Tohle bude velmi smutné, naštvané a rozporuplné čtení. Fall Out Boy patřili ve svých začátcích k pionýrům žánru emo, který se i díky nim postupně prodral do mainstreamu. Je spousta důvodů, proč je můžete mít rádi. Ať už pro perfektní, punkově načichlé rozbušky z jejich začátků, pro jejich dlouhé a krkolomné názvy písniček nebo fantastické videoklipy, kde si dělali největší srandu hlavně sami ze sebe. V průběhu své existence navíc zcela změnili hudební styl a místo toho, aby na comebackové desce "Save Rock And Roll" o fanoušky příklonem k popovějším refrénům přišli, jich naopak ještě několikanásobně víc přibrali. Na milost je tak vzala třeba i Evropa 2, která jejich popularitu nemohla ignorovat a zase jednou začala hrát i kytarovější věci.

Historie Fall Out Boy je fascinující sama o sobě, a i když bychom se mohli dlouze bavit o tom, kolik vynikajících desek natočili, doporučujeme zájemcům zadat si jejich jméno do našeho vyhledávače a pročíst si některé z recenzí. Tam jsme se jejich pohnuté minulosti a motivacím vedoucím k tomu, že ta či ona deska zní tak, jak zní, obšírně věnovali. Určitě se dozvíte něco nového. Vůbec proto nechceme zpochybňovat mimořádné kvality, které čtyřčlenná formace bezpochyby měla a má, nicméně fakt, že nový singl "Dear Future Self (Hands Up)", který celé "The Hella Mega Tour" s Green Day a Weezer propaguje, vůbec nezazněl, je jejich nejmenší problém.

Co se povedlo, byla jejich show. To díky nim jsme hned v úvodní písni "The Phoenix" viděli na Rock For People letos poprvé i plameny. A to nejen na pódiu, ale i po bocích gigantické stage. Ta byla sama o sobě vyzdobená dvěma stromy po stranách a uprostřed vyvolávala dojem zničené pavučiny, za kterou se promítaly projekce.

Vynikající zpěvák Patrick Stump byl na tom vokálně perfektně, skladby si šperkoval různými kudrlinkami, a když si sedl za klavír, který při baladě "Save Rock And Roll" (po právu oceňované) vzplál, dokázal u toho skvěle imitovat Eltona Johna, který jim ve studiové verzi písně hostuje. Byl to on, kdo jel naplno. Všechny songy z mimořádně dobře sestaveného setlistu uzpíval se ctí a to to přitom jsou setsakra těžké kousky.

V už zmíněném setlistu se našlo místo i pro raritky pro nejvěrnější fanoušky, které ale nikdy opravdovými hity nebyly, což byl příklad "Hum Hallelujah" nebo "Thriller", v němž jim svého času hostoval Jay-Z a pamětníci si určitě vzpomenou, že už v roce 2007 kolem toho byl humbuk a lidi se mohli zbláznit, že si "kapela jako Fall Out Boy pozve na desku rappera a ještě k tomu Jay-Zho". Dneska už by nám to přišlo normální. Někdo by sice mohl postrádat singly "The Kids Aren’t Alright", "Church", "Champion", "Alone Together", "Young Volcanoes" nebo dodnes velmi populární cover "Beat It" od Michaela Jacksona, nicméně většina toho nejdůležitějšího v Hradci Králové zazněla a to je důležité. Přece jen je majorita příchozích viděla poprvé.

Jenže pak tady taky byly všechny ty důvody, kvůli kterým už kvarteto pochválit nelze. Zkoušeli jste si během koncertu zazpívat s nimi? A slyšeli jste u toho svůj vlastní hlas? Jo, že? A není to úplně normální, že? To proto, že první velkou ránu české premiéře zasadil zvukař. Ten koncert sice byl nazvučen dobře v tom smyslu, že veškeré nástroje i vokál jste bez problému rozeznali, jenže byl celý strašně potichu. A ještě k tomu se tam podobně jako u Skillet o den dříve zapomnělo na basy. Takže místo dunění, které byste měli cítit v hrudi pokaždé, když Andy Hurley na bicích odpálí jeden z refrénů, znělo to celé asi, jako kdyby Fall Out Boy hráli z vedlejší kanceláře z rádia a vy je poslouchali přes zeď.

I to byl důvod, proč publikum až na ten nejužší kotel u pódia nijak zvlášť nevyšilovalo. A spíše jen nostalgicky zpívalo s kapelou a bylo prostě rádo už jen za ten fakt, že je konečně vidí naživo. Jenže... Pokud to bylo vaše první setkání s nimi, můžete si myslet, že jste před sebou viděli ukázkový příklad comebackového turné pro prachy a nikdo by vám to asi neměl za zlé. Tam bylo snad ještě méně chemie mezi členy než na koncertech Lucie. A přitom to bývala taková veselá parta.

Až na jeden moment byly všechny promluvy k návštěvníkům na basákovi Peteu Wentzovi, což není nic nového, takto nestandardní rozdělení rolí mají rodáci z Illinois na koncertech už nějaký ten pátek. Byl to totiž vždycky právě on, kdo stál ve světlech reflektorů, dával rozhovory bulváru, byl idolem fanynek, nosil extravagantní outfity a hrál hlavní roli snad ve všech videoklipech. A že jich kapela na svém kontě má.

Ale tohle nebyl Pete Wentz, jakého známe. Tohle byl člověk, jehož tělo i výraz dávaly jasně najevo, že tam vůbec nechce být. Tak totálně bez zájmu a rutinně odehraný koncert nebývá u Fall Out Boy zvykem. A i proslovy k fanouškům byly jen změtí klišé. Záměnu za Prahu by jim ještě člověk odpustil, v jejich měřítku je Hradec Králové viděn stěží jako předměstí naší stověžaté, ale i všechny ostatní promluvy byly úplně bez života. První úsměv, který basák publiku věnoval, byl, když se v druhé půlce vystoupení zasmál svému vlastnímu vtipu o tom, jak šel do lékárny.

S lidmi kapela nekomunikovala, na přídavek nechala podivně dlouho čekat a až na Patricka se nezdálo, že by měla byť jen zájem odehrát jen o chlup víc, než podle smlouvy musela. Vždyť i to rozloučení bylo podivné. Žádné skupinové uklonění s rukama kolem ramen. Prostě jen čau. A každý si šel svou cestou jiným východem z pódia, do svých vlastních taxíků, do svých vlastních hotelů... Ale ne, to už trochu přeháníme.

Je ale potřeba obzvlášť zdůraznit jednu věc. A sice abyste si nemysleli, že tohle všechno je u Fall Out Boy normální a že - zjednodušeně řečeno - stojí naživo za prd. Není to tak a je potřeba to říct. Tahle kapela vždycky bývala naživo skvělá a byla přesně taková, jakou bychom ji moc chtěli vidět i v Hradci. Pro důkaz si přečtěte reportáž z Rock am Ringu nebo ještě lépe, ze sólo koncertu v Berlíně. Nejspíš je ale aktuálně ve fázi, která ji vůbec nebaví, a tím pádem to nebavilo ani nás pod pódiem. Vděční tak můžeme být hlavně za to, že už k nám konečně vůbec přijeli. Už proto, že jejich koncerty v Evropě jsou dlouhodobě extrémně vzácné samy o sobě. Ale jinak už můžeme vzpomínat jen na veselejší časy a doufat, že se zase někdy vrátí - jak ty časy, tak FOB na vrcholu. Takže díky aspoň za ty vzpomínky. Nebo spíš: Dk z t vzpmnk.