V půlce září jsi zpíval pro hokejový tým Vítkovice státní hymnu. Co to pro tebe znamenalo?

Miluji sport a vše, co k němu patří. Když mě někdo osloví, abych zazpíval před zápasem hymnu, vždycky se na ten okamžik hrozně těším, a zároveň mám pokaždé paniku z toho, že mi před těmi tisícovkami lidí vypadne text. Naštěstí se mi to ještě nikdy nestalo.

Všimla jsem si, že jsi dával také na sociální sítě fotku s Jaromírem Nohavicou. U jaké příležitosti jste se potkali? Na téma spolupráce nepřišla řeč?

Oslovit pana Nohavicu mě ještě nikdy nenapadlo, takže ti tímto děkuji za tip. Potkali jsme se na festivalu Baníku Ostrava, jehož jsme oba velcí fanoušci. Jelikož jsme s kapelou spěchali na přejezd do Čech a on měl zase těsně před koncertem, stihli jsme jen pár zdvořilostních frází a předal jsem mu (už tradičně) naše poslední studiové album.

Hodně lidí mu mělo za zlé, že v minulosti spolupracoval s StB a že převzal cenu od Putina. Co si o tom myslíš, když politika leze do hudby?

Já mu to za zlé nemám z mnoha důvodů a tím hlavním je fakt, že je mi to upřímně ukradené. A myslím si, že tohle není případ, kdy politika leze do hudby, ale klasická snaha novinářů o vyvolání senzace. Kdyby mu to opravdu měli lidi za zlé, tak jich tam toho večera nestojí pod pódiem přes deset tisíc.

Mezitím, co jsme se neviděli, se z tebe stal otec. Jak tě tato nová funkce ovlivnila v tvorbě, pokud tedy vůbec?

Co se týče kvality, tak pevně věřím, že jsem na tom minimálně stejně jako předtím. Horší je to s tou kvantitou. Trávím polovinu času prací, jenže moje žena má byznys, ve kterém pokračovala ihned po porodu, takže tu druhou polovinu času věnuji hlídání naši malé holčičky.

Své ženě jsi na svatbě zpíval song, který jsi jí složil - "Potkal jsem Agátu". Co dcerka? Už má také svůj song?

Bohužel ne. Pokoušel jsem se o něj, ale zatím se mi jej nepovedlo dokončit.

Holčička se narodila skoro o dva měsíce dříve. Ty jsi vzal práci od manželky a začal jsi péct sladké. Stále jí v tom pomáháš?

Už jsem jen řidič, dělám ženě závozy zákusků do kavárny U Černého stromu v Ostravě. Ale to určitě nepokládám za práci, ba naopak je to relax - projet se autem, sednout si na náměstí, dát si kafe a cigáro. Co se pečení týče, spoustu věcí jsem se naučil, ale není to nic pro mě.

Když jsme u toho pečení, vaření, dva songy - "Stella" a "Please" - jsi složil pro Přemka Forejta. Jak jste se dali dohromady?

Kdysi jsem měl takový pokus/omyl v podobě talkshow, na kterou jsem si zval hosty. A jelikož jsem věděl, že nejsem tak vtipný jako jiní moderátoři podobných pořadů, chtěl jsem ten program něčím hezkým ozvláštnit. Napadlo mě, že Přemek rád zpívá, a tak jsem mu napsal takovou odrhovačku. Bylo to za půl hoďky hotové a dneska to má sedm milionů zhlédnutí na YouTube.

Pokračujete v kooperaci? Děláš s ním rovnou na celé desce?

Myslím, že vzhledem k našim aktuálním povinnostem se jakékoliv spolupráce odkládají na dobu neurčito. A desku určitě nechystáme.

Aktuálně běží další série "MasterChef", v níž Přemek opět porotcuje. Přihlásil by ses sám do obdobné soutěže?

Určitě ne. Já totiž vyloženě nemám rád natáčení. Stačí mi, když dvakrát za rok s kapelou natáčíme videoklip, už to je pro mě úmorné. A představa, že bych něco natáčel několik měsíců, je pro mě strašidelná.

Co si myslíš o jeho songu pro jeden nejmenovaný fastfood řetězec?

Myslím si, že je to klasická písnička Kapitána Dema, která je o to víc senzační, protože ji nazpíval Přemek. Kapitána Dema respektuji jako projekt, hudba jde úplně mimo mě. Myslím si také, že ta píseň splnila přesně to, co si přáli v Mc Donald’s - tedy reklamu, kterou budou znát všichni Češi.

S jídlem tak trochu souvisí i pití. Stále se držíš a nepiješ? V roce 2019 to bylo celkem žhavé téma a proběhlo to všemi médii.

Letos v únoru jsme se skvělým štábem České televize natočili "13. komnatu" a tím jsem tenhle kruh uzavřel. Já už budu abstinovat do konce života, už jsem si na to zvykl a je mi tak v životě líp než předtím. Není to taková sranda, ale zase si pamatuju o dost víc večerů, rán, měst, polibků, milování a jiných krásných věcí, jež mi život přináší a o které jsem se okrádal jen tím, že jsem neměl záklopku.

