Lockdowny v roce 2022 skončily, byť často doznívaly v mnoha nahrávkách. Vyšla ale i jiná než takzvaná covidová alba. A my jsme vybrali ta nejlepší. Šestadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem 94 domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a příčky patnáct až jedenáct.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
15. The Atavists - Prettier Than You |
The Atavists jsou pojem sám o sobě. Fungují deset let, a co vydají, to kritika pochválí. Do hudby vkládají sexy kytarový rock'n'rollový nářez s nádechem let minulých. Za druhou desku získali dvě sošky hudebních cen Anděl (mou pozornost si získali už prvotinou "Bad Times"), se třetí studiovkou "Prettier Than You" to možná bude obdobně. Bizarně až úchylně laděný obal značí, že jde opět o kulišárnu, a to jak hudební, tak vizuální. Album je experimentálnější a náladově často temnější než předchozí řadovky, byť jsou tu tentokrát hosté. Je syrové, zakouřené, žánrově pestré (viz countryovka "Suicide",
nekytarovka "Time"), zdánlivě neučesané a špinavé. A taky docela těžké. Přesto jsou po jeho poslechu jasné dvě věci: kytarový mág
Michal Pavlíček má dobrého následovníka (Adama Krofiana) a poctivý český rock 'n' roll není mrtvý. (Hana Bukáčková)
Tip Jiřího V. Matýska: Vltava - Spass Muss Immer Sein
Za těch šest let, které uplynuly od vydání předposlední řadovky "Čaroděj", svět hodně potemněl. A je to znát i na aktuální desce hudební skupiny
Vltava "Spass Muss Immer Sein". Obal tentokrát nezdobí úsměv, ale člověk se psem ztraceným v mlze, texty šestnácti skladeb nejsou tak veselé. To však neznamená, že by tenhle jedinečný hudební unikát přišel o svou typickou hravost a nadhled. Klezmer, prog-rockové motivy, swing, typická naivita v textech Roberta Nebřenského, vnímání světa jako pohádky, kde je místo na dobro i na zlo, niterné existenciálno a smutná nostalgie - to všechno tady má v barevném a barvitém celku své místo. Koneckonců, on ten titul říká mnohé - sranda musí bejt. Ostatně, i věci, které jsou niterně smutné, lze podat s úsměvem, aby tolik nebolely. Inu, takový už je život. Vltava toho tady nabízí spoustu, a i když je v roce 2022 jiná, je stále stejně skvělá jako vždy.
Legenda brněnské alternativní scény přišla po dvaceti šesti letech s novým studiovým albem "Za vodou". A není náhodou, že s ním boduje. Je totiž něčím, co oni sami muzikanti označují jako Dunaj pro jednadvacáté století. Skupina stále ctí své kořeny pevně dlící v alternativním rocku a podporující jejich signifikantní, minimalistický, vzájemně se proplétající kytarový doprovod. Tato kolekce je malým ohlédnutím či lehkým pomrknutím za skvělou hudební minulostí, ale především je to cesta vpřed mílovými kroky. Ne, není to revoluce, jen evoluce. Tenhle
Dunaj mě vážně baví, houpe a unáší kamsi, kde se mi líbí. (Tomáš Rozkovec)
13. Andrea Šulcová - Opportunities |
Seznámení s repertoárem
Andrey Šulcové patřilo v uplynulém roce k těm nejpříjemnějším překvapením na tuzemské scéně. Mladá hudebnice, která studovala jazz a poté se věnovala hře na flétnu, přešla k vlastní autorské tvorbě - a dobře udělala. Netají se inspirací v americkém písničkářství, k jejím vzorům patří třeba
Norah Jones nebo
Alison Krauss, zároveň však do dvanácti anglicky zpívaných songů vnáší svůj vlastní osobitý projev a témata. Čerpá mimo jiné z boje s vážnou nemocí, po jejímž zdolání si ujasnila životní priority. Z výsledné nahrávky produkované Petrem Ostrouchovem proto nevyvěrá smutek, ale hlavně radost ze života a optimismus. Je to účinná medicína nejen pro autorku, ale i pro posluchače. (Josef Martínek)
Tip Honzy Průši: Vladimír Javorský - Ještě je
Herec
Vladimír Javorský je nenápadný introvert. I jako muzikant už ale poměrně dlouho hraje třeba coby host na koncertech Trabandu nebo s Miroslavem Kemelem. V roce 2021 natočil s Igorem Orozovičem silnou charitativní píseň "Hippokratova armáda" a letos konečně uzrál čas na jeho autorskou debutovou desku "Ještě je". Javorský je v mých očích citlivý a vnímavý člověk. Férový a jemný chlap. A jeho skladby jsou přesně takové.
