Ondra: Nedělní parné odpoledne jsem strávil většinou schováváním se ve stínu a kapely hrající na hlavním pódiu The Weight a Imminence jsem poslouchal jen zpovzdálí. Až němečtí hardrockeři Kissin' Dynamite mě dokázali vytrhnout z chytání lelků. Zpěvák Johannes Braun se svými upravenými blond vlasy pobíhal ladně po pódiu a sázel jeden chytlavý refrén za druhým. Před písní "I Will Be King" si dokonce nechal přinést královský trůn. Po náročném programu předchozích dní mě jejich nekomplikovaný rock bavil.

Nevím jak pro tebe, ale pro mě byli jedním z největších zklamání následující Švýcaři Eluveitie. Ti sice kombinují tvrdý metal s folkovými nástroji, ale naživo to vůbec nefungovalo. Kapelník Christian Glanzmann mě svým growlem spíš otravoval a úplně stíral daleko lákavější zvuky houslí, fléten nebo niněry. Působilo to, že jsou na pódiu dvě kapely - folková a metalová, přičemž místo spolupráce byly samostatně ve válce o přízeň diváků.

Honza: Jo, německý klon Mira Šmajdy v podobě Kissin' Dynamite byl i pro mě příjemným guilty pleasure. Eluveitie jsem zavrhl po první písničce a přešel jsem raději na vídeňské Autumn Bride, což je taková zdejší snaha o Nightwish. Vůbec si nedělám naděje, že bych o nich do budoucna ještě někdy slyšel nebo si je i sám doma pustil, ale v daný moment mě poměrně bavili. Jsem také velký zastánce Imminence a věštím jim světlou budoucnost, pokud spolu vydrží, proto jsem byl rád, že hrají už na hlavním pódiu a nemají pod ním prázdno. Sám jsem ale v horkém odpoledni také potřeboval spíše stín a nanuk. A vůbec, jak jsi byl vlastně spokojený se zdejšími pochutinami, vybral sis?

O: Toho nanukáře jsem bohužel propásl a pak už se mi, holomek, skrýval. Osvěžení naštěstí skýtala celá řada stánků s pivem, radlerem, ale hlavně vodou, která byla pro návštěvníky zdarma. A letos byla dokonce možnost si do ní zamíchat některou z ovocných příchutí a mít tak limonády, kolik jsem jen chtěl. Za to si zaslouží Nova Rock ohromný palec nahoru. Jídelní nabídka je taková festivalová klasika. Chyběl mi třeba stánek s klasickými těstovinami, nějakým základním gulášem nebo třeba prodej ovoce a salátů. Zato nabídka burgerů mohla mít svůj vlastní festival. Ty sis uměl vybrat?

H: Nemůžu říct, že bych trpěl nedostatkem, nicméně přišlo mi to letos trochu chudší. V tomto směru jsou třeba na Rock For People nebo na Szigetu o hodně napřed a kolikrát se mi tam stalo, že se jdu najíst ne proto, že mám hlad, ale protože jsem našel další zajímavý stánek a chci toho ochutnat co nejvíc. S drtivou většinou převážně smažených jídel je tak pro mě Nova Rock v oblasti jídla spíše funkční než nějak zážitkový festival. A co se týká nápojů, je to ještě horší. Pokud neprahneš po alkoholu, můžeš si vybrat v podstatě jen mezi tebou zmíněnou vodou a Red Bullem. Bída.

Ale zpátky k hudbě. Šetření na kapelách bylo v line-upu nejvíce vidět právě poslední dva dny. Třeba na červené stagei bych si nevybral vůbec nic. Zabloudil jsem tam jen, když jsem si šel pro vodu, a díky tomu jsem se seznámil s Wizo, což je zdejší obdoba Rybiček 48. Škoda, že nevládnu jazykem, hudebně to marné nebylo.

