Bastille na albu "Give Me The Future" bojují s budoucností ambiciózním popem

Pandemie zastihla Bastille a hlavně jejich frontmana Dana Smitha v neobvykle tvůrčí formě. Kapela svým příznivcům postupně nabídla ípíčka "Goosebumps", "Roots Of ReOrchestrated" a "Drink.". I tak už měla v létě minulého roku zkompletovanou celou novou desku, kterou ale k vydání nachystala až na letošní únor. Snad aby posluchače nezahltila.

Postupně však muzikanti dávkovali singlové ochutnávky, kterých nakonec před albem do světa vyslali pět, tedy po odečtení meziher polovinu kolekce. Zbylé skladby ovšem za těmi singlovými nijak nezaostávají a bez problémů se dá říci, že "Give Me The Future" je dosud nejpovedenější položkou v jejich diskografii.

Smith & spol. nikdy neskládali přímočaré písně o lásce, témata si brali spíše z historie, politiky, není problém narazit v jejich textech na spousty popkulturních odkazů. Na novince se zaměřili na technologie a budoucnost, ale ve spojitosti se životy obyčejných lidí.

Vztahům se samozřejmě nijak nevyhýbají, ale spíše v obecnější formě, jako v závěrečné hymnické "Future Holds", kde zpívají: "Who knows what the future holds? Doesn’t matter if I got you." Sci-fi témata a přetechnizovaný svět se prolínají i videoklipy, nejvíce asi v ponurém snímku "No Bad Days", v němž se zpěvák marně snaží oživit svou robotickou lásku.

"Give Me The Future" ale v žádném případě nezdvihá varovný prst s tím, že budoucnost bude špatná a že se máme včas vyvarovat technologií. Spíše se snaží přijít na to, jak v nadcházejících časech přežít a užít si. A činí tak za doprovodu v podstatě tanečního elektronického popu, silných melodií a víry v lepší zítřky. Jaká to změna od titulu minulé řadovky "Doom Days"!

Po hudební stránce zařadila skupina trošku zpátečku. Zatímco na debutu aby kytary člověk hledal s ultracitlivými sluchátky, na dalších nahrávkách jich stále přibývalo. Novinka ovšem, možná vzhledem k hlavnímu tématu, zvuk strun opět upozadila a vsadila na elektroniku. Čas ve studiu kapela strávila opravdu plodně, a tak nečekejte pár stále stejných elektronických efektů, ale místy opravdové aranžérské hody. Pořád se něco děje, v "Back To The Future" si třeba zkusili sáhnout po soundu Daft Punk, do "Shut Off The Lights" propašovali saxofonové sólo, v "Club 57" si zapískali. Místy nechybějí smyčce či sbory, které oněm obrovským melodiím opravdu sluší.

Čtveřici Bastille se s "Give Me The Future" podařilo natočit desku, která je sice neobyčejně přístupná a chytlavá, zároveň však velmi chytrá, aranžérsky bohatá a po všech stránkách ambiciózní. A ještě se v textové rovině zabývá tématy, která v popu rozhodně nejsou nijak obvyklá.