"Bude to už asi víc než pár let," přiznala Markéta Irglová, když vzpomínala na to, kdy hrála ve Studiu DVA naposledy. Odkazovala tím nejspíš k vystoupení z listopadu 2014 k desce "Muna", které jsme tehdy v recenzi označili za nezapomenutelné. Její návrat na zdejší divadelní scénu si zaslouží stejné zhodnocení.

Setkání s tvorbou i vystupováním této pokorné ženy je totiž vždy výjimečným zážitkem. Hudebnice, která už léta žije s rodinou na Islandu, patří k těm éterickým bytostem, v jejichž přítomnosti se zdá být svět mnohem krásnějším místem. Osobnostní kouzlo prostého děvčete původem z Valašského Meziříčí přesvědčivě sálá ze všeho, co dělá.

Její místo je za klavírem, od něhož pěje svoje nádherně stavěné oduševnělé výpovědi. Její konejšivý hlas dává slovům ještě větší význam, posouvá je až do duchovní roviny. Jako by zpíval a hrál skutečný anděl.

Vůbec přitom nevadí, že se Irglová k divákům pootáčí zády - snad aby žádný vjem z obecenstva nerušil její introvertní duši v koncentraci a absolutním klidu, který potřebuje. Sama si našla pozici, která je jí vlastní a v níž se cítí nejlépe, jedině tak totiž ze sebe může v daný okamžik dát posluchačům maximum.

Po svém boku měla tentokrát Smyčcové kvinteto Jihočeské filharmonie a kytaristu Petera Moce. V tomto nástrojovém obsazení její skladby hřejí a hladí, ale i pulsují a tepou. Právě smyčce přidávají jinak komorním melodiím jisté pnutí, slouží jako lehce dramatický prvek, bod zlomu, který písničky posouvá dál. Výsledný útvar hraje všemi barvami, láká do dějství jednotlivých příběhů a doslova dýchá životem.

Největší prostor v repertoáru měly songy ze zmíněné aktuální desky, která završuje volnou trilogii "Anar" - "Muna" - "Lila". U "My Roots Go Deep" si dokonce umělkyně pochvalovala, že ji slyšela znít z Českého rozhlasu a že je to první skladba od dob "Falling Slowly", kterou v rádiu zahráli. Právě v ní navíc dokázala na svůj jindy pokojný hlas přitlačit a vystoupat do výšin pro ni nezvyklých. Působivá chvíle.

K dalším pamětihodným položkám setlistu patřila filmová "If You Want Me" z "Once", kterou si s Markétou přišla zazpívat její sestra Zuzana. Společně vytvořily uchu lahodící hlasovou souhru. V "Až tu budeš s námi", kterou spolu s ní napsal klavírista Tomáš Kačo pro knihu "Žárlivka" Lenky Pastorčákové, zase netradičně zpívala česky, což publikum rovněž přijalo kladně. Neveselý vánoční příběh s hlubším zamyšlením pak nabídla "Magdalena".

I při své zdánlivé plachosti dokázala Irglová poměrně podrobně vyprávět o námětech jednotlivých songů, což lze vyzdvihnout jako další pozitivum večera. Nechala diváky nahlédnout do svého kreativního světa, což nebývá samozřejmé. Dozvěděli jsme se například to, že inspirací k ještě nezveřejněné novince "Pretty Stories" jí byl ten moment, kdy se lítost z rozchodu mění ve zlost na sebe samého.

V závěru koncertu se připojil i její kolega Thom Artway, který s ní nejprve odehrál a odzpíval duet "Time To Think It Over" a svou novinku "Nebedálky" a poté došlo na "Falling Slowly". Do oscarového duetu jeho hlas seděl tak perfektně a samozřejmě, že absence Glena Hansarda nemuseli návštěvníci nijak litovat. Bylo to zcela věrohodné souznění dvou hlasů i duší.

Do přídavku si pak muzikantka, která o den dříve potěšila se stejným programem posluchače v Brně, připravila několik vánočních písniček: "O Holy Night", "Byla cesta, byla ušlapaná" a "Štědrej večer nastal". Tu poslední si v až rodinné atmosféře spolu s hudebníky zazpívali také diváci. Dojemná tečka za velmi povznášejícím večerem.