Marian Friedl, který nahrávku produkoval a aranžoval, to formuloval slovy, že tu
"uslyšíte prostě zpívat duši Vládi Javorského". A těžko bych hledal trefnější přirovnání. Javorského songy mají nádech lidovek, je tu cítit jeho moravská krev. Dál se tu mísí folk s jazzem i šansonem. Texty jsou většinou drobné lyrické básně, s hloubkou nalezenou bystrým a hloubajícím pozorovatelem v běžné denní situaci. A dohromady je to krásná hudba pro večerní rozjímání nebo pro osamocené procházky se sluchátky na uších.
12. Lucie Redlová - Lidová Redlová |
Kolekce "Lidová Redlová"
Lucie Redlové je důkazem, že jablko nepadá daleko od stromu. V tomto případě lze s jistotou říci, že se
valmezská hudebnice přímo potatila. Mnohé ze skladeb na tomto albu totiž nesou otisk toho, co kdysi dělal
Vlasta Redl s
Hradišťanem. Nutno říci, že jeho dcera to dělá velmi dobře. Z celé sbírky čiší upřímnost, srdečnost a hlavně radost. Pod pláštěm lidového nápěvu citlivě tepe moderní muzikálnost, jež jednotlivým písním vdechuje nový život. Naopak ty autorské se halí do oparu lidového ducha, což činí tuto nahrávku opravdu neotřelou. Rozhodně stojí za poslech. (Tomáš Rozkovec)
11. Lenny - Heartbreak Culture |
Pandemie se podepsala na životě i tvorbě mnoha umělců a
Lenny nebyla výjimkou. Na podzim minulého roku ale konečně vydala svou třetí řadovku a odehrála dosud největší koncert v O2 universu. "Heartbreak Culture" sice do světa vyprovázely věty o většímu příklonu k rocku, fanoušci na nahrávce ale najdou
starou dobrou Lenny s pop-rockovým zvukem, občas tvrdšími kytarami, ale každopádně sebevědomou moderní produkcí. Absenci většího hitu vynahrazuje vyrovnaná kvalita všech písniček na albu, z nichž některé si přímo říkají o živou podobu. U "Superpower" a "Are You Happy Now?" se bude skvěle pařit a takové "Plastic Flowers" nebo "Lithium" přinesou veselé (v prvním případě) či melancholické (v případě druhém) zklidnění. Je to prostě povedená deska skvělé zpěvačky. (Honza Balušek)
Tip Tomáše Rozkovce: Richard Müller - Čierna labuť biela vrana
Richard Müller na řadovce, která vyšla tak nějak v tichosti, překvapil. Vrátil se do vod rockových šansonů a dal vzpomenout na období, kdy nahrával s Hapkou a Horáčkem nezapomenutelné hity, tentokrát vše ve zvukomalebné slovenštině. Pod třinácti songy se podepsali
Ondřej Brzobohatý, textař Peter Uličný a tým skvělých muzikantů za pečlivého producentského dohledu
Jana P. Muchowa. Všechny nabízejí velmi intimní lyriku, kterou Muller umí podat tak, jako by se posluchači vyzpovídával ze své bolesti. Sděluje jímavé příběhy hořkosladkým humorem, tak jak to umí snad jen on. Výtečné verše, které dokážou chytit za srdce, jsou podpořeny chytlavými melodiemi, jež padnou do ucha na první dobrou. A i když to asi není typické Richardovo album (v podtitulku bych uvedl pro velké kluky a holky), rozhodně by nemělo ujít pozornosti. (Tomáš Rozkovec)