Modrá stage proti tomu nabízela program, s nímž se poslední festivalový den dal přečkat v příjemné společnosti. A i když takoví Airbourne hrají stejně jako jejich oblíbení AC/DC jen jednu písničku pořád dokola, funguje to. Jejich frontman je totiž magor. S kytarou kolem krku nasedl na záda sekuriťákovi a šel pozdravit první řady. A to, kolikrát do publika hodil rozpité pivo nebo si plechovku rozmlátil o hlavu, už bych ani nespočítal. Tohle klidně ještě párkrát zažiju znovu, co ty?

O: Airbourne byli opravdu pravý rock'n'rollový odvaz. Zpěvák Joel O'Keeffe se nezastavil ani na vteřinku. Neustále pobíhal po pódiu, využíval každé zákoutí a pravidelně poléval fanoušky i sebe pivem. Na pódiu se tak pořád něco dělo. Máš pravdu, že hudebně je to stále to samé dokola. Ale tady šlo hlavně o show a ta byla exkluzivní.

Co se týká červené stage, tak potvrzuji, že nabídka byla opravdu tristní. Obsadit ji pouze německo-rakouskými skupinami mi přišlo jako velký fail vůči zahraničním fanouškům. Následující In Flames jsem si nechal ujít a šel se podívat až na jednu z hvězd dne Billy Talent. Ty jsi na švédské metalisty zašel?

H: Zašel a jsem za to upřímně rád. Nejenže to byl zatím nejživější koncert In Flames, jaký jsem zatím měl možnost vidět (dokonce se skákalo do rytmu! U In Flames!), ale byl to zážitek i kvůli něčemu jinému, než je hudba. V jeden moment si zpěvák Anders Fridén sedl a začal popisovat, jak v pandemii skládali nový singl "State Of Slow Decay". A jak si při lockdownu myslel, že to světu ve finále pomůže, a upřímně ho pak překvapilo, že to dopadlo přesně naopak. Že pak přišel ten douchebag a... v tu chvíli se zarazil. Čekal na reakci publika, nějaké to agresivní bučení se nabízelo. A ono nic. "To je teda pěkně ubohá reakce, lidi!" rozvášnil se.

A já si zase jednou uvědomil, jak je pro německy mluvící národy Ukrajina daleko. A jak se jich všechno to, co se tam děje, z jejich úhlu pohledu moc netýká. Už jsou takoví. Zatímco In Flames to pochopitelně řeší. Jsou totiž ze Švédska. A pak tady máš třeba hned po nich hrající Billy Talent, kteří jsou zase z Kanady. A ti si to vyřešili modro-žlutým srdíčkem na kytaře, do mikrofonu ale nic neřekli. Tyhle kulturní rozdíly mě nepřestanou fascinovat asi nikdy. Jak tato gesta působí na tebe?

O: Upřímně jsem byl překvapený, jak málo prostoru válka dostala. Nebýt barevného sladění náramků a symbolu míru v areálu, ani by nebylo zřejmé, že kus odtud řádí teror. Čekal jsem víc gest jak od umělců, tak organizátorů i více reakcí publika. Vyjma ukrajinských Jinjer byli právě Billy Talent první, u koho jsem si všiml, že symboliku přinesl na pódium.

Potěšili mě ale hlavně svým setem, který nezapomněl na žádný jejich hit a více než hodina energických a výbušných skladeb dokázala, kolik pecek už formace stačila napsat. Nezapomnělo se ani na novinku "Crisis of Faith", ze které zahráli čtveřici písní. A ač se mi poslední deska tolik nelíbila, třeba "Reckless Paradise" byla naživo skvělý odvaz. Ty jsi na nich, jak tě znám, určitě nebyl poprvé. Bavil tě jejich výkon na Nova Rocku?

H: A nejenom válka. Já jsem třeba i čekal, že uvidíme různé pocty pro zemřelého Taylora Hawkinse z Foo Fighters a uslyšíme bezpočet coverů jejich písní, ve finále si ale vysloužil jen plakát na cestě nazvané Highway To Hell, která propojuje hlavní pódia, a z Red Bull stage zněla muzika Foos kdykoliv, když se zrovna nehrálo. To mi přišlo dost slabé.

