvod mu nevěřit.
Adam Pavlovčin se spojil s triem Marek Rakovický, Tomáš Löbb a Oliver Fillner. Společně pak začali tvořit obraz jeho hudebních snů a vymýšlet, jak nezaměnitelný hlas, jenž dominoval zatím poslednímu ročníku SuperStar, vnořit nejenom do současných trendů. Inspirací, zdá se, bylo to, čím se prezentují
Sam Smith,
The Weeknd nebo nepřeslechnutelný
Woodkid.
"Age of Adonxs" tak přináší ducha moderního popu, kterého není nikdy dost, plusem jsou i hodně osobní texty, v nichž se Adam svěřuje se svými pocity, reflektuje vztahy a podobně. Jeho prvotina je vypilovaným odrazovým můstkem. Bude již jen na hlavním aktérovi, zda svou hudební misi dotáhne a stane se ekvivalentem
Anety Langerové, která si tu svou cestu taky postupně našla. A ty šance tady jsou veliké! (Dan Hájek)
Tip Tomáše Parkana: Pavel Haas Quartet, Boris Giltburg, Pavel Nikl - Brahms: Kvintety op. 34 & 111
Pavel Haas Quartet se pomalu, ale jistě stává nejúspěšnějším českým hudebníkem v zahraničí. V loňském roce jej BBC Music zařadilo do výčtu nejlepších smyčcových kvartetů všech dob po bok těles jako
Kronos Quartet, Borodin Quartet nebo Alban Berg Quartet a jeho alba i koncerty sbírají nadšené ohlasy po celém světě. Obzvláště to platí v případě posledního "Brahms: Kvintety op. 34 & 111", které on a jeho kolegové natočili společně s klavíristou Borisem Giltburgem a svým někdejším členem, violistou Pavlem Niklem. Nahrávka nejenže byla Albem týdne Presto Music, ale tento magazín ji nakonec zařadil i do svého výčtu deseti nejlepších desek loňského roku. Čeští hudebníci se do obou Brahmsových kvintetů pustili zcela bez zábran a s velkou dávkou energie, kterou někteří už mohou považovat za dominanci a agresivitu, nicméně právě to je odlišuje od interpretace ostatních souborů. Giltburg navíc rozhodně nepůsobí v roli průvodce, ale spíše jako lídr, který dává "Kvintetu f-moll" výraznou linii a zcela osobitou vrstvu. Nikl naopak v "Kvintetu G-dur" ještě více umocnil atmosféru ve středních polohách a rozvinul rozmanitost a rozsah témbrů. Brahms je díky tomu všemu natolik vášnivý a energický, až se člověk musí divit, že tak malé těleso dokáže rozvinout tak hutný a košatý zvuk odpovídající daleko početnějším orchestrům.
