Když se ke mně před časem donesla informace, že Deaf Heart (dále DH) a The Silver Spoons (dále TSS) vyrazí na společné turné, byla jsem nadšená a plná očekávání. Obě kapely jsou neotřelé, ještě neoposlouchané a neokoukané. A fandím jim. Celý březen zasvětily osmičce koncertů pod hlavičkou "Rock'n'roll Strikes Back". A názvu dostály - především ta první ukázala čistou radost z hraní a předvedla úderné riffy.

Roxy? Když jsem název toho klubu v soupisce viděla, říkala jsem si, zda zvolili dobře, jestli to není pro ně moc velký prostor. Ale ambici a určitou porci sebevědomí tihle kluci nezapřou, a tak bylo (světe, ne/div se) plno (i když horní patro zůstalo zavřené).

Obě skupiny spojuje to, že patří k objevům scény a že v poslední době vydaly nahrávku. DH trpěli větším tvůrčím přetlakem - "Curse of the Sophomore Album" - je už druhá jejich řadovka, TSS se mohou zatím pyšnit pouze debutem "Come And Get It".

V Roxy se obě desky dočkaly křtů. Kmotr DF se kvůli nemoci nedostavil, a tak jim album pokřtila náhodně vybraná fanynka. U TSS se role kmotra zhostil Johny Anděl, který jim novinku produkoval.

Ale zpět k začátku. Speciálně pro pražskou zastávku si s sebou muzikanti vzali hosta Maellu. Pamatuji si ji z dob, kdy začínala. Psal se rok 2016, já tehdy zkoušela psát první články a ona coby písničkářka hrála jiný styl muziky. Mezitím jela studovat songwritting do Londýna, kde žije dodnes. Do Prahy si přivezla dva doprovodné muzikanty. Dnes se její tvorba ubírá spíše taneční, elektronickou cestou, která vůbec nezní špatně. Její hlas je navíc velmi podobný kolegyni Lenny, byť není tak zastřený, špinavý.

Naopak pořádná rock'n'rollová špína, v tom dobrém slova smyslu, následovala v podání DH. Kluky miluju od první chvíle, co jsem je slyšela. Lichtagův hutný hlas jsem si pamatovala už z dob Airfare, kde kdysi zpíval. Poměrně v krátkém rozmezí vydali dvě desky a to nej z nich představili naživo.

Mírné vystřízlivění nastalo u druhé party, která si mě tak nepodmanila, ač se moc snažila. Ale získala si srdce fanynek a to je hlavní. I přes to, že zmíněnou desku vydala nedávno, většina publika měla naučené texty. Sborové "I'm in love with you" v "Brain Issues" hřálo na duši.

Pokud by to byl zápas, pro mě jednoznačně zvítězili DH. Měli lepší zvuk, byli totálně sehraní, energie z nich stříkala na míle daleko. I když obě formace mají pestrý repertoár, Lichtagova parta překvapila například screamingem ve dvou nových písních. Jinak se obě víceméně soustředily na hraní, žádné křečovité povídačky mezi songy. Více s fanoušky komunikovali TSS, ale spíš bych volila češtinu než angličtinu (přece jen hráli v převaze pro české publikum, že). Ti také dominovali, pokud jde o výskot fanynek. Místy jsem si připadala jak na koncertě nějakého popového idolu.

Na scénu si hudebníci moc nepotrpěli. Vsadili na jednoduchost a spíš přítmí, aby vynikl rock'n'rollový duch. Jen u TSS v pozadí svítila typická LED lžička. Co se týče hlasového fondu, je to jako srovnávat nebe a dudy. Zatímco Augustine Dunn z TSS často sází melodické falzety, Thomas Lichtag z DH jde po hrubosti.

Ve finále to ale bylo kvalitní spojení, které spolu zafungovalo. "Rock'n'roll Strikes Back" a tak to má být!