Účastnice soutěže Hlas Česko-Slovenska se z hranic této pěvecké soutěže nemohla vymanit více. Na albu "Blue Journal" (na CD vyšlo skutečně v podobě zápisníku s modrými deskami, texty písní a fotografiemi) se jí s úspěchem daří naplnit představu originálního písničkářství s vlastním zvukem a výrazem.

Ne, nevydala se očividnými cestičkami, které by se s trochou nadsázky daly charakterizovat jako holka s kytarou nebo holka s elektronickými krabičkami. Obklopila se mezinárodní kapelou, v níž se potkává saxofon s harfou, perkusivními nástroji a basou. Žádná kytara, žádné klávesy, ale zvukově barevný podklad, který místy nabírá jazzových barev, převážně však buduje své hudební světy. Ono slyšet na desce tohoto typu v dominantní míře harfu není zrovna častý jev.

Ester Wiesnerová je na svém debutu hotovou interpretkou. Z málokteré prvotiny čiší tak jasná vize. Jedenáct s jedinou výjimkou vlastních kompozic je autorsky vyzrálých a formálně svěžích. Ta jedna skladba ("Citliví") od jiného autora, než je Wiesnerová, je kupodivu ve slovenštině a jednotu anglicky zpívaného alba, jakkoliv sama o sobě není špatná, trochu narušuje.

Songy se nesou spíše v křehce pomalých a středních tempech, nicméně neuspávají, neukolébávají, tak říkajíc si samy řeknou o pozornost, zejména svou funkční dynamikou. Nikam nespěchají, na desce najdeme kusy přesahující osm nebo dokonce devět minut, takže je zde i dost prostoru na promyšlené rozvíjení hudebních motivů - i divoké sólo na perkuse. Samotný pěvecký projev Wiesnerové připomene v některých hlasových polohách Joni Mitchell, je ale méně povídavý a více skutečně zpívaný v příjemných, neočividných melodiích.

Textově je nahrávka převážně introvertní, emoce jsou často propojeny s přírodou, případně životními banalitami, jako je odkapávání kávy z kávovaru. Ostatně samotná nosná harfa vybízí k tomu, aby se tu často vracely motivy vody, deště, kapek i - v o něco metaforičtější rovině - plynutí času, života, existence. Básnicky originální je pak text "Burrito", který se skládá z úryvků novinových článků o zdi, kterou chtěl na hranicích s Mexikem postavit Donald Trump.

Přesto je "Blue Journal" dílo spíše obecně platné, lyrické, soustředěné na emoce a drobná vnitřní dramata. Sevřené, neprvoplánové, ale také místy příjemně nesnadné a nepoddajné. Je skutečně jakýmsi posmutnělým deníkem, vezmeme-li v potaz druhý význam slůvka blue, který pracuje s opravdovostí a uvěřitelností.