John Wolfhooker - V dnešní předigitalizované době častokrát zapomínáme skutečně žít

03.05.2022 08:00 - Hana Bukáčková | foto: Alexandra Hrášková

John Wolfhooker patří k nejvýraznějším tvářím tuzemské scény. Letos přešli pod větší label a svoji sbírku diskografie rozšířili o EP "626". O tom, jak vznikalo a co se skrývá za jednotlivými songy, ale i o tom, jak z vadně vyrobeného merche udělat přednost, jsme si povídali s frontmanem Martinem Čupkou.
John Wolfhooker
© Štěpán Svoboda
Nové EP nese název "626", předchozí album se jmenovalo "313". Mám to chápat, že je to jeho přímý pokračovatel? Nebo že se písně nevešly na předchozí desku?

Je to nepřímý pokračovatel. Původně se měl "626" jmenovat i singl "Inferno", protože byl dvakrát tak tvrdý jako song "313". Jelikož jsme ho ale dávali ven ještě před EP, nechtěli jsme, aby to bylo matoucí, a přejmenovali jsme ho.

Texty na "313" byly odrazem psychicky náročnějšího období a prý se vám psaly tak nějak samy. Jak to bylo nyní?

Dávali jsme tomu volnější průběh, takže je to tematicky pestřejší. "Inferno" nám přišlo dost agresivní na to, abychom se v něm textově zabývali tématem, které nás už nějakou dobu štve. Například takové "Feel It" otextoval skoro celé Aďo.

John Wolfhooker

John Wolfhooker je nadějná a talentovaná česko-slovenská kapela, která se nebojí experimentovat s hranicemi rockových žánrů. Tvoří ji zpěvák Martin Čupka, basák Filip Vlček, kytarista Rony Janeček a bubeník Adrian Janeček. Název skupiny vznikl spojením slovních hříček a anglických verzí jejich příjmení. Ale nejen skalní fanoušci jim neřeknou jinak než Holoubci dle songu "Pidgeon" a loga. Do povědomí se dostali nejvíce singlem "Zeddknot" a poslední řadovkou "313". Letos na ni pomyslně navázali ípíčkem "626", které si můžete koupit na shopu musicserveru.

John Wolfhooker
© Rusty Shepherd
Předchozí album bylo tvrdší, teď mi přijde, že jste trochu vyměkli - ovšem až na zmiňované "Inferno". Je to jen můj subjektivní pohled?

Asi je to subjektivní pohled. (smích) Je pravda, že díky "Feel It" a "1999" to jako celek působí popověji, ale v dalších dvou sonzích jsme se zase ukázali v dosud nejagresivnějších polohách.

Lišila se nějak příprava či nahrávání oproti předchozím věcem?

Bylo to v jistém smyslu spontánnější. Základy pro "Feel It" a "Singularity" vznikly před více než rokem na naší songwriting & recording session na Slovensku, kde vlastně vznikla i "Tidal Wave". Na nějaký čas jsme je ale odložili do šuplíku. "Inferno" vzniklo v létě, kdy jednou ve svém nasrání Rony přišel s velmi agresivním instrumentálem a zbytek šel už lehce. A nápad na "1999" vznikl těsně po nahrání zpěvů do "Damaged Goods", když jsme s Filipem zůstali ve studiu jen s akustikou a dali si challenge, že musíme do hodiny a půl vymyslet a nahrát pop-punkový song.

O čem zmiňovaná píseň "1999" je? Hudebně mě to trochu vrací na přelom tisíciletí. Vzdáváte té době hold?

Já i Filip jsme na této hudbě vyrůstali a vždy se k ní rádi vracíme. Do jisté míry je to nostalgie, do jisté míry je to recese, ale strašně nás ten song baví a jsme rádi, že nám ho nakonec bratři Janečkovi na EP schválili. (smích)

S tím tak trochu také souvisí, že jste s Benem Cristovao udělali cover skladby "My Way" od Limp Bizkit, který je z roku 2000. Proč jste sáhli právě po tomto hitu?

