Ať se to někomu líbí, nebo ne, Český slavík má v tuzemské populární hudbě svoje místo. Interpretům a kapelám nastavuje zrcadlo, ukazuje jim, zda si co do obliby u posluchačů meziročně polepšili, pohoršili nebo zůstali na svém. Divákům, kteří sledují hudbu jen okrajově, zase pomáhá udržovat povědomí o tom, komu se momentálně na domácí mainstreamové scéně nejvíce daří.

K pořadí je samozřejmě třeba přistupovat s nadhledem, protože reflektuje vkus pouze určité části populace, zatímco mnozí hudební fanoušci nad slavičím porovnáváním ohrnují nos. Také skutečnost, že podle TV Nova letos přišlo rekordních 2 110 364 hlasů, berme s rezervou - jeden volič mohl v internetovém formuláři podpořit v každé ze čtyř hlavních kategorií až šest jmen, tedy dohromady čtyřiadvacet svých favoritů. Přesto sedmiciferné číslo svědčí o tom, že určitou relevanci jakožto měřítka popularity anketa má. Výsledky tohoto ročníku to potvrzují.

O tom, že Marek Ztracený se svými třemi vyprodanými Edeny obhájí triumf mezi zpěváky, nemělo smysl vést debaty. Ewa Farna a Mirai však na loňská premiérová vítězství nenavázali a museli se tentokrát spokojit se stříbrným oceněním. Na trůn se totiž vrátily stálice Lucie Bílá a Kabát.

Jednadvacátý zlatý slavík k Bílé doletěl i zásluhou pro ni zásadních hitů "Dobrý kafe" a "Jednu malou chvíli", které vzešly z autorské spolupráce s Pokáčem. První jmenovaný song ji po letech vrátil do nejvyšších rádiových rotací, emotivní duet s Janem Bendigem zase i díky zdařilému videoklipu hodně zabodoval na internetu a interpretku přiblížil mladší generaci.

Kabát vydal na podzim po dlouhých sedmi letech novou desku "El Presidento" a vyjel na velké halové turné po dvaceti (!) městech. To si zatím Mirai ani přes záplavu rádiových hitů a dvě zaplněné O2 areny dovolit nemůžou, jejich šňůra po zimních stadionech příští rok počítá se čtyřmi zastávkami.

V loni zavedené kategorii Hip hop & rap se na první místo možná trochu nečekaně vyšvihli ATMO Music, kteří před rokem v top trojce chyběli. Calin, jenž po celý letošek opanuje nejvyšší příčky žebříčků poslechovosti s deskou "POPSTAR", získal stříbro a navíc se stal Objevem roku, další z nejstreamovanějších interpretů jako Viktor Sheen a Yzomandias se však neumístili. Co naplat, pro většinového hlasujícího do Českého slavíka je stále přijatelnější fúze rapu s popem než striktní žánrové vymezení.

Slavík zkrátka odráží hlas běžného lidu a není důvod se nad touto skutečností pohoršovat. O dost smutnější bylo sledovat, jak televize Nova přistoupila k propagaci a samotnému udílení cen ve Foru Karlín.

Ať byl loňský Janečkův ročník jakkoliv rozporuplný, alespoň se organizátoři snažili držet slavíkovských zvyklostí a mediálně prezentovali to, co hlasující opravdu zajímalo. Tedy anketu a věcné informace k ní. Už v průběhu hlasování tehdy zveřejnili abecední seznam interpretů, kteří se v tu dobu pohybovali na předních místech. Širší nominace pak představili zhruba týden před vyhlášením.

Nova naopak letos jména kandidátů na ocenění tutlala až do přímého přenosu. Poslední tisková zpráva vydaná pár dní před udílením namísto jejich přehledu už v titulku lákala na slibovanou velkolepost večera a na fakt, že "ceny předají Karel Roden, Jiřina Bohdalová a Ester Ledecká". Pro hudební příznivce jistě velice důležitá informace.

