"Můj dnešní koncert připojujeme k mezinárodní organizaci Music Declerase Emergency. Mám tu čest bejt první za naši scénu, ze světa se zapojil třeba Brian Eno, Moby, Thom Yorke, The 1975 a hromada dalších. Nejde mi ani tak o to bejt první, ale o to, že dám rád vědět dalším, co se dá dělat jinak. Protože planetu máme fakt jen jednu a je jen na nás, co tady po nás zbyde dalším generacím," napsal Ben Cristovao na sociální sítě těsně předtím, než se po třech letech vrátil do O2 areny.

Snaha dělat věci jinak a pokud možno lépe je pro něj typická dlouhodobě. Platí pro něj při skládání nových věcí i jejich vydávání, je to vidět na jeho práci se sociálními sítěmi. A že se snaží myslet i na ekologii, nemůže při vědomí jeho veganství a dlouhodobé snaze ochraňovat zvířata nikoho překvapit. Speciální menu v bufetech haly, doporučení využít městskou hromadnou dopravu, recyklovaný merch, speciální kelímky, ale i příprava samotné show. To všechno jsou témata, o kterých Cristovao nejen přemýšlel, ale uvedl je i do praxe.

Že možná i díky tomu vizuální stránka vystoupení nepůsobila tak ohromujícím a drahým dojmem jako u konkurence, je kompromis, který jeho fanoušci neměli problém akceptovat. Role papíru tak vylétly jen ve "Sweet Chilli", nepřehánělo se to s plameny, rekvizitami ani designem samotné stage. Jedna hlavní obrazovka s jednoduchou grafikou, dvě menší po stranách a je to. Můžeme jen spekulovat, zda za jednodušším vizuálem stála i inflace, rostoucí náklady a skutečnost, že fanoušci si drželi lístky za staré ceny několik let, ale jak už bylo řečeno, nevadilo to. Plzeňský rodák měl totiž i tak ještě spoustu jiných es v rukávu.

Ještě než v osm večer sám stanul na pódiu, zahřívali jeho příznivce dva DJové a mezi nimi i šestiskladbový set Marcela Procházky a jeho kapely, v níž se sešel Matyáš Vorda ze zaniklých Mandrage a Ondřej Fiedler alias fiedlerski. Procházka už se nějaký ten pátek snaží naplno prorazit s česky zpívanou tvorbou a i díky singlům "Tvůj svět" a "Nevim" mu to docela jde.

A je obdivuhodné, že i přes tu změnu jazyka se mu daří udržet hudební a produkční stránku své tvorby vzdušnou a svěží. Tedy takovou, s jakou před lety bodoval ve své těžce nedoceněné indierockové skupině No Distance Paradise. Marcell, který za nejtvrdší období pandemie využil své lékařské vzdělání a šel pomáhat do první linie v nemocnicích, mimo jiné prozradil, že jeden z nejočekávanějších domácích albových debutů vyjde už v listopadu. Těšíme se moc.

Předskokan známý také z doprovodné skupiny Lenny se na hlavní program zařadil do role backvokalisty, kde mu sekundovala Laura Weng, a společně se zbytkem Benovy kapely na pódium přicházeli a zase odcházeli podle toho, jaký song se zrovna hrál a zda byla potřeba celá skupina anebo jen DJ Fuuse.

Cristovaovi kritici mu často vyčítají slabší vokální rozsah, drmolení a šlapání si po jazyku, což je hodně slyšet například v písni "Posílám ti lásku", která ale i přes špatně vyslovované písmeno "L" zůstává jedním z nejlepších kousků v jeho repertoáru. A i sám zpěvák si je nejspíš dobře vědom toho, že jako Usher nebo Bruno Mars zpívat asi nikdy nebude.

Co mu ale naopak lze přičíst k dobru, je fantastický rozsah poloh, v jakých je možné ho slyšet. Hlasová a interpretační rozmanitost baví. A umožňuje mu skákat z jednoho žánru do druhého. A co víc, působí to přirozeně a on je v tom v našich končinách asi vůbec nejlepší. Dodneška je singl "Mam" jednou z nejlepších ukázek toho, jak může vypadat dobrý český drum ’n’ bass.