To je další spontánní věc, která vyšla ze vzájemné chemie s Benem. Když jsme točili videoklip k "Tidal Wave", začal Ben v jednu chvíli zpívat "My Way" a všichni jsme se k němu přidali. Tehdy jsme si řekli, že ten song musíme nahrát spolu.

Z jakého důvodu nakonec zmiňovaný singl "Tidal Wave" s Benem není na albu? Nezapadl do jeho konceptu?

Jde spíše o to, že "Tidal Wave" jsme vydávali pod Championship Music, zatímco "626" už pod Warner Music, takže by to bylo poněkud komplikovanější. Také jsme ty songy dokončovali ve zcela jinou dobu, takže nám dávalo větší smysl to nahrát zvlášť.

S Benem máte podobné i to, že jste vegetariáni. O tomto, respektive o drastickém zacházení se zvířaty v potravinářském průmyslu je písnička "Inferno". Nebruslíte na tenkém ledě, když říkáte docela razantní názor?

Myslím, že poukazovat na to, jak se se zvířaty zachází ve velkochovu, není určitě razantní a mělo by se o tom mluvit. Také jsme do klipu naschvál nedali příliš drastické záběry. Nechtěli jsme jím kázat, spíše poukázat na problém a ideálně lidi donutit se nad tím zamyslet a nějak je inspirovat.

Pamatujete si chvíli, kdy jste se rozhodli, že přejdete na rostlinnou stravu? Co bylo spouštěčem?

U mě bylo spouštěčem, když jsem před více než deseti lety uviděl videoklip "Ready To Fall" od Rise Against. Do té doby jsem se považoval za milovníka zvířat, ale nijak jsem se pořádně nezamýšlel nad tím, jakou cestu musí projít to jídlo, než skončí na talíři. V klipu ty záběry byly fakt dost brutální a nemohl jsem v pojídání masa dále pokračovat s vědomím toho, čím si ta zvířata musejí procházet, takže to bylo v podstatě ze dne na den. Myslím, že když jsme začínali s JWH, rostlinně jsem se stravoval jen já, ale pak si k tomu našli cestu úplně všichni. Proto jsem velmi rád, že jsme dospěli do bodu, kdy můžeme snad nějakým způsobem inspirovat někoho my.

John Wolfhooker
© Rusty Shepherd
V této souvislosti jste přispěli i na dobrou věc. Z vadného merche, na kterém byl překlep, jste udělali do jisté míře unikát: využili jste toho a polovinu výdělku jste poslali zvířecímu azylu Farma Naděje. Koho to napadlo?

Vytiskli jsme docela dost čepic s překlepem a bylo nám líto to vyhazovat, tak mě napadlo, že by bylo fajn to spojit s charitou, že by to zároveň i někomu pomohlo. Aďa pak napadlo do toho zapojit Farmu Naděje, se kterou už spolupracovala i jeho přítelkyně a fotografka Alexandra Hrašková (která s Aděm také točí většinu našich klipů v rámci FERO Production).

Singlem "Singularity" upozorňujete na to, že nám pomalu, ale rychle začínají vládnout stroje. O čem je "Feel It"?

To je pravda jen do nějaké míry. Samotný text "Singularity" je o častém vnitřním boji a soužití se svou emoční stránkou. Napadlo nás ale to poněkud metaforicky propojit právě se singularitou. "Feel It" řeší to, že v dnešní předigitalizované době častokrát zapomínáme skutečně žít.

Nově jste pod vydavatelstvím Warner. Když jsme spolu dělali před lety rozhovor, naznačili jste mi, že toužíte po spolupráci se zahraničním labelem, který by vás směroval ven. Ale to bylo před covidem. Změnilo se to teď nějak?

Nezměnilo. Nadále pracujeme na zahraničí, plánujeme a dohadujeme tam koncerty. Zrovna covid celý ten proces dost zpomalil.

Když jsem mluvila s Filipem, prozradil mi, že už pracujete na klasickém albu. Nabízí se tedy otázka, proč jste místo EP neudělali regulérní řadovku?

EP bylo v plánu už předtím, než jsme přešli k Warner Music, a chtěli jsme co nejdříve dát ven nový materiál, takže proto. Ale na klasickou desku se můžete těšit.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY