Soundtrack jste stvořili jako Disco Ocultista. Sonja v jednom rozhovoru prozradila, že název nemá nic společného s okultismem, ale že Ocultista je druh ryby. Čím vás ta ryba tak zaujala, že se jí dostalo té pocty stát se součástí vašeho jména?

Hank: O tom já nic nevím… (smích)

Sonja: Ale jo, jednou jsi, Hanku, přišel s tím, žes našel rybu, co se jmenuje Ocultista. Opravdu taková existuje. Ono to slovní spojení je i bez ryby tak absurdní, že se mi to hned líbilo.

Hank: Aha, to je možný, já miluju náhody… Nicméně co si pamatuju, tak když mě tenhle název napadl, bylo to spíš ovlivněno mým zájmem o tajné společnosti nebo surrealismus a zároveň o disco hudbu a styl sedmdesátých let. Prostě mi to přišlo jako skvělé a trochu podivné spojení.

Proč jste vlastně pro tuto příležitost zvolili nový název a nepracovali na hudbě k filmu jako kapela?

Hank: Když jsme dostali nabídku pracovat na filmové hudbě, byla to velká výzva a zároveň můj splněný sen. Tohle jsem chtěl vždycky dělat, nezávisle na kapele, ve které zrovna působím. Navíc na původní autorské hudbě jsme pracovali jen se Sonjou, takže se vlastně nabízelo vytvořit i nový, tajný projekt.

Sonja: Nakonec jsme ale stejně k části skladeb přizvali členy Kill The Dandies!, protože nás společná práce baví. Na projektu Disco Ocultista se podílel i bubeník Vratislav Placheta, harmonikář Jehan Paumero nebo Amák Golden, a to nejen jako zvukař, ale i jako baskytarista.

Jak jste se k práci na "Okupaci" dostali?

Hank: S Michalem Nohejlem se známe hodně dlouho, jsme hodně blízcí kámoši a myslím že máme velmi podobný názor na umění, humor, hudbu, styl a tak. Michal režíroval některé naše starší klipy a vždycky jsme si říkali, že až bude dělat svůj první velký film, osloví nás s tím, že k němu vytvoříme soundtrack.

Jak se vám tvořilo? Jak se liší skládání scénické muziky od skládání songů pro skupinu?

Hank: Můj přístup je víceméně dost podobný, nicméně při skládání hudby k filmu nebo k divadlu je třeba ctít názor režiséra a znát estetiku a dějovou linii konkrétního díla. Navíc tady nemusím nic vysvětlovat zbytku kapely, ale právě pouze režisérovi. Dostává mě to do jakéhosi bezčasí, kdy na rozdíl od osobnější výpovědi v kapele děláme něco jako atmosférické zvuky k obrázkům a ději, podporujeme emoce a vymýšlíme, kde zvuk bude a kde naopak vynikne spíše jen nějaký ruch nebo i úplné ticho. A jelikož jsme víceméně pracovali také na celkové hudební dramaturgii, byla práce o to zajímavější.

Sonja: Připravovat hudbu k filmu je pro mě osobně osvobozující, jak Hank naznačil, nevyprávím svůj vlastní příběh, ale jsem součástí děje, který režíruje někdo jiný.

Kdo měl a má v Disco Ocultista hlavní slovo? Narazili jste na nějaký sporný moment, kdy jste se třeba neshodli na tom, jaký motiv by pro konkrétní okamžik ve snímku byl lepší?

Hank: Myslím, že jsme se ve všem naprosto shodli a každý z nás dvou má víceméně stejný podíl na konečném výsledku. Navíc tady máme podobný přístup jako v kapele. To znamená, že zpočátku pracujeme spíš každý sám. Takže každý z nás složí na konkrétní téma základní skladby, pokud je třeba, tak i texty nebo jen melodické linky a z toho pak už ve studiu připravujeme další motivy a doděláváme kompletní aranže. To celé pak společně skládáme do obrazové části na konkrétní místa filmu.

