"Možná je to všechno mámení, ale krásné.
Kamenná žabička,
i když rozjiskří hladinu až doprostřed rybníka,
přece vklouzne do hlubin jen proto,
aby kaprům, i dušičce v hrnečku a panu vodníkovi
zazpívala, co slyšela na břehu...
aby jednou, až ji zase dostráně vynese bouře,
mohla poslouchat písničky o věcech,
na které myslí kluci a holky, mladí i staří
na každém břehu
- i když hází kamenné žabičky..."

Pokud vám poetika tohoto neurčitého literárního útvaru (báseň to, doufám, být neměla) připadá přinejmenším divná, vítejte do klubu. Na albu se zajímavým názvem "Z moře na hoře" folkové kapely Vltavín je podobných textových vltavínů a jiných (polo)drahokamů nepřeberně. Jejich tvůrce, zpěváka a autora většiny hudby v osobě Romana Pirocha si můžete i se zbytkem pětičlenného bandu prohlédnout na podivně rozpatlané fotografii v jinak graficky povedeném bookletu.

Dobře - texty by mohl závidět i Honza Nedvěd, co hudba? Jó, tak hudba, ta je špatná taky. I když trošku jinak. Zatímco mezi mírně přihlouplými slovy lze z leteckého pohledu sem tam zahlédnout vyhublou bílou ovci, po hudební stránce deska uchvacuje asi jako celodenní vyhlídkový přelet nad nejpustší částí pouště Gobi. Bez svačiny. A pití jste pro jistotu nechali na zemi. Absence světla se nazývá tma, nepřitomnosti nápadů by se mohlo říkat vltavín. V jeho lesklých ploškách se pokřiveně odráží snad polovina naší folkové scény, nemyslím si však (a doufám v to), že by to bylo záměrné.

To, že je bývalá kmenová, dnes už jen hostující zpěvačka Lenka, lepší než současná domácí zpěvačka Lenka, je sice smutné, ale budiž. Když ale s přehledem trumfne frontmanovy vokály dětský pěvecký sbor ZUŠ Frýdlant, je to už trošku silná káva. Oni hosté jsou vůbec jednou z mála předností alba. I ty jednoduché party, kterými na dobro (Luboš Novotný), saxofon nebo flétnu přispěli, posunují skladby, ve kterých se objeví, dále od hranic nesnesitelnosti. Skutečná spása však přichází až s osvědčeným Vítem Sázavským, který se ujal hudební režie. S ním a ucházející dovedností členů kapely se nakonec překvapivě podařilo stvořit docela poslouchatelnou desku, samosebou pouze pro přiznivce žánru. Její největší předností je ale (je to ode mne ubohé, ale co...) tvářička šéfky fanklubu Lucky.