Instagramový slavičí účet zase zaplavoval nekončící příval fotek bláznivých převleků uvaděčské dvojice Ondřej Sokol a Aleš Háma a videopozvánek od celebrit všeho typu: ke sledování galavečera zvali nejen hudebníci, ale i herci, moderátoři nováckých pořadů, či dokonce účastníci reality show Love Island a kuchařské soutěže MasterChef.

Jako by na Nově samotnou anketu odstavili až na druhou kolej. Primárním cílem bylo vytvořit hojně sledovaný zábavný program na sobotní večer - čím delší, tím lepší, aby vygeneroval co největší množství reklamního času.

Se vkusem a noblesou, která by události formátu Českého slavíka slušela, se museli diváci rozloučit hned v úvodním čísle, zahájeném předtočeným videem dua Háma-Sokol z vany. Oba moderátoři se pak s cirkusovou písničkou složenou Ondřejem Brzobohatým zjevili přímo na pódiu, kde se k nim přidala spousta tanečníků i moderátorská kolegyně Tereza Pergnerová.

Ačkoliv si autor úvodní skladby zarapoval, že "tenhle večer bude zkrátka k po*rání", realita nabídla trochu jiný příběh. Se všemi reklamními pauzami tři a půl hodiny trvající přenos přinesl především těžkopádnost, umělé prodlužování a ten nejprvoplánovější humor ústředního dua, které si utahovalo třeba z kojící Evy Burešové nebo svatby Karlose Vémoly. Opravdu to patří na hudební ceny? Záběry na strnulé výrazy nebo naopak nucený smích sedících hostů hovořily za vše.

Při rozhovorech s předávajícími divák žasl, kolik prázdných slov se dá pronést, než zazní jedno jediné jméno. Někdy navíc zkomolené - "Mirej" nebo "Emto Music". Ocenění pak většinou děkovnou řeč využili k propagaci vlastních koncertů, v případě Mirai dokonce k opakovanému protlačování svých webových stránek, kde právě prodávají vstupenky. Frýdecko-místečtí se v ten moment navzdory všem úspěchům prezentovali jako nezkušení zelenáči, těžko si představit, že by se k takové urputnosti snížily ostřílenější party.

O nejsympatičtější děkovačku večera se postaral Richard Krajčo, když civilně a uvěřitelně promluvil o nástrahách doby a potřebě být si vzájemnou oporou. Ocenit si zaslouží také Monika Absolonová za zdařilou poctu letos zesnulé Haně Zagorové s písní "Rybičko zlatá, přeju si". Nelehkého úkolu se zhostila s citem, vkusem a grácií.

Zaslouženého potlesku vestoje se při uvedení do Síně slávy dočkal jako vždy okouzlující Jiří Suchý. Olympic s nestárnoucím hitem "Okno mé lásky" rozezpívali celý sál a Marek Ztracený za klavírem v premiéře představil novou písničku "Pomalu" - svou zřejmě nejpovedenější za poslední roky. Další vystoupení pak většinou nabídla útržky několika songů pospojovaných do medley, tedy všechno a zároveň nic. Třeba Dara Rolins si dala opravdu záležet s taneční choreografií, ale zpěv zněl podle všech indicií z playbacku.

Na to, že byl letos přenos delší než film "Titanic", jak výstižně konstatovala kolegyně z jiného hudebního média, obsahoval až příliš málo momentů hodných zapamatování. Ukázalo se, že televize Nova je pro Slavíka dobrým sluhou, ale zlým pánem.

Anketa s takovou tradicí a povědomím široké veřejnosti by si zasloužila punc skutečné muzikantské události, nikoli srazu instantních celebrit. Prospělo by jí, kdyby se jejího pořádání chopil někdo, kdo by ctil její podstatu a vrátil udílení důstojnost a slavnostní ráz. Nova se o to letos ani nepokusila, raději šla bezpečnou cestou sobotní estrády s vysokou koncentrací slavných obličejů a pochybných vtipů.