Dost příznačný v celé situaci byl i fakt, jakým způsobem se s Vašo Patejdlem Elán rozešel. Nikoli hádkami, trháním občanek, ale hodně rozumně. Patejdl byl už unavený kolotočem koncertů a různých vystupování, toužil jednoduše tvořit doma ve studiu. Přesně podle vnitrokapelových dohod zkraje roku 1984 oznámil svůj odchod a roční výpovědní lhůtu dodržel. Ani poté za sebou ovšem zcela nezabouchl dveře.

Je to vidět jednak v přiloženém speciálním videu z vystoupení na Bratislavské lyře, jednak při zběžném pohledu na obal desky. Zde je napsáno, že v polovině písní alba "Detektívka" hraje na syntezátory.

Ze sestavy odešli i bubeník Zdeno Baláž (na jeho místo nastoupil Gabriel Szabó) a doprovodný kytarista Juraj Farkaš. Zůstala základní dvojice Ráž-Baláž, které se však povedl majstrštyk v podobě příchodu Martina Karvaše z tehdy velmi populární skupiny Banket.

Ten byl totiž schopen z poměrně značné části nahradit právě Patejdla, a to jak na poli hráčském, tak na tom autorském i interpretačním. Na své první studiovce, kterou s formací natočil, tak zpívá vlastní závěrečnou "To nemá chybu" a podepsán je pod líbivým ploužákem "Neviditelné dievčatá" i pod songem "Neobzerajte sa, pani Lótová", který Jožo Ráž považuje za jeden z nejlepších, co kapela stvořila.

Desku však otevírají hned tři parádní hity, které dodnes neomrzely. Jsou to "Tanečnice z Lúčnice", obsahující prvky tradiční slovenské hudby včetně fujary, Balážova pop-rocková "Klasika" a Rážův popěvek "Fero", se kterým často i o mnoho let později Elán startoval své koncerty.

V titulní "Detektívce" baví střídání vyklidněného frontmanova zpěvu s expresivním řvaním, "Musíš prísť" a "Guľový blesk" jsou příjemným popíkem, "Sídliskový indián" zase vítanou satirou, takže jediná skladba, která by klidně mohla chybět, je "Žaba na prameni". Silná sestava jedenácti písní vyústila ve více než 650 000 prodaných kusů desky. Naprosto po zásluze.

P. S.: Všechna alba, jež vycházejí v reedici na CD a LP, mají kromě nového zvukového remasteringu Ladislava Krajčoviče i další společné jmenovatele v obsáhlé ediční poznámce Juraje Čurného a Oskara Lehotského. Posluchač je tak přesně zasazen do dobových reálií, nechybí ani několik raritních fotek. Je však škoda, že tu naopak nejsou texty, deskám by rovněž slušely i bonusové songy. Snad najdou prostor na jiných nosičích někdy později.