Zmíněný debut "wallflower" byl postaven na spojnici akustiky a elektroniky. Tvořily jej struktury ambientu, neoklasiky, případně křehkého jazzu. Na "new normal" (soundtracku k tanečnímu filmu Laterny magiky) nabídl badfocus obdobnou koláž, jež šla hodně po zvukových detailech. Na loňské desce "meditating while raving" je však mnohé jinak. Ubylo oné akustické příměsi a více se tu začala projevovat jakási fascinace modulárností, minimalismem a cílenější práce s melodickými rovinami. Naopak zůstaly zachovány DIY principy a jisté vlivy bauhauské školy.

Natáčení předcházelo několik změn. Prokop Korb dokončil školní závazky, odstěhoval se od rodičů a přisel i moment, kdy ho hudba začala zaměstnávat na plný úvazek. A začaly ho fascinovat možnosti umělé inteligence, kdy pomocí různých algoritmů můžete nechat ty stroje dotvořit dané skici jednotlivých kompozic (na stejné bázi vzniklo i album "re:member" Ólafura Arnaldse).

Ve druhé rovině si taktéž všímal, jak nově v ambientních vodách loví Floex (členitost zvukových obrazců) nebo jak Aid Kid dokáže spojovat důmyslný programming a práci s loopy. Na základě těchto všech podmětů se tak pustil do práce a postupně začala krystalizovat jeho loňská studiovka "meditating while raving".

Album se z počátku rozevírá v pomalejším, až úsporném tempu. Autor slepuje jednotlivé ruchové dílky přes sebe a nechává naplno promlouvat elektronické pulsy. V "beyond minds" toto vše obohacuje minimalistická klavírní linka (stejně tomu je ve skladbě "affekt"). "tender" je určitou odpovědí na to, jak ke kontinuu melodických fragmentů přistupuje výše zmíněný Ólafur anebo Nils Frahm ve svých hybnějších monumentech na pomezí ambientu a ambientního techna. V těchto momentech je tu prostor pro meditaci, vnitřní terapii, ve které hledáte naději, pozitivní energii a odlehčenější formy.

Prvním výraznějším zlomem je hybná "dystopia", jež je esencí ravingu - beat sice nezpůsobuje taneční extravaganci, je však hnacím motorem proměn zvukového designu. Přesto si i nadále celá deska ponechává onen zadumaný podtext, posluchače jen vtahuje do pozvolného pohupování do rytmu. Závěrečná "disembodied" je dějovým obloukem k počátku. Lidský hlas se tu stává nástrojem vedle klávesových ploch a probublávajícího tepu, figuruje zde i jakási noční retrospektiva.

Sám Krob popisuje tuto cestu jako hledání pokory k životu, jako návrat ke své podstatě bytí a prožívání možných úskalí a vnímání nástrah reality okolo nás. Zhmotněním těchto myšlenek jsou tu po sobě jdoucí "odyssey" (pátrající v kaleidoskopu světlem protkaných dní) a "reset", jež je jejím protipólem ozvláštněným repetitivním vokálním samplem a jež kmitá v módu uspěchané současnosti. Tentokráte se vše obešlo bez hostů, což ale ve výsledku nevadí.

S "meditating while raving" má badfocus do budoucna ještě odvážné plány, zejména co se týče práce s 3D grafikou a vizuální podobou nahrávky. Už teď jde však o kompaktní počin, na kterém Prokop posouvá své možnosti a objevuje nové podoby tvůrčího vyjádření. Ačkoliv je zde slyšet úbytek akustického universa, neznamená to, že by s dalším albem nemohlo být vše opět jinak. Pulzující svět algoritmů a provázanost dualit však tomuto muzikantovi otevřely nové dveře a jemu se za nimi zjevně líbí.