Písničkář, básník, malíř, rebel, držitel Nobelovy ceny za literaturu i Pulitzerovy ceny - k Bobu Dylanovi lze připojit spoustu přívlastků. O něm a jeho tvorbě byly popsány stohy papíru, ale o Dylanovi jako osobě se toho vlastně ví žalostně málo. Když vydal svůj vlastní životopis "Kroniky", některé věci to spíše zamotalo, než aby je to jednou provždy vyřešilo. Kde je u Dylana pravda, kdo je skutečný Robert Allan Zimmerman, to se asi nedozvíme. Alespoň lehce teď oponu poodhaluje Kempova knížka, kterou v českém překladu vydalo nakladatelství Galén.

Jak Louie Kemp, úspěšný majitel velkoobchodu s rybami, na jednom místě v textu poznamenává, Dylanovým fanouškem vlastně nikdy nebyl. A to je výborná výchozí pozice na to ukázat ho úplně jinak, než jak je v ostatních publikacích zvykem. Žádné analýzy songů či jeho sociokulturního dopadu. Na stránkách knihy je tak Dylan zachycen jako normální, introvertní chlapík, invenční, ale zároveň z některých situací nesmírně vyděšený, uzavřený člověk, který se ale umí královsky bavit na účet svůj i kohokoliv jiného. Prostě člověk jako každý jiný. To, že je to TEN "Dylan", není pro tuto chvíli podstatné.

Kemp svůj příběh vypráví chronologicky - od prvního setkání s Bobem na letním táboře přes období, kdy mu v době, kdy hledal úspěch v tehdejší Mekce písničkářů New Yorku, zmizel ze zřetele, až k dlouholetému blízkému přátelství, které trvá dodnes. Samozřejmě i na hudbu dojde. To když autor nabízí pohled do zákulisí turné "Rolling Thunder Revue", které pomáhal organizovat.

Mnohem zásadnější jsou ale příběhy popisující Dylanovo duchovní hledání a vůbec hledání sebe sama. Kemp vypráví i o sobě, o vlastním byznysu a přátelstvích (klíčovou roli tu hraje například herec Marlon Brando), Bob vším prostupuje jako klíčová osoba v pozadí. Autorovu líčení prospívá to, že z něj muzikant vystupuje skutečně životně a plasticky, ne jako obdivovaná socha, která je popisovaná s chladným odstupem.

Kniha "Dylan & já" s podtitulem "Padesát let dobrodružství" je příjemná jednohubka pro všechny, kteří tvorbu tohohle hudebníka sledují trochu více než jen z rychlíku. Svižné vyprávění sice poměrně často sklouzává k pouhému sledu historek (a asi ani nechce být ničím jiným), celku se ale s úspěchem daří dívat se na Boba Dylana téměř bez zátěže, kterou na něj klade fakt, že jde o veleslavného a oceňovaného umělce. Tady je tento muž vnímán jako člověk - a to je vzácná perspektiva.