V nedoceněném eurovizním singlu "Kemama" si zase pohrál s afrobeatem a album "JENTAK", kterému jsme se na musicserveru pohříchu nestihli pověnovat, je jeho suverénním vstupem do světa rocku a metalu, ke kterému se snad ještě někdy vrátí. A je to také jeden z nejodvážnějších releasů, jaké tady česká scéna v posledních letech zažila. A to je jen pár příkladů z mnoha. Pop, reggaeton, rap, funk a další žánry u něj taktéž mají své zastoupení a v O2 areně k nim nejednou zavítal.

Pokud lze jeho druhé návštěvě největší české haly něco vyčíst, pak to jsou technické komplikace a drobné nedodělky, u nichž nebylo vždy zřejmé, zda jsou záměrem, nebo zaškobrtnutím. Tím nejbolavějším byla volba hlavového mikrofonu. Ben si tím sice uvolnil ruce, díky čemuž se mohl v proletět vzduchem a dát si jedno drobné taneční číslo (kéž by jich do budoucna přidal víc!), bohužel mu ale místy nebylo moc dobře rozumět a koncert tím utrpěl. Když v druhé půli vystoupení přešel ke klasickému mikrofonu, zvuk byl o poznání lepší.

Navíc bylo znát, že mu zlobí odposlechy a své bratry a sestry ve zbrani ani pořádně neslyšel. O jednu skladbu dříve se mu také dolů snesl jakýsi deštník, díky němuž se chtěl vznést vzhůru až v následujícím singlu "Nahá". A když mu Marcell podruhé (a o poznání emotivněji) rozezpíval jejich společný song "Nevim", zvukař mu včas nezapnul mikrofon, a Benova sloka tak nebyla slyšet. Hned poté se rozjel hit "Kolotoč", ve kterém se zpěvák vydal na stříbrném lvovi vytvořeném z vysokozdvižného vozíku na prohlídku halou, což mohl být jeden z vrcholů akce. Nedojel ale ani do její třetiny a na menší pódium se nakonec přemístil pěšky. Byl to záměr, anebo jen něco nezafungovalo, jak mělo?

Dokonalé tedy jeho vystoupení nebylo, bylo by ale chybou myslet si, že to kvůli takovým minelám nebyla skvělá zábava. Zejména Benovy fanynky na sobě nedaly nic znát a bezmála tříhodinové show vytvářely perfektní atmosféru. A čemu nebylo rozumět, to zazpívaly za něj.

Velkou roli v tom všem sehráli hosté. Pro jejich kompletní výpis se podívejte do setlistu výše a určitě uznáte, že tak početný seznam vystupujících O2 arena dlouho nezažila. Výborný byl například Majk Spirit se svou slokou o důležitosti rodiny a problémech osamělosti, fantasticky se předvedli fiedlerski a Stein 27 v singlu "Pápá", v němž Ondřejova kytara sonickým tlakem vygradovala večer k jednomu z jeho vrcholů. A skvělá byla i spolupráce s Adamem Mišíkem v "Máma říkala" nebo "Pojď ke mně blíž", kde se ke Karolovi Komendovi na druhou akustickou kytaru přidal i Mirai Navrátil.

Povedla se i "Postel" se čtveřicí svíjejících se tanečnic, umělými racky doprovázený lovesong "Poslední", "Sweet Chilli", při níž už byla půlka nadšené arény na nohou, nebo "Těžký váhy", kde došlo na show plnou plamenů, ale i jisker. Snad načtyřikrát převlečený Cristovao neztrácel energii a vygradoval dav v hitu "Smítko" pojednávajícím o rasismu, a jak je jeho zvykem už minimálně od dob vynikajícího setu ve Žlutých lázních, rozmával ruce přítomných v kouscích "Asio" nebo "Bomby".

"Kdybyste mi před třinácti lety v SuperStar řekli, že budu mít narvanou O2 arenu s takovými hosty, vysmál bych se vám. A teď to vidíte. Dokážete cokoliv!" burácel Ben Cristovao. A je to pravda. Chybky se sice našly, ale málokdo umí poskládat dohromady tak dlouhý program, aniž by se mu tam nějaký ten nedodělek nevloudil. A i přesto všechno to pořád byl jeden z těch lepších koncertů českých umělců ve vysočanské hale. Rapper Rytmus, jenž zde rovněž vystoupil, o sobě kdysi prohlašoval, že je "multitalentovaný čávo". Bezmála patnáct tisíc lidí teď ale mohlo jasně vidět, že ta nálepka už dávno patří někomu jinému. Respekt.