Trička, mikiny, čepice, další merch či CD "Mercury - Acts 1 & 2" i starší diskografii Imagine Dragons pořídíte v shopu musicserveru.

"Můžu se vás na něco zeptat? Kdo z vás přišel v posledních pěti letech o někoho blízkého? Dejte ruku nahoru. A teď se podívejte kolem sebe."

Silný moment. Podobně emotivní střety s realitou na koncertech nevídáme každý den. Spousta frontmanů se s tím nepárá a jejich komunikace s fanoušky se omezuje na ječení publika na levé straně a pak zase na té pravé. Podobné ego boosty ale zpěvák Dan Reynolds nemá zapotřebí, a když takto vytrhnul z euforie fanoušky před skladbou "Demons", byl to další z důkazů, že jakkoliv mainstreamovou senzací se s kolegy ze skupiny stali, rádi by si zachovali hodnoty klubových kapel. A to včetně toho, že i když hrají pro stále větší množství lidí, nemají zájem pořádat spektakulární show jako třeba Rammstein nebo Coldplay. Stačilo jim pár řad světel, velké projekční plátna s enviromentálními videi, salvy dýmu, trošku konfet a v singlu "Enemy" ještě výjimečně i plameny. Na rachejtle nebo sekundární pódia zapomeňte.

Pro ty, kdo si nekoupili lístek až k pódiu, to tak mohlo vizuálně vypadat trochu plytce a místy se mohli cítit, že nejsou úplně zapojení do děje. To je ale asi tak to jediné, co lze prvnímu z pražských koncertů vytknout. Možná ještě spolu s nevýraznými předskokany.

Jak Karin Ann ze slovenské Čadce, která se svou kapelou zněla na velkém pódiu sice rockověji než loni před Vánocemi pro pár desítek lidí ve Futuru, ale pořád celkově nezajímavě, tak kanadští indie-rockeři Mother Mother s trojicí vokalistů, kteří se ani po bezmála dvaceti letech na scéně nedokázali výrazněji prosadit, splnili svou roli. Tedy postarat se o to, aby přibližně šedesát tisíc lidí neatakovalo turnikety ve stejný moment, ale rozptýlili se ve větším časovém úseku. A také aby si více lidí koupilo drahé občerstvení pomocí nenáviděných čipů.

Vrátíme-li se ale zpátky na začátek vystoupení hlavních hvězd, můžeme už vesměs jenom chválit. Začalo se první částí "My Life", což je písnička, která otevírá album "Mercury - Act 1", a ještě se k ní vrátíme. "Mercury - Act 2" skupina vydá už prvního července. Z druhé části páté studiovky zatím zazněl v závěru vystoupení jen aktuální singl "Bones", který byl vydán také jako doprovodný hudební podkres k traileru na třetí sérii (anti)superhrdinského seriálu "The Boys". S trailery má ostatně formace dobrou zkušenost, vždyť právě "Radioactive" před přibližně deseti lety nabídli do traileru ke hře "Assassin's Creed III" a i díky tomu vystřelili ke hvězdám. Tehdy u nás také zahráli úplně poprvé a dodneška platí, že i když všechna další představení byla skvělá, tak právě v SaSaZu odehráli svůj nejlepší koncert v České republice.

Na začátku "Believer" a "It’s Time" se zdálo, že kapela nezačala hrát ve stejný moment a sjednotila se až u refrénů. Vadilo to ale málokomu, publikum už totiž tasilo telefony a jalo se natáčet všechny ty písničky, které tak dobře zná z rádia. Ať už to byla "Thunder" s blesky na projekci a vystřelenými konfetami nebo třeba "Shots" s nezvykle zpomaleným úvodem, který zpěvák věnoval holčičce na ramenou jednoho z fanoušků. "Kolik ti je?" ptal se jí. "Deset? Mně taky," pronesl s bezelstným úsměvem otec čtyř dětí, který se s jedním z nich pochlubil na společné fotce z Prahy na Instagramu pár dní před vystoupením. Imagine Dragons totiž v našem hlavním městě měli i pár dní volna, takže když pak při koncertě chválil naši architekturu, lidi, jídlo a počasí, nebyla to od něj jen slušná fráze.

On sám si ostatně na plácání o ničem nepotrpí, jak ukazuje už příklad z úvodu tohoto textu. Podobné promluvy však nebyly ojedinělé. Během koncertu mluvil o nutnosti sebepřijetí, lásce k sobě samému i o svých vlastních depresích, kvůli kterým navštěvuje terapeuta. "Život není lehký pro nikoho a kdokoliv se vám bude snažit namluvit opak, tak vám lže," burácel.

A tak se postupně stalo, že ti, kteří přišli na koncert Imagine Dragons poprvé kvůli písniček z rádia, odcházeli z koncertu potěšení nejen ze samotné hudební produkce, ale zejména z toho, jak citlivě frontman zpíval a jak upřímně k publiku promlouval. Mnozí se tak z fanoušků hudby stali fanoušky člověka. A úplně nejvíc to šlo vidět během balady "Next To Me". Když se rozsvítila světélka tisíců mobilů a potlesk neustával, dojalo to i samotného Dana Reynoldse. A byl to přesně ten zlom, ve kterém se to vzájemné pouto stalo silnějším.

Naopak dlouholetí fanoušci měli dost momentů k zamyšlení. Třeba proč kromě tradičně ignorovaného singlu "Gold" tentokrát nedošlo na "On Top Of The World". Že jsme se místo obvykle hrané "One Day" dočkali raritky "Easy Come Easy Go" a jestli to fanoušci přicházející až na pondělní koncert budou mít stejně. Nebo zda je zaujala akustičtější verze "I Bet My Life" nebo například "Radioactive" s frontmanem hrajícím v úvodu na klavír a naopak bez velkého bubnu. Někdo alternativní verze velkých hitů uvítal, jiný by byl raději za klasiku.

Asi všichni jsme si ale užili srdnatou "Whatever It Takes", stejně jako závěrečnou "Walking With Wire", jeden z nejlepších singlů, který kapela napsala. A kupodivu se v něm ještě vrátila k "My Life", s níž vystoupení otevírala, a zahrála tam to kytarové sólo, které je až nápadně podobné Edgově práci pro U2 a vygradovala tím show do velkého, konfetami zasypaného finále, které povedený večer uzavřelo.

P. S.: Na pondělní a celkově už šesté vystoupení kapely v našich končinách už jsou lístky dávno vyprodány. My pro vás ale chystáme ještě jeden report, tentokrát z koncertu na polském Open ‘Er festivalu. Proto pokud vás zajímá, jak moc se obě akce od sebe budou lišit, nalaďte si nás zase zhruba za měsíc.