V zemi vycházejícího slunce nezná tahle rodilá Newyorčanka přemožitele: její první album "First Love" drží díky devíti milionům kopií už od roku 1999 rekord v počtu prodaných kusů. Další její desky na tento úspěch dále navazovaly, ovšem fenomenálně rozjetá kariéra s sebou přinesla i stinné stránky - jak zpěvačka přiznala v nedávném rozhovoru se Zanem Lowem, v prvních letech své slávy, která ji zastihla už v teenagerovském věku, nikdy nepoznala běžné starosti.

To byl také hlavní důvod, proč se v roce 2010 zcela stáhla z veřejného života. Během šesti let v ústraní se pak stačila podruhé vdát (a později rozvést), porodit syna a také prožít tragickou ztrátu své matky. V posledních letech naproti tomu prošla velmi produktivním obdobím, které nyní vyvrcholilo nahrávkou "BAD MODE".

Věrné posluchače hned na první dobrou překvapí, že Hikaru Utada, která je autorsky podepsaná pod všemi svými skladbami bohaté diskografie, zde poprvé nenechává svou kreativitu svazovat jedním žánrem či jazykem. Deska díky tomu působí nevídaně pestře: žánrově je rozkročená mezi písničkářstvím, popem, r'n'b a elektronickou hudbou a zpěvačka tentokrát neřeší, jestli ta či ona skladba zazní japonsky, anglicky nebo v obou jazycích. Možná i proto je "BAD MODE" její překvapivě nejuvolněnější a možná i nejpřístupnější kolekcí dosavadní kariéry.

Experimentovalo se ovšem ve více směrech. Hikaru v minulosti až zatvrzele nenechávala do procesu tvorby vstupovat kohokoliv dalšího. Psala hudbu i texty, sama natáčela některé nástroje. Kompaktně znějící nahrávky tak sice nesly nezpochybnitelný punc originality, zároveň ale autorku (jak později přiznala) takový přístup notně vyčerpával. Tentokrát si na pomoc přizvala několik spolupracovníků (mezi nimi je Skrillex, Nariaki Obukuro, Floating Points či producent A. G. Cook), jejichž vliv se propsal do bohatého zvuku.

Patrné je to kupříkladu na devadesátkovým r'n'b ovoněné skladbě "Time", která kromě neodolatelného beatu a skvělé melodie představuje Hikaru také jako nečekaně schopnou rapperku (!). Hned následující (a zároveň dvojjazyčná) "Not In The Mood" se zase obrací k daleko introvertnějšímu a melancholičtějšímu výrazu, který je pro devětatřicetiletou zpěvačku tak typický. Na pozadí výrazných perkusí a klavíru v něm nejprve odvypráví svou zpověď o dnech, kdy je lepší zůstat o samotě, a v druhé polovině nechá píseň vyrůst do zcela nového tvaru. Zajímavostí je, že část skladby nazpíval její syn, který nahrál i jeden houslový part a míhá se i na obalu desky.

Mezi vrcholy alba patří rytmická "BAD MODE" s překvapivě explicitním textem o vztahu, v němž dokážeme přijmout svůj protějšek včetně všech nedostatků, anebo electropopová "One Last Kiss" s poetickým outrem. Patrně největším překvapením je pak dvojice anglicky zpívaných songů "Find Love" a "Somewhere Near Marseilles". První z nich by se mohl v nějakém alternativním vesmíru stát neoficiální hymnou všech opuštěných duší hledajících pocit sounáležitosti, zatímco druhý (dvanáctiminutový!) kus představuje hudebnici jako nečekaně odvážnou autorku současné elektronické hudby.

"BAD MODE" je veskrze dospělé dílo. Texty plné obrazů každodennosti, která má Hikaru Utada dlouhodobě v oblibě, působí civilně, zatímco sonická pestrost povyšuje desítku skladeb mezi to nejlepší, co kdy nahrála. Za povšimnutí stojí, že i převážně japonsky zpívané album dokáže rezonovat i mimo ostrovní stát - například web Pitchfork mu věnoval rozsáhlou recenzi s velmi nadprůměrným hodnocením. Co je příčinou nevídaného zájmu i mimo Asii? Zřejmě ono uvěřitelné osvobození kreativního ducha, které je patrné z každé položky tohoto vynikajícího počinu.