Bára Poláková v Ledárnách Braník ukázala hravost a souhru s kapelou

Letošní Ledárny jsou oproti předchozím ročníkům trochu jiné. Nejsou už pod záštitou Lucerna Music Baru a končí se dřív, již v půl desáté. A to proto, že loni si stěžovali lidé z okolí na větší hluk. Jak upozorňuje banner, radní Hana Kordová Marvanová vypracovala vyhlášku, která v Ledárnách výrazně omezuje koncerty. O ní bude zastupitelstvo jednat v půlce června, tak se uvidí, jak to dopadne. Každopádně koncerty v Ledárnách můžete podpořit peticí, která běží z předchozího roku.

Ale zpět k tomu hlavnímu, tedy ke kouzelné až éterické herečce a zpěvačce Báře Polákové. Na den přesně před rokem jsem o ní psala, když koncertně plula na parníku. Už je to také nějaký pátek, co Bára vydala desku. Jejím posledním počinem je píseň "Jediná vteřina", která byla ústřední melodií filmu "13 minut" a nazpívala ji s Katem z Prago Union. Na koncertě jej svou rapovou vložkou výborně nahradil kapelník a klávesák David Hlaváč.

Do samotného intra muzikanti zakomponovali názvy a texty jednotlivých písní z repertoáru, mezi které vmísili i název koncertní lokace. Úvod nenásilně přešel do písničky "2-8-5". Jako druhou zanotovala Bára společně s Katkou Pechovou notoricky známou "Krávu". Před "Turci a pressa" se David zmohl na citát s nadhledem: "I z kamenů, které nám někdo postaví do cesty, se dá postavit krásná stavba." Upřímně nevím, na co konkrétně narážel, a možná ani Bára, jak bylo vidět z jejího překvapeného výrazu. U "Krosny" prozradila, že chce držet emoce na uzdě, protože se u ní často dojímá, protože je smutná, ale nemusela být..., což byla narážka na konec partnerského soužití s Pavlem Liškou.

Během večera zazněla i píseň "Ego", kterou běžně moc nehrají, ani ji moc nemusí, ale má ji v oblibě tour manažer Vašík. Ale to nebylo jediné věnování. Závěrečná "Pas" patřila Tomášovi, tedy tomu, pro koho byla původně určena. Song "Ona" zase zpěvačka věnovala kamarádce, která je už rok šťastně zadaná.

Set měl několik pomyslných vrcholů. Jedním z nich byl závěr písně "Kdyby", kdy si Bára postupně s vokalisty sedla na kraj pódia. Seděli i u "PoloViny" a zpívali netradičně za doprovodu pouhé kytary. Tato píseň je titulní skladbou k filmu "Bábovky", který jsem shodou okolností viděla teprve den před koncertem (Bára tam má jednu z titulních rolí). Nebyla to ale jediná filmová melodie, která ten večer byla ke slyšení. Už vloni zazněla "Voda" z pohádky "Mazel a tajemství lesa". Pěvecky ji přišel podpořit (stejně jako minule) mladý chlapec Matěj Frendrych. Pevným prvkem je trio vokalistů a celková sehranost kapely. Mužským pěveckým elementem je Michal Strnad, kterého mnozí znají z vokální skupiny Skety, jenž letos vydal debutové sólové album.

Bez koho by písně nezněly tak, jak je známe? Přece bez Davida Hlaváče, kapelníka a stěžejního autora (v součinnosti s Bárou). Ten baví grimasami a tím, jak si hraní užívá. Rozdává úsměvy a posílá polibky. Při "Nafrněné", která zní o hodně jinak, než jak ji známe z rádiového éteru, na konci přizvedne klávesy, aby dohnal kytarové mágy v užívání svých sól. Svých pět minut slávy u nástroje, konkrétně u bubnu, dostala Bára v "Poď si".

Na přídavky zpěvačka změnila outfit a přihopsala ve svěží žluté kraťáskové soupravě. Velmi povedeně působila předělaná "Vono", kdy si David vzal tahací harmoniku a rázem z toho byla skočná balkánská dechovka. Kdyby bylo podle Báry, tak by to nevzniklo. Je super, že se nechala přemluvit. Znělo to skvěle. Stejně jako předělávka "Je to nejistý" od J.A.R., která dostala mnoho podob od jiných autorů na kompilaci "Eskalace bobra".

I přes to, že koncert nenavštívilo tolik lidí jako u předchozích mainstreamovějších interpretů, neubralo to na ničem. Vystoupení gradovalo, z plaché Báry se stala divá, rozjuchaná a užívající si Bára. Melancholicky laděné písně vystřídaly u konce večera ty jiskřivější. Závěrečná "Pas" tradičně přešla v pelmel hitů "Can't Stop The Feeling" od Justina Timberlakea a melodii z kultovního "Thrilleru" od Michaela Jacksona.