Kapelní sestava se před nějakou dobou obměnila. Tvrdil jsi, že s tou původní jste se od sebe vzdálili. Nyní jste si už zas o kousek blíž?

Hudebně to šlape jako nikdy, po té lidské stránce mě mrzí, že spolu nemůžeme trávit více času, jelikož je nám spolu moc fajn. Takže se snažíme alespoň jednou za léto vždycky přespat po koncertě a udělat si malou party na hotelu. Kdysi jsme spávali pořád, ale už nám není dvacet, máme závazky, práce, rodinu.

S partnerkou Přemka Forejta Evou Burešovou jste teď vydali singl "Noční expres". Moc mi nepřijde jako duet - Eva nezpívá žádnou sloku, téměř ji není slyšet, spíš tam slyším back vokály. Nenapadlo tě využít její pěvecký potenciál jinak? Proč jste zvolili právě tuto interpretku? Kvůli Přemkovi?

Ta spolupráce vznikla čistě z přátelství s Přemkem, které logicky vyústilo v přátelství s jeho přítelkyní. Chtěli jsme do písně dostat element ženského hlasu a trefili jsme se zrovna do období, kdy čekala dítě, nemohli jsme to natáčet spolu, a tak nakonec místo duetu vznikla píseň kapely Nebe s vokály Evy Burešové.

Na skladbě jste pracovali s přestávkami několik let. Kde byl zakopaný pes? To tak míváte často?

Právě že nemíváme. Bylo velice těžké napsat na tuhle píseň český text, abychom zachovali stejně sexy frázování, jako tomu bylo ve verzi s anglickými verši.

Tato písnička vznikla na songwriting campu ve spolupráci s britskou skladatelkou Chelcee Grimes a producentem Lukášem Chromkem. Máte rádi tuto formu skládání? Jak moc vám to otevřelo oči?

Máme to rádi a není to pro nás nic nového, protože takhle běžně pracujeme se všemi producenty, kteří se za poslední roky podíleli na našich písních. Je nám to velice blízké, protože každý je dobrý v něčem, a když spojíš síly, vždycky to bude lepší, než když je člověk na všechno sám. Chelcee je šílená skladatelka, dělala songy pro Duu Lipu, Kylie Minogue a jiné. Když jsme spolu skládali a byli na jedné vlně, uvědomili jsme si, že jdeme správnou cestou v tom, jak tu naši muziku děláme.

Slyšela jsem, že k jedné písni napíšeš třeba tři texty. Recykluješ pak ty dva zbývající? Nebo co se s nimi děje?

Ne, ty zbývající upadnou v zapomnění, ale když se tam vyskytne třeba nějaký pěkný obrat nebo slovo, použiju ho třeba později v jiné písni.

Kam nás v songu "Noční expres" berete pomyslným vlakem? Na jakou cestu?

Já přitom vždycky myslím na cestu, kdy jsme se Štěpánem jeli nočním vlakem z Prahy do Amsterdamu. Hodně zážitků, minimum vzpomínek. Ale když v Drážďanech z našeho kupé vystoupili poslední cestující, myslel jsem, že do Nizozemí budeme už mít kupé sami pro sebe. Jenže v Berlíně do mě šťouchl starší pán, že sedím na jeho rezervovaném místě u okna, najednou bylo kupé úplně plné, přepadla mě schíza, že tohle ještě devět hodin nemůže vydržet, a dopadlo to tak, že jsme koupili kupé v lůžkovém voze. To bylo ale dvakrát dražší než celá jízdenka. Tam jsme každý lehli do své postele, pili slivovici a kouřili z pootevřeného okénka a v tu chvíli jsem byl šťastný jak blecha.

Klip se natáčel jak jinak než ve vlaku. Je to váš častý dopravní prostředek?

Ano. I vzhledem k poloze města, ve kterém žijeme. Když jezdíme například do Prahy, téměř vždy volíme vlak. Kultura cestování vlakem je mi velice blízká už od dětství.

Duet "Planý poplach" s Katarínou Knechtovou se točil na letišti, v letadle. Máme příště očekávat další dopravní prostředek?

Ještě nám zbývají loď, tramvaj a trolejbus.

Před létem jste slibovali, že po prázdninách nám přinesete spoustu nové muziky. Tak na co se můžeme těšit?

Máme další dva songy hotové, jeden je o našich životech, o tom, co děláme, když zrovna nehrajeme, čím se živíme, co máme rádi. Druhá píseň je vánoční, tak se těším, až ji na svátky vydáme.

Ještě mi to nedá se nezeptat. Vy a Mirai jste byli svěřenci Richarda Krajča. Mirai zaplnili před pár dny O2 arenu. Nemrzí tě, že vás nepotkal stejný osud? Přece jen jste k tomu před pár lety měli nakročeno víc vy…

Kdybych říkal, že mě to nemrzí, lhal bych sám sobě. Nás ale už roky opomíjejí velká rádia i festivaly, a to se pak fanouškovská základna v žánru, ve kterém se pohybujeme, buduje velice těžko.