Amerie má 23 let a je dcerou korejské matky a afro-amerického otce, který pracoval jako důstojník americké armády. Vyrůstala tak na různých místech od Aljašky po Německo, a když se usadili v Americe, začala se věnovat naplno zpěvu. Ve Washingtonu potkala Riche Harrisona, hudebního producenta, který stál za úspěchy první desky Mary J Blige "My Life" a pracoval třeba s Kelly Rowland. Natočili spolu první demonahrávky a zanedlouho měla v kapse smlouvu se Sony Music. Jako většina jejích kolegyň, Amerie začala kariéru jako vokalistka na cizích skladbách - proslavil ji NASův hitík "Rule" a letos se do žebříčků vrátila s LL Cool Jem a "Paradise". Sama se pak do žebříčků podívala se singlem "Why Don't We Fall In Love". Ten vyšel loni na jaře a zabral trochu později, nicméně v létě 2002 to byl hit. Album "All I Have" vyšlo v USA už loni v červenci, do Evropy se dostává s mírným zpožděním.

Vedle Amerie je hlavní postavou desky Rich Harrison. Ten napsal, otextoval a produkoval všechny písně a dokonce i nahrál všechny nástroje. Amerie hlasem možná někomu připomene Aaliyah, jenomže ta měla jasnou hudební vizi a s každou písní otevírala nové zvukové teritorium. Naproti tomu se Amerie a Harrison přísně drží klasického soulovému a R&B soundu. V tom byl rozhodně záměr, v době, kdy černošské hudbě vládnou všemocní zvukoví producenti, se dá v brzké době očekávat další návrat k čistému staromilskému zvuku. Rich Harrison se vyžívá v pomalých baladách s hutným, ale nikam nepospíchajícím rytmem. Příliš mnoho balad už zabilo leckterého posluchače, v případě "All I Have" se ale vyplatí dávat dobrý pozor. Není to vůbec slabá deska, jen málo osobitá. Žádní hosté, žádní další producenti, žádné extravagantní rytmické postupy. "All I Have" je prostě jen a jen Amerie. Otázkou je, jestli to stačí. Amerie má sice výtečný hlas, avšak mírně tuctový. Není ani Mary J Blige ani India.Arie nebo Erikah Badu, aby si mohla dovolit natočit tak střídmé album s tolika pomalými skladbami. Není také pravda, že by písně byly slabé - jsou jen příliš stejné a posluchač se nemá čeho zachytit. Jistou kvalitou je koherence desky, ale místo toho, abyste hledali na vašem hi-fi tlačítko next při přeskakování vaty, u "All I Have" dříve či později zapomenete, že vůbec něco posloucháte, případě usnete. To by vám ale zase unikly písně jako "Need You Tonight" a "I Just Died" - silné, ale v kontextu alba utopené. Deska se slušně prodává, následující singly nebudou mít problém proklouznout do playlistů a příští rok v únoru může být Amerie další Alicia Keys v bitvě kompromisů Grammy.

Je diskutabilní, jesli jediná možná cesta k originálnímu zvuku je návrat zpět do přelomu 80. a 90. let, kdy světu vládlo děsivě přeslazené R&B. Amerie vyrostla v přísně náboženském prostředí a donedávna zpívala jen gospel, takže jistá náklonnost ke konzervativismu je jasná. Co zamrzí, jsou prostinké texty - tuctové příběhy o romantické lásce, které psal Harrison. Za sebe hovoří už názvy písní - jestli jejich autor nedokáže vymyslet ani pořádný název, pak tím dává jasný singál, co bude v nich. Kolikrát jste už slyšeli písně jako "Got To Be There", "Need You Tonight", "Show Me"? Proč se tedy obtěžovat ještě jednou? "All I Have" je ostrůvek soulového purismu v přetechnologizovaném R&B dneška. Potřebujeme ho ale přesně takový - bez barvy, bez chuti a názoru?