"Dvě srdce - dvě hlavy" je debut uskupení LABe, za nímž stojí bubeník Adam Jánošík (The Atavists či Ready Kirken) coby autor hudby i textů. Singl upozorňuje na chystané album "Noční směny", které mu posloužilo jako účinná terapie.

"Původní plán nebyl nahrávat ve studiu, točit klipy a vydávat desku. Začal jsem psát písničky, abych se nezbláznil. Musel jsem najít způsob, jak ze sebe dostat ven věci, které jsem do té doby tlumil drogami. Byly to spousty probdělých nocí strávených s diktafonem v mé vrchlabské zkušebně. Pomáhalo to, tak jsem pokračoval," vysvětluje Jánošík.

Na pomoc si přizval druhou hlavu a hlavně druhé srdce - Tomáše Frödeho (Imodium a Walkmanz). "Začalo to jako splátka za to, že mi nahrál bicí pro nějaké mé písně. Když přišel s tím, že píše vlastní songy, nabídl jsem mu své nahrávací studio. To jsem ještě netušil, jak silný materiál to bude," vzpomíná na začátek spolupráce Fröde.

Většinu všech nástrojových partů nahrál Jánošík, hlasem se stal právě Fröde. "Natočili jsme hudbu k první písni, Adam ji nad ránem pracovně nazpíval a odjel. Než dorazil domů, tu píseň jsem sám nazpíval a poslal mu ji. Po pár hodinách odmlky zavolal, že je to přesně ono, a dojalo ho to k slzám," líčí Fröde. "Tomášovi už mikrofon zůstal i pro zbytek písní, protože já zpěvák nejsem a ty písně bych nepustil ven, kdyby nezněly dobře. Stal se mi, jak sám říká, nástrojem a pomocnou rukou," dodává Jánošík. Mimochodem - prozradil mi, že ve studiu záměrně nechal papír s textem songu.

Ten je o věčném dilematu mezi tím, co by chtělo dělat srdce a co by měla dělat hlava. Moje hlava a srdce se hned po prvním poslechu do projektu zamilovaly. Miluju vokál Tomáše Frödeho už z dob Imodia. Je uvěřitelný, v jeho projevu cítím velmi silný emotivní prožitek. Navíc je srdcař, který nejde do žádného béčka. Na Adamovi si cením odvahu odkopat se v textech, vymést všechny škvíry a to, že vsadil právě na Tomáše.

Černobílý vizuál plný až přehnaného artu, jehož autorem je Michal Pekárek, tento fakt jen umocňuje. Baví mě detaily jako Adam s přelepenou pusou coby symbol toho, že jeho věci zpívá právě Tomáš, kterému naopak není vidět přímo do tváře. Snímek celkově zdůrazňuje jistou dávku anonymity a názorně zobrazuje rozkol mezi tím, jak uvažuje hlava (dáma v šatech) a srdce (lehce oděná žena). Jestli bude LABe pokračovat v podobném módu plném silných emocí, bude mít slibnou budoucnost.