Zlínská kapela Tokyo patří mezi zavedené matadory nejen tamní klubové scény a každé její album budí očekávání, s jakými žánry a barvami si pohraje. Nejinak je tomu i na "Tak proto". Nahrávka zahalená do krásné grafiky umělkyně Radky Martincové je opět plná nápadů.
7/10
Tokyo - Tak proto
Vydáno: 2.2.2022
Celkový čas: 41:46
Skladby: Úvod, Co budeme dělat v noci, Míchám, míchám, Družice, Wolandova píseň, 50 let po válce, Ježek, Traktorista, Tak proto, Zeměchvění, Konečná
Vydavatel: kapela
Novinka "Tak proto" se začala natáčet už v roce 2019 ve studiu Ananas, odkud se hudebníci pozvolna přenesli přes své domácnosti až do prostor Studia V a vlastního nahrávacího studia lídra formace Martina Lysoňka. Ten spolu s pěticí spoluhráčů stvořil dílo, jež si hraje s folkem, rockem, popem, ale i jazzem či world music. A aby skladby dostaly skutečně atraktivní háv, pomohl jim s aranžemi smyčcový a dechový kvartet.
Síla desky tkví v osobité poetice kapely
Tokyo, jejíž zvuk je jasně rozpoznatelný. Definuje ho již úvodní skladba "Co budeme dělat v noci", která svým vtipem a ohromnou muzikálností připomene kolegy ze skupiny
Hm... Zároveň je to nejnávykovější píseň na albu naditá pozitivní a podmanivě milou atmosférou.
Dalším vrcholem kolekce je nostalgicky baladická titulní "Tak proto", která je oslavou dlouholetých vztahů:
"Do pokoje vejdeš ospalá. Zas jsi tu přenocovala. Do čaje mi zvolna kape med. Už nocujem tu 27 let." Oproti klasickým tématům o náhlém vzplanutí a pomíjivosti lásky je tahle osobní zpověď vlastně hrozně sympatická.
Za textově osvěžující lze považovat i "Wolandovu píseň", inspirovanou románem Michaila Bulgakova "Mistr a Markétka", která kromě dramatického textu zaujme smyslnou trubkou Františka Slavíka.
Zalíbení v novince "Tak proto" naleznou hlavně fanoušci alternativnější odnože tuzemské scény a ti, kteří místo chytlavých tanečních popěvků ocení sytou, instrumentálně plnotučnou píseň s textem k zamyšlení nebo zasnění, navíc aranžérsky zatraktivněnou o smyčce a dechy. Album jako celek vyzdvihuje také povedený přebal z dílny Radky Martincové, známé pod přezdívkou Spradka.