Žádné čekání, proluky nebo nedočkavé vyvolávání kapely. Ještě než vůbec nadešel oficiální čas koncertu, už se rozezněla intra v podobě klasik "Bohemian Rhapsody", "Blitzkrieg Bop", "I Love Rock 'n' Roll" a "We Will Rock You", přičemž na pódium vběhl maskot v ošuntělém králičím převleku a záhy se přesunul na hlavní obrazovku za pódiem. To bylo na první pohled chudší než v případě Fall Out Boy, ale oproti nim ho Green Day skutečně využili na maximum.

Už entrée bylo velkolepé v podobě megahitů "American Idiot" a "Holiday". Fanoušci, kteří se do kapely zamilovali zejména během druhé vlny její popularity v období desky "American Idiot", museli explodovat blahem. Pánové vtrhli na pódium jako utržení a Billie Joe Armstrong započal svou geniální práci s publikem.

Pokud byste si chtěli koupit některé z mnoha triček Gren Day, zamiřte do našeho shopu!

Je neuvěřitelné, že letos oslavil padesáté narozeniny. Sám totiž svými zdánlivě roztěkanými pohyby a rozcuchaným účesem působí pořád jako sympatický rošťák. Během setu bylo jen pár momentů, kdy pozornost přenechal jiným. Sám ji totiž strhával dokonale a dirigoval celé velkolepé vystoupení.

Velkolepé nejen co do počtu hitů - Green Day vsadili právě na ně a sem míří asi jediná výtka. Zcela totiž ignorovali svou aktuální tvorbu. Poslední album, ze kterého zazněla některá z písní, bylo "21st Century Breakdown" z roku 2009. Přitom Armstrongova parta vydává desky pravidelně a od té doby jich stačila vydat pět, včetně předloňské "Father of All Motherfuckers". Takhle to vypadá, že si za svými novějšími počiny vůbec nestojí. A to je škoda. Místo toho zaznělo několik coverů. Pro ty, kteří si přijeli užít punk-rockové hvězdy, to patrně velký škraloup nebyl a třeba během sborově zpívané "When I Come Around" to bylo většině asi fuk.

Celou show provázely výbuchy menšího i většího rozsahu, a udržovaly tak návštěvníky v určitém napětí. Největší vrchol ale nepřinesla pyrotechnika, ale nesmírně lidský a profanouškovský přístup Armstronga, kdy hned dvakrát na pódium vytáhl náhodnou fanynku.

Ta první se mohla spokojit s objetím a krátkým tanečkem na rampě, ovšem ta druhá, Klára, jak jsme se záhy dozvěděli z úst frontmana, se zřejmě bude vzpamatovávat několik dní. Armstrong během skladby "Knowledge" začal hledat mezi diváky někoho, kdo umí hrát na kytaru. Nejvíce ho zaujala právě Klára, kterou si vytáhl na stage. Ona pak měla tu čest si s ním krátce zahrát na kytaru. Mladá slečna přišla s černou rouškou, kterou jí zpěvák se zakřeněním sundal a zahodil. A ona si pak z koncertu neodnesla jen ohromný zážitek, ale i kytaru samotnou.

Práce s lidmi byla skutečně prvotřídní. Neustále pitvořící se Armstrong si s publikem hrál, a i když to občas drhlo v rozezpívávání refrénů, zdálo se, že by pro něj udělal cokoliv. Působil sympaticky, živě a s nadšením. To by mu mohly leckteré jiné hvězdy závidět.

Příjemným zpestřením byl příchod Jasona Freese, známého saxofonisty, který často přispívá svou hrou na alba právě punkovým nebo rockovým formacím. Green Day si ho vzali s sebou na tour, aby jim oživil hned několik písní včetně "King for a Day".

Závěrem zazněla nejprve emotivní balada "Wake Me Up When September Ends" a chybět nemohl ani hit "Jesus of Suburbia". Jediný přídavek "Good Riddance (Time of Your Life)" přišel zahrát Armstrong na španělku. Pak už jen vylétly konfety, strhl se velký ohňostroj a za Sinatrovy verze písně "Summer Wind" se pomalu kráčelo pryč z pódia.

Takové zakončení tento ročník potřeboval. Velké, skvělé a nezapomenutelné. Takhle má vypadat koncert skutečných rockových hvězd. Takový, aby na něj mnozí vzpomínali jako na životní, nezapomenutelný zážitek. Green Day i pořadatelé Rock For People nám ho přichystali.