Krásný teplý jarní večer přivítal do industriálních prostor pražského klubu MeetFactory britskou partu Easy Life. Ta se stala jednou z obětí posouvání termínů, když její ohlášený koncert v roce 2020 musel nakonec proběhnout až nyní. O to víc bylo cítit, jak moc si kapela kontakt s fanoušky užívala. Ostatně muzikanti společně hrají teprve od roku 2017 a zatím mnoho šancí vyjet za hranice rodných ostrovů neměli.

Program zahájila slovenská formace Tolstoys, která letošní rok započala velice nadějně. V únoru vydala svou druhou desku "Mirror Me", na které střídá rodnou řeč s angličtinou. Minulý týden pak novinku pokřtila v Praze za účasti berlínského producenta Drewa Deala, který se ujal i role kmotra. A nyní si hudebníci dokonce vyzkoušeli předskakovat britským talentům.

Volba hostů se ukázala jako správná. Pomohlo stylové spříznění kombinující pop s elektronikou, ale i vřelý projev zpěvačky Ely Tolstové. Ta si na první část koncertu přinesla líbivý plyšový růžový klobouček, který svou extravagancí přitahoval pozornost diváků. Tolstoys navíc velice dobře pracovali s publikem, když si s nimi během písně "Skin Hunger (We Are Human Beings)" vyzkoušeli naučenou choreografii a v další písni pak přítomné vyzvali k posazení se. Společně si tak vytvořili sympaticky intimní prostor.

Po půlhodinovém setu si prostory MeetFactory vzali pod svá křídla Easy Life. Jejich koncert byl přehlídkou úsměvů a nakažlivě pozitivní energie. A ta tryskala nejen z muzikantů samotných, ale i z bedňáků, zvukaře nebo fotografa.

Co se týká repertoáru, skupina zatím nemá moc kam sáhnout. Vydala pouze loňské album "Life's a Beach", které přehrála logicky téměř celé, a k tomu přihodila některé své starší kusy z mixtapů. Většina skladeb se nesla ve stejném středním tempu. Celý set byl tak v duchu lehce tanečního, houpavého indie-popu s různým dávkováním elektroniky. Po hudební stránce nešlo o nic extra výjimečného, ale duch koncertu vězel v pozitivní náladě.

Fanoušci sestávající z řad mileniálů na Easy Life reagovali skvěle, zpívali jejich texty, tančili, házeli na kapelu úsměvy a svou prodlouženou smartphonovou rukou skenovali jakýkoliv pohyb nejen zpěváka Murraye Matraverse, nosícího po celou dobu vtipnou pletenou čapku.

Odlehčení přišlo během jeho stage divingu, kdy ztratil v lese rukou svůj port. Zábavná vsuvka hledání malé černé krabičky (nikoliv však pro zvukaře) vyústila po mnoha minutách ve šťastný nález. Slečnu - nálezkyni pak celou šťastnou vytáhli s díky na pódium.

Přídavek byl nakonec pouze jeden. A ten nejlepší, neboť hitovka "Nighmares" je nejvýraznějším a nejpovedenějším dílem anglických mladíků a právem se jí dostalo největších ovací a vystavení na finálový piedestal celého setu. Bylo to dobrá tečka za koncertem, který svou atmosférou dokázal zcela odklonit strasti světa odehrávající se za zdmi smíchovského klubu. Ať už těmi blízkými (hlučného feťáka na blízké tramvajové zastávce) nebo o něco vzdálenějšími (však víme). Škoda, že život není pořád takhle easy.