Nejdelší přestávku mezi řadovkami měla kapela mezi alby "Tretie oko" (2003) a "Anjelská daň" (2010). Když se vrátíme do dobového kontextu, "Tretie oko" vyšlo u příležitosti Megakoncertu na Letenské pláni, po kterém Elán avizoval (jako pokolikáté už) konec. Se studiovými aktivitami tak nemusel pospíchat, přesto bylo v té době sedm let pauzy velmi dlouho. Podle slov Joža Ráže formace vyhodila několik hotových desek.

Nutno poznamenat, že čekání se vyplatilo a muzikanti s "Anjelskou daní" stvořili patrně svoje nejlepší dílo po roce 2000. Na rozdíl od jiných v loňské reedici vydaných řadovek jsme tuto obdrželi ve formátu LP. Čtrnáct songů se na jeden vinyl v žádném případě nemohlo dostat, proto je nahrávka na 2LP s rozkládacím obalem, obsahujícím množství fotografií z natáčení.

Točilo se ve studiu kytaristy Jána Baláže, který měl autorský podíl na třech písních, dalšími stěžejními autory hudby a textu byli Vašo Patejdl, Boris Filan (u něho se jednalo i svým způsobem o comeback) a Pavol Jursa. Klávesista Ľubo Horňák přispěl jednou hitovkou "Nepereživaj", frontman Jožo Ráž zase jedním ze dvou úletů "Nežný a plný energie".

Čímž se dá taky naznačit, že ze tří stran vinylu, které jsou zaplněny muzikou (na čtvrté je Lesykovo legendární logo kapely s vyplazeným jazykem), je nejslabší právě ta prostřední, ze které se dá vyjmout maximálně Patejdlova "Cigánka mi vyveštila z dlane".

Album začíná nečekaně temně a tvrdě titulní skladbou ("Piaty rok chlastám prvú ligu"), ale první hit a tehdejší singl "Rockerhotel", i když je řádně odpíchlý a šťavnatý, už pomalu zajíždí do kolejnic typického zvuku slovenské legendy. I další položky ze strany A jsou skvělé a korunuje je megahit, hraný v rádiích dodnes - "Jedenáste prikázanie". Ani třetí strana není žádný slabý odvar. Klasický elánovský ploužák nabízí v songu "Kde si?" a baví i "To nevadí" a Balážovo "Šťastie".

Pánové si na tomhle albu po letech znovu dokázali, že nezapomněli skládat skvělé písničky, Ráž se zde pěvecky dostal zřejmě do nejlepší kondice, v jaké po nehodě byl, takže jediný zápor tkví v oné prostřední straně, která klidně mohla být o dva kousky kratší. A to i když vezmeme v potaz to, že deska by neměla mít pouze hity, ale také takzvané albové songy, které zapadají do jejího kontextu.