Pražská parta si doslova osedlala domácí neopsychedelickou vlnu. Její hrdý retro přístup dokázal přitáhnout mladé posluchače i v zásadě pamětníky a formace kolem frontmana Maxmiliána Hrušky dokázala vyrůst v klubovou stálici. Kromě hudby za to částečně může i důraz na vizuální stránku a spolupráce s chemickými kouzelníky Weird Visuals. A také schopnost uvažovat mimo obvyklé mantinely. Mezi největší majstrštyky v tomto ohledu patří koncerty v pražském planetáriu. A jistě se mezi ně zapíše i velkolepá oslava dekády na scéně, které přihlížela téměř vyprodaná Archa+.

Madhouse Express přirozeně dospěli do fáze velké kapely. Jejich velikost netkví ani tak v zásahu - se svou psychedelií budou mířit na omezenou výseč publika - jako spíše v koncepčním uvažování a stoprocentní profesionalitě. A ďábel se skrývá v detailech, jako jsou fotky z archivu seskupení, přilepené na stěnách prostoru Archa+, nebo retro meotary promítající logo Madhouse Express na sloupy. Drobné nápady, které nenásilně vtáhnou do dění.

Hrálo se bez předkapely, o úvod večera se postarala pouze dvojice DJů a jejich sbírka mnohdy obskurních vinylů. Slyšel jsem dobře, že vedle surfové hymny "Rumble" od Linka Wraye tu zněla i maďarština?

Každopádně, Madhouse Express umějí skvěle vtáhnout do děje. Hojně pracovali s promítací plochou za zády, na níž se objevovaly průlety galaxiemi i záběry na muzikanty notně prohnané psychedelickými barevnými filtry, tmu propalovaly duhové lasery. Ve třech skladbách - mimochodem, byl to speciální blok, v němž se na jevišti představila nejpradávnější sestava souboru - Archu+ prozářila světelná show z dílny Weird Visuals. Všechno toto vizuální koření ale nepůsobilo nijak na sílu jako snaha přidat celé akci na velkoleposti, nýbrž jako přirozená evoluce.

Setlist provedl chirurgicky přesný řez celou desetiletou kariérou. Zamrzela snad jen absence epické spolupráce s Acid Row ve skladbě "Event Horizon". Na druhou stranu, obě kapely v době vydání uvedly, že naživo píseň zazní jen jedinkrát - a dodržují to. A to jim budiž ctí. Alex Fonar a Dominik Kles každopádně s formací přišli slavit a zahostovali si v "Sultan Singularitan" (navíc ještě s Viktorem Valkovským z kapely Panoptikum s perkusemi) a "Crystal Desert". Vzdušný zvuk Madhouse Express najednou dostal pořádně hutný kytarový spodek.

Dvojici "Lullaby For Reality" a "Mindcoaster" ozdobil Jan Bukovjan z Marcel Gidote’s Holy Crab příčnou flétnou, respektive saxofonem, vizuální dojem z čerstvého singlu "Ark of Fictions" doplnila dvojice tanečnic, "New Indigo" si přišli s muzikanty zahrát Adam Bláha a Pavel Podzimek z formace Rekreace (tu s Madhouse propojuje osoba basáka Petra Podzimka). Na zasněnou "Is It Tomorrow" se přidala Sonja Krohn z Kill The Dandies!. Zasloužilé domácí garážové psychedeliky doplnil i jejich druhý člen Hank Manchini a společně s chlapci z rychlíku do blázince dali "I’m Shining" z desky "Ron Ron Ron". Skvělé spojení a velmi funkční protnutí generací.

Více než dvouhodinový koncert nenabízel prostor pro hluchá místa, gradace byla pozvolná, nenápadná, ale celý narozeninový večírek - došlo i na dort a krátkou scénku s impersonátorem Freddieho Mercuryho - mohl směle vyvrcholit se závěrečným tandemem "Crystal Desert" ze zatím posledního alba "Something With Space" a asi nejznámější skladbou "She Knows" z debutu "Surreal Meadow" a soundtracku k filmu "Okupace". Skvělý dojem podpořilo znalé a hlavně nadšené - ale ono vlastně ani nešlo nebýt nadšený - publikum všech generací.

Madhouse Express se v prostoru Archa+ podařilo stvořit svět sám pro sebe. Barevný, nezatížený vlezlou zimou venku i starostmi všedních dnů. Takovou schopnost každá kapela nemá a mnohá se ji ani nenaučí. Za touto partou zůstává spousta práce a tenhle koncert, největší sólový v její kariéře, byl velkolepou a hlavně zaslouženou oslavou zásadního milníku. Jak velcí se ještě mohou stát? Uvidíme.