A jakým způsobem do výsledku zasahoval režisér Michal Nohejl? Museli jste hodně přepracovávat, nebo vše bylo na první dobrou?

Sonja: Vzhledem k tomu, že jsme připravovali hudbu na již hotový střih a dopředu jsme s Michalem probírali jednotlivé scény, vznikalo to poměrně lehce. Byly snad jen dvě tři pasáže, kde jsme neprosadili svoji vizi, ale nakonec to bylo k dobru věci.

Vedle scénické hudby jste pro film složili i několik songů. Byly všechny napsané nově, nebo jste použili i nějaké šuplíkovky, které se do nálady hodily?

Sonja: Základní songy, které jsme složili pod značkou Disco Ocultista, byly napsané opravdu přímo pro tento konkrétní film. Za zmínku stojí práce na ruské verzi úvodní písně, kterou zpívá herec Aleksey Gorbunov. Ve spolupráci s jazykovou poradkyní jsme museli připravit ruskou verzi textu tak, aby se zachoval význam bratrské lásky a zároveň to šlo i dobře zazpívat. Pro mě dost zajímavá zkušenost, vzor pro herce jsem nazpívala přímo v ruštině, přestože rusky fakt neumím. Jinak tenhle konkrétní song "How to Hold a Gun" obsahuje motiv, který v podstatě projíždí celým filmem a je na něm postavena třeba i píseň "My Youth". Ta zní na první poslech jako jiná skladba, ale liší se vlastně jen zpěvovou linkou, textem a tempem. Další pozoruhodný vývoj měla i skladba, která se objeví na konci filmu. Původně měl režisér vizi, že se jako hlavní motiv použije ruská lidová píseň "Kaťuša". Naštěstí v průběhu natáčení od téhle představy upustil a my jsme místo ní složili "The River", jež je právě parafrází na původní "Kaťušu". Vychází také z textu originálu, kde ruská dívka čeká na svého milého - hrdinu, který bojuje za vlast. Použili jsme tenhle obraz, abychom mu dali jiný, o dost tragičtější, obsah.

Hank: Vzhledem k tomu, že většina děje se odehrává v baru, kde hraje jukebox, bylo přímo požadavkem režiséra, aby se vedle scénické hudby, napsané přímo pro film, objevila i hudba na pozadí dialogů a děje. V tomhle případě jsme použili už hotové skladby od různých interpretů, nicméně stále jsme chtěli, aby měly tyhle věci ke konkrétní scéně vždycky nějaký hlubší vztah, tedy aby ji podpořily nejen tím, že tam jsou, ale dokreslovaly emoce či atmosféru a napětí. Myslím, že díky téhle kombinaci je soundtrack mnohem barevnější. Baví mě, jak se scénická hudba s již hotovými songy prolíná a vzájemně se tyhle dvě polohy zastupují.

Sonja: Na soundtrack jsme kromě hudby od Disco Ocultista a Kill The Dandies! použili také skladby od spřízněných skupin, jako jsou Madhouse Express, Metronome Blues, Old Folks House, Thee Lazy Eyes, Rány Těla, Beps'n'Johnnies. Z toho výběru mám velkou radost, jsou to skvělé kapely.

A zbyly naopak nějaké písně, které v "Okupaci" nakonec nezaznějí?

Sonja: Ne.

Hank: Máme ještě nějaký materiál, co zbyl, ale moc toho není a většina nahraných věcí byla použita.

Co bude s Disco Ocultista dál? Stane se z něj další váš projekt, který bude vystupovat i naživo, nebo jde ryze o soundtrackovou záležitost, jejíž jméno se třeba brzy objeví pod dalším filmem?

Hank: O živých koncertech zatím určitě neuvažujeme, nicméně krátce po uvedení filmu jsme dostali od režiséra Davida Šiktance nabídku na vytvoření scénické hudby pro skvělou divadelní hru "Americký bizon". Ta byla uvedená začátkem října a podle všeho byla celkově velmi úspěšná. Takže bych řekl, že v podobném duchu chceme pokračovat.