Ono to vlastně nebylo tak úplně zničehonic. Už na podzim roku 2020 si teplická formace naplánovala šňůru po hokejových halách v celé republice. Tu z dobře známého důvodu nejprve posunula o rok, pak o další rok, a jak to bude letos na podzim, ví Bůh. Loni se kapela rozhodla zahrát alespoň omezeně v cirkusových stanech se dvěma sektory po pěti stech lidech, ale co to je pro skupinu kalibru Kabátu, že? Proto se není co divit, že v jednom z mála proslovů mezi skladbami Pepa Vojtek prohlásil, že to je pro ně po více než dvou letech první koncert bez jakýchkoli omezení, a že se na něj celá kapela strašně těšila. Viditelně byli natěšeni i fanoušci, kteří prostor letního kina zcela zaplnili a patrně také rezignovali na avizované podzimní turné a při pohledu na vyjasněnou oblohu se rozhodli na Kabát vyrazit i z větší vzdálenosti.

Člověka trochu překvapilo, že se z reprobeden při příchodu linula absolutně klidná a jemná produkce formace Eagles, konkrétně deska "Long Road Out Of Eden". Jako předkapela však překvapivě (bez jakýchkoli informací předem) posloužila bratislavská formace Ewelin, hrající však pop-rock bez jakékoli chuti a zápachu. Jediným opravdovým potěšením od sympatických Slováků budiž závěrečný cover "Under Pressure" od Queen s Davidem Bowiem, včetně legendárního rozezpívávání publika.

Krátce před devátou už nastoupil samotný Kabát a odehrál poctivý, hodinu a tři čtvrtě trvající set, ve kterém prostě byly jenom hity. Nedostalo se do něj žádné překvapení, všechny skladby ze zhruba třicetipoložkového setlistu už na předchozích šňůrách nebo na legendárních koncertech na Vypichu naživo zahráli. Úvod znovu po patnácti letech odpálila "Corrida" a pak se už jenom střídaly rychlé pecky se střednětempými. Jednou z nejsilnějších položek byla jednoznačně "Valkýra", z poloviny zpívaná basákem a textařem v jedné osobě Milanem Špalkem.

Jinak se tentokrát kapela rozhodla celé vystoupení pojmout i bez akustického setu a prostě ten svůj rokenrol natvrdo hrnula do lidí. Ti se bavili, stejně se ale zdálo, jako by byli po covidových letech trochu zabrzdění a do varu se dostali pořádně až v závěru, při peckách "Šaman" či "Shořel náš dům". Poslední položkou základního setu byla "Kdoví jestli", která je v dnešní době aktuální jako nikdy předtím.

Sázkou na jistotu pak byla tipovačka, které písně ještě musí odeznít. Ke svaté trojici "Pohoda", "Žízeň" a "Moderní děvče" při přídavcích ještě přibyli "Burlaci". Člověk pak odcházel do vlahé, už zase skoro letní noci uskákaný, vykřičený, ale spokojeně ještě v přilehlém břízovém lesíku poslouchal, jak lidé na sebe halekají: "Jdu dom, protože mám co? Žízeň! A budu denně vožralej."