Obvyklý dvouletý interval konání Kryštof kempů protáhla pandemie až na čtyřleté čekání, což už je třeba cyklus mezi dvěma olympiádami. Přátelský charakter festivalu se přesto za tu dobu nijak výrazně neproměnil, fanouškům dorostly další děti, které si užily zábavu po celé sobotní odpoledne a některé i přespávání ve stanovém městečku, kde s nimi pobývali také členové kapely.

Doprovodný program se tentokrát odehrával ve filmovém duchu - jak jinak, když loni havířovská formace vydala album s názvem "Halywůd". Sedmička muzikantů se na plakátech stylizovala do role akčních hrdinů Nepostradatelných, jako jednotlivci pak měli v areálu na starosti svoje stylově pojaté workshopy, ať už šlo o muzikálovou školu, kavárnu nebo hernu. Zastihnout se samozřejmě dal i obletovaný frontman, takže pořídit si s ním vzpomínkovou fotku nebyl pro zájemce problém.

Závěrečná plzeňská štace dvouměsíčního dobrodružství se potýkala s nepředvídatelným počasím. Třikrát během soboty si diváci oblékali pláštěnky, mezitím občas vysvitlo slunce a před chvílí promáčení kempaři v tu ránu stáli ve frontě na zmrzlinu. Navzdory přeháňkám, které při největší intenzitě nešlo nazvat jinak než jako urputný liják, lidé přišli a bavili se. Ikonický lochotínský amfiteátr, který v minulosti hostil Portu, slavný Mírový koncert i Roberta Planta, tak znovu pojal tisícové davy.

Dění na hlavním pódiu zahajovala - spolu s provazy vody padajícími z nebes - poprocková skupina Day Dreams, jejíž repertoár zatím není širšímu publiku příliš známý. Po pětici kluků z Hlinska nastoupila Slza. Zpěvák Petr Lexa a kytarista Lukáš Bundil v doprovodu svých spoluhráčů těšili publikum svými melodickými rádiovými hity jako "Katarze", "Na srdci" nebo "Fotky". Fungovalo to hezky, ovšem během vystoupení znovu začalo pršet.

Když kapela zařadila dynamickou písničku "Bouře", která v hitparádě IFPI s úspěchem boduje už rok a půl, žertoval Lexa o tom, že jí rozhodně nechtějí přivolat žádné větší rozmary přírody. Přesto se jim to povedlo, protože do té doby drobný letní deštík se brzy proměnil ve vydatnou sprchu, která řadu návštěvníků zpod pódia vyhnala do stanů doprovodného programu.

Olga Lounová měla na počasí štěstí. Svůj set zahájila emotivní baladou "K výškám" a později přichystala ještě jednu na city bohatou chvilku, když oznámila své těhotenství. Právě v ten okamžik na internetu zveřejnila videoklip k písni "Patříme k sobě", kterou naživo také zazpívala.

Celkově ale mělo zpěvaččino vystoupení spíše teatrální než hudební charakter. Do singlu "Láska v housce" zapojila přítomné děti, pro které šlo jistě o velký zážitek, avšak spojení jejich nevinnosti zrovna s touto sexuálně provokativní písní nedávalo smysl. Svůj největší hit "Jsem optimista", který se na YouTube pyšní více než třiceti miliony kliky, zase představila v různých stylech od rocku přes rap až po operu.

Další přeháňka se dostavila zrovna v momentě, kdy Richard Krajčo coby moderátor uváděl Sebastiana. S nadsázkou poznamenal, že "Sébík" si to odnese a na Kryštof už bude jen hezky - a tato prognóza mu nakonec vyšla.

Koncert libereckého zpěváka a jeho kapely přesto nezklamal, o svých schopnostech hudebníci přesvědčili podobně jako před měsícem na festivalu Benátská! v Liberci. Silně vyzněla jen s akustickou kytarou zahraná skladba "Stačí jen málo", kterou interpret věnoval své kamarádce a jejímu příteli. Při temně náladotvorném songu "La La La", o němž otevřeně říká, že je jeho favoritem, si znovu užil chrlení dýmu do publika a hit hitů "Toulavá" s ním zpívali snad všichni.

Kryštof začali zvesela s "Hned teď (pojď být světlometem)" a navázali titulním songem loňské desky "Halywůd". V jejich setlistu však měly vedle povětšinou roztančených písní z posledních let svoje místo i ty starší, plouživé, fanoušky tak oblíbené a vyžadované. Hned první tóny filmového "Atentátu" pohladily duši, velkého ohlasu se dočkaly i "Ty a já" nebo "Cesta". V "Přiznání" si party Lenny vystřihl trumpetista Nikolaos Grigoriadis, což přineslo nejednu humornou chvilku.

Jako i jiné kryštofí koncerty, také tento vynikal především svou podmanivou atmosférou. Jen málo zdejších kapel a interpretů dokáže svoje posluchače tak vtáhnout do přítomného okamžiku jako právě tato parta. Richard Krajčo sice zpíval "Tak nějak málo tančím", ať jste se ale zrovna nacházeli dole u pódia, na ochozech a nebo třeba až nahoře na zatravněné ploše daleko od scény, všude se tančilo, zpívalo a jásalo ostošest.

Frontman v nepřehlédnutelných barevných kalhotách vedle pěvecké a muzikantské úlohy zvládá s jistotou i tu bavičskou, což dokazovaly časté úsměvy zblízka přímo do kamery, které se následně ukázaly na velkoplošných obrazovkách. Víc než kdy dřív ale tentokrát působil uvolněně a i z jeho slov se zdálo, že po dobytí všech met, v čele s pokořením fotbalového stadionu na Strahově v roce 2017, si hraní zkrátka už jen užívá. Věkový průzkum mezi diváky dal navíc za pravdu jeho teorii, že na ně chodí hlavně pamětníci Esa a Medúzy, tedy čtyřicátníci, a to i se svými potomky, což přijal s nadhledem a vtipem o blížícím se důchodu.

Po písni "Srdcebeat", která zakončovala základní set, přítomné chvilku napínal, než se vrátil na scénu - sám, aby jen s kytarou zazpíval "Srdce nehasnou". Písničku, kterou napsal spolu s Petrem Harazinem pro Karla Gotta a vyšla jako slavíkův poslední hit pár měsíců před jeho skonem, věnoval všem těm, kteří by tu s námi ještě měli být, ale už nejsou. Ač nikoho nejmenoval, vytušit se dala tichá vzpomínka na v pátek zesnulou Hanu Zagorovou. Sílu toho momentu, asi nejpůsobivějšího z celého večera, sám autor tak výstižně popsal v textu: "kolem nás hudba, jedna z těch krás, kdy po zádech běhá nám mráz."

Poté znovu nastoupili i jeho spoluhráči, aby show zakončili se skákací klasikou "Cosmo$hop" a epickou baladou "Zůstaň tu se mnou (Za sny)". Bylo to skvělé loučení s letošními Kryštof kempy, tedy s jejich koncertní částí, protože po ní následovala ještě fotbalová zábava a afterparty. Richard Krajčo zároveň ujistil, že s vlastním festivalem počítá skupina i do budoucna. Pokud zůstane nadále věrná jeho původní myšlence, pak netřeba pochybovat o tom, že stávající fanoušci budou jednou přicházet nejen se svými dětmi, ale i s vnoučaty.