"Moonlight Mile" je snad všechno, jen ne tradiční písničkový soundtrack. Naprosto ignoruje oba klasické způsoby výběru skladeb, první - namlátit vedle sebe co nejvíc hitovek a vytížit na pár dní lisovnu kompaktních disků výrobou této bombastické kompilace, i druhý - podstatně hodnotnější díla vzniklá způsobem, kdy je mezi několik notoricky známých písní vloženo větší nebo menší množství interpretů známých jen úzkému okruhu posluchačů, nebo těch, kteří teprve nérvozně přešlapují před ostnatým drátem chránícím pláž popularity.

Schválně, kdo do následujícího výčtu nepatří a proč? Sly & The Family Stone, Rolling Stones, Travis, T. Rex, David Bowie, Dave Edmunds, Gary Glitter, Elton John, Van Morrison, Jefferson Airplane, Bob Dylan, Robert Plant, Mark Isham. Správnou odpověď nehledejte nikde pod čarou, jsou to samozřejmě britští Travis. Jsou přece jen o nějaké to desetiletí mladší. Podle tohoto výčtu by, v závislosti na vaší znalosti hudební historie, mohlo jít o jeden z na začátku uvedených typů, nebýt jednoho ale. Podstatu toho ale odhalíte až po pohledu na názvy skladeb, kterými hvězdy přispěly. Přiznám se, že žádnou z nich jsem neznal. A jsem moc rád, že toto "Moonlight Mile" změnila. Ačkoli jsem film zasazený, stejně jako jeho hudební doprovod do sedmdesátých let, neviděl, odvážím se vyrukovat s tezí, že tato kombinace (tedy neznámé skladby legendárních hudebníků) je to nejlepší, co mohlo film potkat. Při poslechu těchto málem raritek si, jinak inspirován už jen několika fotkami z bookletu, režíruju film vlastní. I když si odmyslíte texty, hudba, co zbyde, je i bez jejich pomoci výbornou vypravěčkou. Už jen s pořadím skladeb si někdo musel dát spoustu práce. Dost zostra začnou Sly & The Family Stone, kteří jsou následně umlčeni silou psychedelických, blues šmrncnutých Rolling Stones, jejichž titulní píseň je vzorovým příkladem, přijde mi zajímavější a lepší než většina jejich hitů. "Love Will Come Through" jsem předem ani znát nemohl, protože ji Travis věnovali přímo filmu. Nebýt Healyho nezaměnitelného zpěvu, mohli si, co se týče mě, vymyslet tvůrci fiktivního interpreta ze začátku sedmdesátých let, kterému by skladbu přisoudili, a sežral bych jim to i s navijákem. Ještě bych měl radost, koho zapomenutého jsem to neobjevil. Natolik "Love Will Come Through" ladí se zbytkem desky, na níž po odchodu drsnějších hochů T. Rex a Davida Bowieho (v éře Ziggyho Stardusta) ještě jednou na otočku zaskočí Sly & spol., aby ukázali svou jemnější stránku v povzbuzující "Everybody Is a Star" s úžasnou 'pápapapapá pápapá' sekcí a po dvou známějších a už nepřekvapivě slabších kouscích dorazí Elton John. Skvělá "Razor Face" je jeho pozdějším vymydleným, navoněným cajdákům na hony vzdálena. O zpomalení na rychlost, už ani neregistrovatelnou ručičkou tachometru, se postará Van Morrison a tempo ochrnutého, ale děsně sympatického plže vydrží až do celkem vzdáleného konce desky.

Film začíná těsně po smrti snoubenky hlavního hrdiny, z čehož už si lze udělat obrázek o tom, v jaké atmosféře se asi film i jeho soundtrack ponesou. Filmaři asi nepočítají, že by jim až soundtracky lákali lidi do kina. Já jsem se ale dostal do stádia, kdy musím vidět, kde kterou skladbu použili, nehledě na to, že jako vhodně umístěné úryvky budou písně ještě působivější než v celé své délce. Dávám sice přednost hudbě z předchozího Silberlingova snímku "City Of Angels" (Město andělů), je ale příjemné vědět, že vznikají takhle přepečlivě nekomerčně vybrané soundtracky.