Čtvrtou řadovku od John Wolfhooker jsem mohla slyšet na release akci pro pozvané v Rock Café asi před měsícem. Poslechovka byla okořeněná příhodami z natáčení. Pro větší publikum byl určený středeční živý set (kterému se stejně nic nevyrovná) v pražském Paláci Akropoli. Vzhledem k teplému venkovnímu počasí bylo uvnitř na padnutí - a to doslova, čehož jsem byla i svědkem. Kapela se těší čím dál většímu zájmu, sál byl prakticky zaplněn.

Hlavním hvězdám večera přeskakovali tuzemská umělkyně Pam Rabbit a zahraniční Nature Trip. Druhé jmenované jsem bohužel nestihla, protože začínali už kolem půl sedmé. Pam Rabbit znám naopak už moc dobře. Často vystupuje v této nevděčné pozici předskokanky (jako třeba na prosincovém koncertu právě JW či před I Love You Honey Bunny). Za debutovou desku byla nominována jako Objev a Interpretka loňského roku na cenách Anděl. Baví mě její feeling a diblíkovství. Svým způsobem mi připomíná kombinaci Lady Gaga s Avril Lavigne. Je to kometa i hozený bumerang, kterého je vždycky plné pódium.

Holoubci začali před půl devátou tajemným intrem. Playlist byl protkaný jak starším repertoárem, tak horkými novinkami. Ze čtvrté nahrávky tak zazněla polovina hitů včetně úvodní "The New Past", která dala jméno i celé studiovce. Ze starších kousků nechyběla nejstarší hitovka "Cupacabra" nebo "Zeddknot". Provoněné, bezstarostné devadesátky podpořily v písni "1999" plážové míče s logem kapely, které má skupina i ve svém merchi. Na tu navázala zamilovaná "Paper Hearts", která taky může pro někoho působit lehce zasněně.

Sérii tří akustických songů muzikanti vložili do půlky setu. Rony pro tuto část vyměnil elektriku za španělku a bylo to příjemné zpestření.

Než se přešlo opět k rychlejšímu módu, došlo na křest. Kmotry byli jistý Přemek (kamarád) z publika a Pidgeon. Pam Rabbit vzápětí donesla dort s hořící svíčkou a číslovkou 10 - formace totiž slavila dekádu na scéně (a to nejlepší má dle mého ještě před sebou). Její členové sfoukli svíčky a zakousli se do dortu, což bylo to takové hezky spontánní. A došlo i na skupinové foto, aby na tento okamžik nezapomněli.

V playlistu byly songy "Free Your Mind", bohužel bez Redzeda, podobně i "Tidal Wave" se obešla bez Bena. Naopak Pam Rabbit vypomohla vokály v písni "Copycat". Při již zmíněné "Tidal Wave" osedlal frontman Martin Čupka nafukovací lamu, se kterou objel plochu pod jevištěm. Návrat se neobešel bez kotrmelce. Vloni na Rock for Peole si při náskoku pohmoždil ruku, aniž to dal znát.

Hrálo se devadesát minut, které kapela neprokládala zbytečnými průpovídkami, jedna píseň následovala druhou. Respekt. Čtvrtá řadovka je venku, zní dobře, ostře - jak jinak.

Ten koncert byl doslova kulervoucí. Neskutečný příval energie, Rony hrál jak kytarový bůh, Martin vyzpíval vše, co si umanul. Nechyběl i pogovací mosh pit, který se točil snad u každého songu.

Jedno lidové moudro praví, že: "ukousnout si příliš velké sousto = vzít na sebe nějaký náročný, nezvládnutelný úkol". To se těchto kluků fakt netýká. Na co sáhnou, to se jim povede. Wolfhookeři si při koncertě ukousli sice malý kus dortu, ale mají vše těžce v malíku.