Už jsem se začínal poslechu nového alba Petra Kotvalda trochu obávat. Poté, co jsem poměrně kladně ohodnotil desku předchozí, ve mně mediální šok způsobený už hodně ohraným singlem "Mumuland" vyvolal strach z návratu dalších podobných překvapení.

To negativní se však tentokrát nedostavilo. Úspěšný předskokan v podobě písně "Marilyn" může být bez ostychu ocejchován jako velmi vydařená popová píseň, která vás v normálních rozhlasových rotacích nemůže naštvat. Pánové Parma a Cmíral (text k výše zmiňované písni napsal Rudolf Kubík) v sobě našli skryté rezervy, i když ani tak se nemohu zbavit pocitu, že alepoň v některých částech desky pánové sklouzávají pod svou úroveň. Tomu se ale nelze vyhnout, proto nehodlám kritizovat konkrétní nahrávky, snad jen naznačím, že text písně "Joy Lee" k Petru Kotvaldovi moc nesedí (podobně jako třeba "Velikej, malej" na minulém albu "Taxitotak neber"). Jinak je ale "Planeta svádění" poměrně vydařeným albem s jedenácti tracky a dvěma bonusy. Poslech pro jakoukoliv chvíli přináší pro Jindřicha Parmu někdy netypické a o to příjemnější aranže. Jednodušší řešení a jasný tah na branku ve spojení se skladatelovým citem pro melodii vytváří z desky zase o něco příjemnější zážitek, než minulá úlitba pro teenagery. Třeba nahrávky "Dej na modlení, nebo "Osamělý" jsou typickými představiteli výše popsaného. Slušný český pop, který se dá poslouchat.

Přes kladné hodnocení je nutno zmínit, že "Planeta svádění" asi nepřinese tolik potencionálních hitů jako její předchůdce. Písně jsou možná trochu dospělejší a méně vykalkulované, chybí jen trocha více celistvosti. Jako jeden z bonusů se objevuje nahrávka "Zlatý prsten" s textem Jarka Nohavici z muzikálu "Romeo a Julie", čímž Petr zdůrazňuje svůj kladný vztah k tomuto žánru. Pravdou ovšem zůstává, že muzikálová póza mu v kontextu vyznění nového alba zrovna nesvědčí. I tak je ale novinka dalším malým krokem vpřed.