Jinak co se týče Billy Talent, tak já je viděl víckrát, než dokážu spočítat. Jen u minulého turné jsem je viděl ve čtyřech různých státech, takže jsem se jich už trochu přejedl. Pandemická i jejich kreativní pauza mi ale daly prostor nadechnout se a koncert jsem si i díky novým písním hodně užil. Jen mě teda naštvalo, když zpěvák Ben Kowalewitz při "Devil On My Shoulder" spatřil transparent slečny, která si písničku chtěla zazpívat s ním. Přečetl, co na něm stojí, a pak jí řekl, že to neudělá, protože covid. A že ať přijde v listopadu na jejich příští koncert ve Vídni, kde jí přání splní. Trapas. To bylo fakt divné. To už radši ať příště dělá, že transparent nevidí.

Aby to ale nezapadlo, tak koncert jako takový byl až toto výborný. A také náš poslední, protože jsme se pak společně autem vydali zpátky domů. Five Finger Death Punch jsme tedy neviděli a ty dobře víš, že mě to doteď trochu štve. Ale uklidňuju se tím, že v setlistu měli tentýž program, který už naposledy předváděli v Praze, takže jsme snad o moc nepřišli. S trochu štěstí tak skupina nějaké ty novinky do pražského koncertu, kdy předskočí v Letňanech Metallice, ještě stihne zařadit. Nová deska se jim totiž s předstihem dostala na internet, takže víme, že ukázky z ní už zařadit můžou. Tak uvidíme. Pojďme si ale ještě dát na závěr top pětku toho nejlepšího z Nova Rocku. Vykopáváš.

O: Pro mě čelo tabulky nemůže opanovat nikdo jiný než Muse, kteří ovládli svou geniální show nejen první den, ale dle mého celý ročník. Na druhém místě mám naopak v závěrečném dní hrající Billy Talent, jejichž set mi utekl až příliš rychle. Bronz dávám Måneskin, od nichž jsem vesměs nic nečekal, přesto mě svou mladickou energií úplně dostali. The Offspring si čtvrté místo vysloužili hlavně svými nostalgií nabitými singly a do pětky musím vtěsnat ještě působivé Evanescence. Jsem zvědavý, jak to budeš mít ty.

H: Já začnu z opačného konce. Do top 5 bych nejspíš zařadil Five Finger Death Punch, kdybychom je bývali viděli, protože pochybuju, že by zklamali. A radši bych spíš dával tak top osmičku, protože kandidátů mám více, ale dobře. Mimo pořadí nechávám výborné koncerty Måneskin, Billy Talent. Páté místo dám i přes výhrady Bring Me The Horizon, čtyřka jde za mým jediným opravdovým objevem letoška, tedy za Stone Broken. Trojka Placebo, dvojka Evanescence, jednička možná překvapivě taky Muse.

Asi se tě ani nemusím ptát, zda bys Nova Rock rockovým a metalovým fanouškům doporučil, že ne? Za sebe říkám, že určitě i nadále ano, byť bylo vidět letos pár kompromisů. Jenže šetření je nutné, logické a je vidět napříč evropskými festivaly, ať už se budeme bavit o Colours Of Ostrava, Frequency, Szigetu nebo Lollapalooze. Úplně na normálu ještě nejsme a dopady celosvětového dění jsou vidět i v tomto odvětví, nicméně se tam mílovými kroky blížíme. A to mě naplňuje nesmírným optimismem. Tak snad si o nějakém tom monstr-festivalu budeme moct podobně popovídat i za rok!

Report z prvního dne, kdy zahráli třeba Muse nebo Evanescence, si můžete přečíst zde.

Report z druhého dne, kdy zahráli třeba Bring Me The Horizon nebo Placebo, si můžete přečíst zde.

Report ze třetího dne, kdy zahráli třeba Volbeat nebo The Offspring, si můžete přečíst zde.