Ewa Farna je vynikající zpěvačka. Toto konstatování už dnes asi překvapí jen málokoho, přesto s každým jejím živým vystoupením nabírá na absolutnu. Když se sálem rozezní její jistý a všemi druhy emocí zbarvený hlas, jde o atribut, který snadno zastíní všechno ostatní, co se na pódiu děje.

Naštěstí si je interpretka z česko-polských hranic vědoma svých předností, a tak nemusí z koncertů na právě probíhajícím turné k albu "Umami" dělat přehnaně opulentní cirkus. Scéna, kterou si do Fora Karlín připravila, byla prostorově výrazná a členitá, jak se na hvězdu jejích parametrů sluší, přesto ponechávala vystoupení nádech intimity.

Nad hlavním pódiem, z něhož vyčnívalo vyvýšené patro s prostorem pro tančící vokalisty a předsunuté molo, poutala po celý večer pozornost Ewina zářící silueta, stojan na mikrofon zase ozvláštňovala stejně nasvícená ozdoba rukou spojených do tvaru srdce. Byla to stage moderní, nápaditá, přesto velice vkusná, až umělecká.

Hned úvodní intro "Umami" zahájené sborem přivodilo první husí kůži večera - a rozhodně ne poslední. "Tělo" následovalo trochu nečekaně už jako druhé v pořadí a poté došlo na starší hity "Na ostří nože" nebo "Boží mlejny melou". Atmosféra v sále, byť ne zcela zaplněném, byla vřelá a nadšená, diváci pěli refrény tak, že se jejich chorály svou hlasitostí snad vyrovnaly těm z největších koncertů v O2 areně.

Potlesk si zasloužila i výherkyně soutěže Gabriela, která si s Farnou zazpívala její průlomový, šestnáct let starý hit "Měls mě vůbec rád?". Obvykle jde v takových chvílích víc o spontánní emoce a vytvoření nezapomenutelného zážitku než o samotný výkon, tentokrát to ale neplatilo. Obě interpretky se na pódiu skvěle doplňovaly a nastavená laťka naprosté profesionality tak ani trochu nespadla.

Za vyzdvižení stojí již zmínění vokalisté, kteří dodali některým skladbám zcela nový rozměr. Nejvíce utkvěl v paměti jejich procítěný, až dojemný zpěv ve filmové baladě "Všechno nebo nic". Oceňme také jejich univerzální dovednosti, vedle pěveckého řemesla totiž zastávali ještě role tanečníků. Jiným songům, v původní podobě spíše syntetického ražení, zase prospělo kapelní aranžmá - díky němu nesmírně rozkvetla například píseň "Vařím z vody".

Chybět nemohla vzpomínka na Davida Stypku, s nímž Ewa před pěti lety nazpívala uhrančivý duet "Dobré ráno, milá". Také v tomto případě vsadila na decentnost, v minimalistickém provedení se k ní v závěru přidal z reproduktorů i hlas zesnulého hudebníka.

Sofian Medjmedj, jenž na loňské desce hostuje v "Reinkarnační", byl fyzicky přítomen - a na jeviště vtrhl doslova jako uragán. Překvapení přinesla píseň "Echo", pro tu totiž zlatá slavice sáhla do svého polsky zpívaného repertoáru. Byl to do jisté míry risk, který nemusel vyjít, nakonec ale tato položka setlist i díky zanícené interpretaci příjemně osvěžila.

Vedle hudby, zpěvu a tance bylo vystoupení protkané také Ewinou bezprostředností a humorem. V proslovech si utahovala ze svého outfitu ve stylu "jako když se zkříží Milka s Alzákem", ze svých tělesných proporcí i blížící se třicítky. Akustické podoby singlů "Za 100 let" a "Ticho" dokonce po vzoru některých písničkářů uvedla zpívaným situačním textem. Zatímco obě jmenované skladby patřily v komorním pojetí k vrcholům koncertu, pokusy o vtip spíše spadaly do kategorie "to nemuselo být".

Oceňovaná nahrávka "Umami" zazněla téměř celá a i naživo se perlou stala "Verze 02", v níž již plně soběstačná žena rozmlouvá se svým třináctiletým já. Intimitu tohoto jímavého dialogu podtrhlo zrcadlo, do kterého Farna svoje slova pěla. Závěr základní části obstaral roztančený singl "Zkraceno v překladu", v němž hlavní aktérka pokorně ustoupila do pozadí a vyniknout nechala svoje tanečníky, vokalisty a muzikanty. Sympatické gesto.

S přídavky "Leporelo" a "Vánoce na míru" se navíc fanoušci od své favoritky dočkali ještě jednoho překvapení - sdělila jim, že příští rok plánuje svoje jubileum oslavit v O2 areně. Je to cíl možná odvážný, ale logický. Mezi mladými domácími zpěvačkami mainstreamového zaměření totiž Ewa Farna momentálně nenachází konkurenci.